Vladimír Linka, 18. října 1917, Lochenice – 15. června 1993, Praha, herec, harmonikář a hudebník. Narodil se jako nejstarší ze čtyř sourozenců lahůdkáři Aloisi Linkovi a jeho ženě Marii Vonkové-Linkové.
Vzdělání a hudební začátky
Vladimír Linka odmaturoval v roce 1937 na reálce, následně v letech 1937–1941 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (UMPRUM) a v letech 1941–1942 na pražské keramické škole. Jako nadaný hudebník se začal věnovat hudebnímu životu: založil a působil v harmonikové skupině C dur trio (1939–1943), souboru Malostranská skupina (1943–1945) a později v souboru Harmonyton (1950–1965). S Harmonytonem vystupoval na různých zájezdech, koncertech, estrádách a absolvoval turné v Rumunsku, Jugoslávii a NDR.
Hudební kariéra
Od roku 1952 se Vladimír Linka uplatnil jako odborník na zvukové efekty ve Filmovém symfonickém orchestru (FISYO), v pražském studiu Československé televize a v Československém rozhlase Praha. Během 50. a 60. let se výrazně snažil o rehabilitaci českého jazzu v Československu a byl spoluzakladatelem Kruhu přátel jazzové a taneční hudby. V letech 1958–1962 pomáhal organizovat známou soutěž "Hledáme písničku pro všední den" a jako organizátor stál také za řadou jazzových koncertů, například v pražské Lucerně.
Filmová kariéra
Od poloviny 50. let až do důchodového věku se Vladimír Linka objevoval v komparsních a epizodních rolích v desítkách českých filmů jako člen hereckého komparzu a souboru Filmového studia Barrandov. Začínal například jako harmonikář ve filmu Hudba z Marsu, dále se objevil jako muž ve filmech Větrná hora a Sedmý kontinent, legionář (Černý prapor), redaktor (Muž z prvního století), starší důstojník SS (Transport z ráje), brigádník (Začít znova), šlechtic (Spanilá jízda), vedoucí bistra (Pražské blues), zedník (Na laně), taxikář (Král králů) či profesor (Starci na chmelu).
Zlatá éra 60. let
Vrchol Linkovy filmové kariéry nastal v druhé polovině 60. let, kdy se představil v řadě významných českých filmů. V roce 1966 si zahrál dokonce v jedenácti snímcích, mezi něž patří Ženu ani květinou neuhodíš (role hudebníka), Poslední růže od Casanovy (muž), Romance pro křídlovku (vesničan), Nahá pastýřka (manžel), Vražda po našem (úředník), Ukradená vzducholoď (policista), Fantom Morrisvillu (vyzáblý pán), Dědeček, Kyliján a já (listonoš) a další.
Televizní tvorba
Kromě rozhlasu spolupracoval Vladimír Linka jako herec i s televizními projekty, například se seriály Klapzubova jedenáctka (1967) či 30 případů majora Zemana (1974). Pouze jako hráč na harmoniku nahrál hudbu pro studentský film Studia FAMU a Jana Valáška V ulici je starý krám (1955) s tragicky zesnulou Janou Rybářovou.
Pozdější filmová tvorba
Během normalizace 70. a 80. let pokračoval ve své filmové kariéře v menších rolích. Objevil se jako tympánista v divadle (Pane, vy jste vdova!), funkcionář (Ženy v ofsajdu), hudebník (Vražda v hotelu Excelsior), řidič Janeček zvaný Leopold (Podezření), hráč (Hráč), vrátný (Zločin v Modré hvězdě), kriminalista (Pokus o vraždu), zajatec-rukojmí (Osvobození Prahy), šmelinář (Smrt na černo), opilec (Náš dědek Josef), předák (Dům na Poříčí), vlakvedoucí (Adéla ještě nevečeřela) a v mnoha dalších rolích.
Osobní život
Se svojí ženou Milenou Hladíkovou-Linkovou, s níž byl ženatý od roku 1942, měl syna Tomáše Linku, který se stal rovněž hudebníkem a známým interpretem country hudby. Tomáš Linka se objevil i ve filmech Vražda v hotelu Excelsior či Trhák.
Vladimír Linka zemřel 15. června 1993 v Praze ve věku 75 let. Dlouho bylo datum jeho úmrtí neznámé, zemřel v zapomenutí v kruhu své blízké rodiny.