Svatá (2024)
0
Hloupý a přizdisráčký český film, který jednak dramaticky nefunguje a druhak je mi protivný svým provedením i vyzněním.
Nevím, jestli nebyl napsán dobrý scénář anebo jestli původně tomu tak bylo, avšak byl také tolikrát přepsán a upraven, až se vlastně rozmělnil a rozsypal do stavu, který je nabízem divákům jako něco, co si zaslouží jejich pozornost.
Nejzajímavější je, jak je k celé látce přistoupeno a co z toho vylezlo...
Film je inspirován příběhem ženy, která ze sebe dělala obět gulagu z podmětu vidiny finančního obohacení, k němuž ale po odhalení nedošlo, avšak zde je přetransformován do příběhu ženy, která lži šířila z dobrých důvodů (prý aby se nezapomnělo), ale finanční reparaci dostala a novinářka z Reflexu, která její blamáž odhalila, to po odhalení rovněž zamlčela, protože uznala, že toto pochybné jednání reálně má pozitivní dopad (úhel konsekvenciální etiky). Tím je vytvářen obraz nedůvěryhodné novinařině, čož je zvláštní perspektiva od ČT.
Protože mám ponětí o tom, jak novinařina funguje a v jakém je novinařina stavu, tak nehodlám přistoupit na to, že by jí to prošlo - že by po tom nikdo neskočil, že by všichni kryly její lži, že by novinářka, která to vyšetřila a zamlčela nedostala padáka.
Navíc se mi těžko věří v dobré altruistické úmysly báby-protagonistky, když ji hraje Bohdalová (dovolte mi si odplivout).
Mám ale rád momenty, když se stírají hranice mezi postavou a hercem. Jiřinka zde totiž pronese: “Lepší vyžraná kurva než mrtvý hrdina.” - To se mi zdá být jejím životním mottem.
Její 93 let a na začátku její postava pronese: "Ještě dnes když vidím díru v zemi, rozklepou se mi kolena," čímž Jiřinka skrze postavu vysvětluje, proč se ještě neuráčila padnout do hrobu.
Krom toho je zde taková vztahová linka mezi matkou a dcerou, která je velmi plytká a dramaticky nefunkční.
Nevím, jestli nebyl napsán dobrý scénář anebo jestli původně tomu tak bylo, avšak byl také tolikrát přepsán a upraven, až se vlastně rozmělnil a rozsypal do stavu, který je nabízem divákům jako něco, co si zaslouží jejich pozornost.
Nejzajímavější je, jak je k celé látce přistoupeno a co z toho vylezlo...
Film je inspirován příběhem ženy, která ze sebe dělala obět gulagu z podmětu vidiny finančního obohacení, k němuž ale po odhalení nedošlo, avšak zde je přetransformován do příběhu ženy, která lži šířila z dobrých důvodů (prý aby se nezapomnělo), ale finanční reparaci dostala a novinářka z Reflexu, která její blamáž odhalila, to po odhalení rovněž zamlčela, protože uznala, že toto pochybné jednání reálně má pozitivní dopad (úhel konsekvenciální etiky). Tím je vytvářen obraz nedůvěryhodné novinařině, čož je zvláštní perspektiva od ČT.
Protože mám ponětí o tom, jak novinařina funguje a v jakém je novinařina stavu, tak nehodlám přistoupit na to, že by jí to prošlo - že by po tom nikdo neskočil, že by všichni kryly její lži, že by novinářka, která to vyšetřila a zamlčela nedostala padáka.
Navíc se mi těžko věří v dobré altruistické úmysly báby-protagonistky, když ji hraje Bohdalová (dovolte mi si odplivout).
Mám ale rád momenty, když se stírají hranice mezi postavou a hercem. Jiřinka zde totiž pronese: “Lepší vyžraná kurva než mrtvý hrdina.” - To se mi zdá být jejím životním mottem.
Její 93 let a na začátku její postava pronese: "Ještě dnes když vidím díru v zemi, rozklepou se mi kolena," čímž Jiřinka skrze postavu vysvětluje, proč se ještě neuráčila padnout do hrobu.
Krom toho je zde taková vztahová linka mezi matkou a dcerou, která je velmi plytká a dramaticky nefunkční.