Klajnik
8 615 bodů •
8
Převyprávění upírské tematiky v moderním hávu není něco, co vidím prvně. Znám patetické Stmívání, vyrůstal jsem na béčkovém Underworld a viděl jsem i Jarmuschovo Přežijí jen milenci nebo minisériálovou Půlnoční Mši. Pak Čchan-ukova Žízeň je z nich ale nejlepším filmem, protože ho dělal prvotřídní režiséř. Dosud jsem od něj viděl jenom Old Boye, ale brzy toho zkouknu více, protože to vypadá slibně. Celé je to skvěle natočené a nenuceně černohumorné, což se dobře slučuje se Zolovým typickým dramatem vdané ženy prosící svého milence, aby ji vysvobodil z nešťastného manželství tím, že zabije manžela. Francouzský naturalista to ale pojímá dost vážně a psychologicky. Tento film prý vychází z jeho románu Thérèse Raquin, který jsem nečetl, ale vzpomínám si, že Člověk Bestie si vykládal svou potřebu zabíjet jako zděděné hříchy svých předků, jenž ho nutí k tomuto konání. Dokázal si to obhajít tak, aby nepropadal vině, ale když měl zabít manžela své milenky, tak toho nebyl schopen, protože vražda z vypočítavosti by tuto omluvu zbořila. Zdejší protagonista s tím však velké trápení nemá. Nechtělo se mu do toho, ale jakmile začal podezřívat manžela, že jeho milou týrá, tak měl jasno. Osobně bych ale ocenil důraznější psychologické prokreslení, protože protagonista projde výraznou změnou. Na počátku je katolickým knězem, který chce pomáhat nemocným, ale jamile chytne virus a zjistí, že lidská krev mu poskytne nejenom zdraví, nýbrž i sílu, tak si své parazitování rázem poměrně snadno obhájí. Jasně, je to odstupňované, ale stejně... Tento děj totiž skvěle tematizuje to, jak jsou si lidi často schopni pokrytecky racionalizovat a pseudo-obhájovat všelijaké konání - stačí, když se v nich ozve dostatečně silný citový impulz. Potřeba pít krev takový impulz supluje a pokud by protagonista byl hlouběji psychologizován, mělo by toto dílo větší tematický přesah; Výpovídalo by to něco podstatného o lidském nitru. Film se do toho ale nenoří tak moc, jak by mohl. Přesto to funguje - je to zábavné i zajímavé i vizuálně poutavé. Herci to také odehráli skvěle; Za sebe pak říkám, že mě tentokrát zaujala spíše hlavní ženská postava v podání Ok-bin Kim než velká mužská jihokorejská hvězda, Kang-ho Song. To proto, že mužská postava je z dvojice ta ohleduplnější a morálnější, ale já si více užíval roli jeho milé, která trpěla v manželství s debílním mamánkem a když byla z ješitných důvodů protagonisty přeměněna na upírku, tak snadno přijala stav krvesajské bestie, protože do té doby ostatní pili krev jí. Možná by to na mě fungovalo emocionálně silněji, kdybych příběh sledoval více z její perspektivy.
Žízeň
Thirst
Thirst, ceci est mon sang
Жажда
