Recenze: The Meyerowitz Stories - Sandlerova reálná šance na oscarovou nominaci!

Nový snímek režiséra Noaha Baumbacha (odborníka na tragikomicky hluboce poškozené lidské vztahy se zvláštním zřetelem na vztahy rodinné, například Oliheň a velryba, Greenberg, While We're Young) se opravdu povedl. Kdo tohoto režiséra nezná, může si v duchu říct, že je to takový trochu odstředěný a více na styl "indie" zaměřený Wes Anderson. A bude mít dobrou představu. Baumbach Wese Andersona "připomíná" i díky tomu, že je autorem několika scénářů, které Anderson zfilmoval. Například Život pod vodou (2004) nebo jeden z Andersonových nejlepších: Fantastický pan Lišák (2009).

Film The Meyerowitz Stories vypráví několik vzájemně souvisejících příběhů z rodiny svérázného patriarchy Harolda Meyerowitze (Dustin Hoffman). Harold je starý, sebestředný a značně extravagantní umělec, který se necítí dostatečně uznávaný ve světě kultury a možná právě proto se o to víc snaží, aby se kolem něj vše točilo aspoň doma. Během filmu tak velmi fikaně, vtipně, ale zároveň brutálně terorizuje všechny okolo. Harold má tři děti. Dva syny, rozvádějícího se neurotika Dannyho (Adam Sandler v nejlepší formě) a úspěšného právníka Matthewa (Ben Stiller) a dceru, introvertní myšku Jean, kterou hraje skvělá Elizabeth Marvel. Jako kdyby vypadla z filmu Woodyho Allena, v jehož hře A Second Hand Memory momentálně působí v New Yorku. Harold má také již několikátou manželku, alkoholičku Maureen (Emma Thompson)*. V menších rolích se zde také objeví Judd Hirsch, stále nádherná Sigourney Weaver, Adam Driver nebo Candice Bergen.

Až budete film sledovat, tak pokud vám bude připadat casting podivně dobrý, je to tím, že ho dělala dvojice Douglas Aibel a Francine Maisler. A ti mají za sebou úspěchy v podobě obsazení ve snímcích Místo u moře (2016), REVENANT Zmrtvýchvstání (2015), Birdman (2014), Grandhotel Budapešť (2014), Až vyjde měsíc (2012), Blade Runner 2049 (2017) nebo Sázka na nejistotu (2015). A i zde se jim podařilo pro film zajistit kolektiv skvěle k sobě padnoucích herců; a to nejen z řad těch slavných (protože pro několik z nich režisér přímo ty role psal), ale i těch relativně neznámých. Například Grace Van Patten (která je dost podobná Shailene Woodley) v roli Elizy, dospívající svobodomyslné dcery Adama Sandlera. A sám Hoffman kupodivu už hrál otce jak Sandlera (The Cobbler), tak Stillera (Jeho fotr, to je lotr!). A opravdu jim tohle spárování sedne.

Příběh začíná tím, jak se vynervovaný Danny (Sandler) pokouší během dne zaparkovat na Manhattanu. Ten problém osobně znám, takže už tím, jak ho snímek realisticky vykreslil, mi bylo celé dílo od začátku sympatické. Tu frustraci ze snahy někam narvat auto a neochoty platit 40 dolarů za garáž jsem prožila nesčetněkrát. Během úvodní minuty filmu Sandler rozjede to, v čem je opravdu dobrý. A mimořádně tím nemyslím recitaci fekálních vtipů, ale bleskovou ventilaci nahromaděné frustrace a agrese (do té doby zaměřené převážně dovnitř) ve formě hysterického řvaní. To Sandler umí asi nejvíc procítěně a uvěřitelně z celého Hollywoodu.

Sandler se ve svých hystericko-agresivních scénách dostane z nuly na sto rychleji než Porsche Spyder. Kdo ještě neviděl Opilí láskou (2002), tak A) ať se stydí a B) to kouká rychle dohnat. Scéna, ve které Sandler rozmlátí vitrínu s porcelánem, zdemoluje záchody v restauraci či po telefonu vyhrožuje své sestře zabitím, přesně vykresluje to, o čem mluvím. Ten talent dát během zlomku sekundy uvěřitelně najevo tu zoufalou urputnost, která vychází z příliš dlouhého potlačování sebe sama, má prostě jen on.

Po zaparkování Danny dorazí za svým otcem Haroldem a tam díky několika skvěle napsaným dialogům brzy zjistíme, že Harold je pěkný kokot a s Dannym zřejmě celoživotně zachází jak s hadrem, přičemž ten si to, bůhví proč, nechá líbit. Ale díky tomu, jak sympaticky Hoffman Harolda hraje, zůstává tyran Harold pořád tak nějak lidský (a generuje dost humoru), takže nám film neumožní ho hned úplně nesnášet. Postupně sledujeme, jak Harold vytírá podlahu s Dannym, Jean a úplně jiným způsobem nakonec i s Matthewem. A je to zábavné, dojemné, tragické, vtipné, ale hlavně skvěle natočené.

Ale to by nebyl pořádný film se Sandlerem, aby se tam nepropašoval moment, kdy zpívá. Jak správně řekl Baumbach: "Když máte ve filmu Adama, samozřejmě chcete, aby zazpíval". A stejně jako ve filmu Píseň pro nevěstu (1998), i tady má Sandlerova hudební vložka ohromnou přidanou hodnotu. Genius Girl, duet Sandlera s Grace van Patten, patří k těm nejlepším (a zároveň nejdojemnějším) scénám filmu. Když si ji bez zhlédnutí filmu pustíte na Youtube to sice asi nepoznáte, ale i tak krásně ilustruje alespoň to, jak si tihle dva herci padli do noty.

Nebudu se v této recenzi ale zaměřovat jen na Sandlera (a jeho oprávněný Oscar buzz). I Stiller tu odvádí skvělou práci v roli Matthewa. Syna, který je otcem naopak zbožňován, ale který se Haroldovi snaží několikrát během filmu sdělit, že ani tahle role nebyla úplně příjemná a že Haroldův narcismus měl tragický dopad i na Matthewův vývoj. 

Tentokrát vás nemám možnost vydírat, ať na film jdete do kina a nepouštíte si ho doma, neboť v ČR se do kin snímek zjevně nechystá. Ale za to ho pro vás legálně distribuuje Netflix, který tím opět o něco pokročil jako tvůrce filmů, které jdou do kin.

Co se mi na filmu nelíbilo? Nenajdu nic, sorry. Někomu se může nelíbit až příliš blízký vztah Dannyho s jeho dcerou Elizou, ale mně to připadalo vtipné.  Scény, kdy mu ukazuje svoje prsa, jsou skvěle absurdní a zároveň sloužící jako juxtapozice dvou životních postojů vzhledem k tomu, že pocit studu/zahanbení je pro The Meyerowitz Stories ústřední. Eliza jako jediná z příslušníků rodiny Meyerowitzů za sebe stud (v jakémkoliv smyslu) necítí. Jediný důvod, proč film ode mě nemá 100 procent je to, že v rámci kinematografie nepřináší nic "ještě neobjeveného", pokud tím nemyslíme potenciál Adama Sandlera na Oscara, o kterém ale já a ti moudřejší z vás jistě vědí již dlouho.

Co se mi na filmu líbilo? Herci, scénář, režie, kamera, hudba, prostě všechno. Ale pokud si odmyslím své (možná místy více subjektivní než obvykle) nelíčené nadšení z toho, kdo tam hraje a jak je to dobré, vypíchnu konkrétně několik scén, které stojí za zmínku. Jean běží. Harold běží. Jean vypráví v lese historku se sprchou. Již zmíněný duet u piana. Oběd Harolda s Matthewem. Děkovné řeči Dannyho a Matthewa. To jsou scény, kde se režisérovi povedlo během pár desítek vteřin vykreslit tak intenzivně vtipné či dojemné momenty, že by se z toho snad měly dělat lekce tvorby filmu.

Pro koho film je? Pro všechny? Ok ok. Primárně samozřejmě pro lidi, kteří mají rádi filmy Wese Andersona a Noaha Baumbacha, nebo herectví Dustina Hoffmana. Pro diváky, kteří si užijí žánr dramedy. Pro milovníky New Yorku. Pro fanoušky indie filmů. Pro ty z vás, kterým se líbil film Opilí láskou. Pro lidi, kteří někdy s někým měli složitý vztah. Pro diváky, kterým nevadí pohled na otce, který se dívá na eroticky laděný film své dcery. Pro ty, kteří se chtějí proti něčemu vzbouřit. Pro ty z vás, kteří stále ještě nevěří tomu, že Sandler je výborný herec. A pro ty z vás, kteří zase chtějí vidět fantasticky zahraný výbuch zlosti. Přijde v nejlepším a semele či pobaví vás tak intenzivně, že se to snad dá přirovnat jen k prožitku z kvalitního orgasmu. Takže, najděte si čas, klid, udělejte si pohodu a nechte se oblažit tímhle krásným filmovým zážitkem. Stojí za to.

Hodnocení: 97%

PS: Hm hm, Adam Sandler je také velký fanoušek Hoffmana, to má u mě další velké a velmi významné plus. A Fallon zase dokázal, jak je skvělý imitátor (ale to Sandler ostatně taky). V tom samém dílu Fallon Show se také můžete dozvědět, že Sandler, Hoffman a Tom Cruise spolu kdysi hrávali basket! A Sandlerovi s Hoffmanem to spolu děsně sluší všude. Och. Ach. Mmm. Dream team. Mmm. Ok, jdu si dát sprchu. 

PS2: Film obdržel pětiminutové ovace na festivalu v Cannes. Tady je z toho hezká tiskovka. Mimochodem v Cannes film vyvolal také trochu kontroverzi, protože se ve Francii nepromítal v kinech. Ne že by Netflix nechtěl, ale francouzské zákony neumožňují po dobu 36 měsíců poté, co se nějaký film promítal v kinech, aby byl dostupný na streamovací službě. Ano. Velmi WTF v dnešní době. Festival kvůli tomu bude v budoucnu mít již jiné podmínky.

* Dustin Hoffman se s Emmou Thompson před kamerou v roli filmové dvojice schází již potřetí, po snímcích Poslední čas na lásku (2008) a Horší to už nebude (2006).