Články

Daniela Radcliffa, stále známého hlavně jako představitele Harryho Pottera, čekalo v podcastu Happy Sad Confused překvapení. Moderátor Josh Horowitz mu totiž nečekaně promítl klip z podcastu s Alanem Rickmanem z roku 2015, tedy jen pár měsíců před Rickmanovou smrtí. Rickman v sáze o Harrym Potterovi hrál přísného profesora Snapea a zdá se, že kvůli této roli byl jeho vztah s Radcliffem poněkud specifický. Cestu k sobě však nakonec naštěstí našli.

James McAvoy si udržel svůj mladistvý elán natolik, že vás možná překvapí, že oblíbený skotský herec dnes slaví půlkulatých 45. Vlastně to ale dává smysl, vždyť se o povědomého hráče ve filmovém průmyslu jedná už od půlky nultých let, a jeho kariéra sahá až do devadesátek. McAvoy se od té doby stal stálicí a ztvárnil několik rolí ve velkých blockbusterech, přesto se nedá říct, že by se z něj stala absolutní hollywoodská supercelebrita. Ale to je na něm nakonec nejlepší  – umožňuje mu to pohodlně si vybírat i menší projekty a činit nejisté, ale umělecky vyzývavé volby.

Do kin dorazila Občanská válka (Civil War), před týdnem se objevil Club Zero, ještě dříve třeba Těžký rok. Oscara za scénář nedávno získala Americká fikce, hned čtyři sošky si odnesli i Chudáčci. Tyto stylisticky i tematicky odlišné filmy mají jedno společné: sázejí na prvky satiry, díky nimž poutavě rozkrývají problémy současné globální společnosti. Popularita tohoto způsobu vyjadřování ukazuje, že umělci ke kritice poměrů sahají často a rádi.

V posledních měsících se zdá, že Hollywood nemá k dispozici žádanější vycházející hvězdu než šestadvacetiletou Sydney Sweeney. Představitelka labilní Cassie ze seriálového hitu Euforie (Euphoria) si v kalendářním roce 2024 připsala už tři výrazné role v kino premiérách, na instagramovém účtu má dvacet milionů sledujících a zvlášť po účasti v pořadu Saturday Night Live rozpoutala debatu, jestli tak vysoká popularita natolik atraktivní blonďaté herečky náhodou neznačí konec woke kultury. Valný dojem však neudělala na zkušenou producentku Carol Baum stojící za filmy jako Příliš dokonalá podoba nebo Hlava rodiny, která ji na veřejné akci v New Yorku označila za nezajímavou, nehezkou a netalentovanou.

Před pár dny si fanoušci oblíbené Cornetto trilogie připomínali dvacetileté výročí od její první části s názvem Soumrak mrtvých (Shaun of the Dead) a rázem tu máme další narozeniny. Jeden z největších talentů své generace Edgar Wright totiž slaví padesátku, a tak stojí za to si kariéru tohoto anglického stylaře stručně proběhnout.

Každý jistě zná filmové logo s řvoucím lvem, možná ne každý si ale stihne všimnout tří latinských slov vepsaných na stuhu, která šelmu obklopuje. „Ars Gratia Artis“, tedy „Umění pro umění“. Studio Metro-Goldwyn-Mayer si je jako svůj cíl vytyčilo přesně před 100 lety, během nichž je jak vrchovatě naplnilo, tak se proti nim zpronevěřilo tak moc, jak si jde představit. Vítejte v Hollywoodu. Značka dnes žije hlavně ze svého historického katalogu, kvůli němuž si ji větší konglomeráty přehazují jako vařící brambor první jakosti. Každý ví, že MGM je poklad, i když nikdo neví, co si s ním počít. Přesto tento projekt ani po 100 letech neskončil, což není samozřejmostí.

Je sledování filmů vaší velkou vášní a rádi se před kamarády chlubíte tím, že znáte nazpaměť ty největší filmové klasiky i moderní hity? Nebo si zkrátka jen chcete ověřit, jak moc znáte ty nejslavnější snímky, na nichž vyrostl každý z nás? Tak přesně pro vás tu máme připraven filmový kvíz.

Sedmašedesátiletá Linda Hamilton se v posledních letech objevuje na plátně pouze sporadicky a fanoušci ji mohou sledovat spíše ve vedlejší roli v seriálu Resident Alien. Ve své nejslavnější úloze ji už ale s největší pravděpodobností neuvidíme. Hamilton se totiž v kůži Sarah Connor už objevit nehodlá.

Na jméno Charlese Chaplina, jeho tvář a především jeho ikonickou personu Trampa svět jistě nezapomněl – ve skutečnosti se jedná o jednu z mála osobností rané éry kinematografie, kterou nedrží v úctě jen cinefilové a historici, ale i široká veřejnost. Co možná trochu v zapomnění upadlo, je intenzita, s níž byl Chaplin uctíván. A později nenáviděn. Nebyl považován prostě za dobrého komika, ale za „prvního génia filmu“. Největšího z umělců své generace, který zažehl duši kinematografie. Zároveň to byl muž, který žil dramatický a mnohdy kontroverzní osobní život a dvě desetiletí svého života strávil ve vyhnanství.

Třiasedmdesátiletý Kurt Russell je nenapodobitelný akční hrdina. Ve filmech Johna Carpentera čelil hororovým monstrům (Věc), dystopické vězeňské byrokracii (Útěk z New Yorku) nebo čínské mafii a orientálním čarodějům v jednom (Velké nesnáze v Malé Číně). Při výběru svých rolí málokdy šlápl vedle a charismatem áčkové hollywoodské hvězdy utáhl další kultovní filmy jako Tombstone, Hvězdná brána (Stargate), Auto zabiják (Death Proof) nebo Kosti a skalp (Bone Tomahawk). Sylvester Stallone, jenž s ním zazářil v kriminální buddy komedii Tango a Cash jej přirozeně chtěl začlenit do výběru akčních ikon v předdůchodovém věku Expendables: Postradatelní (The Expandables) z roku 2010. Russell měl ale jasný vzkaz.

Minulý víkend se zase nesl ve znamení veder, ale také přinesl další novácký triumf ve sledovanosti, když se radovala jak Iveta, tak populární soutěž Superlov. Prima si naopak s Českem na grilu připisuje jeden ze svých největších propadáků za poslední léta a čísla pořadu jsou alarmující. Pondělí večer pak zaznamenal nečekaného vítěze.

Dokážete si představit děsivější vesmírný snímek, než jakým byl roku 1979 první Vetřelec (Alien) od Ridleyho Scotta? A co takhle křížence s militantním festivalem hororu, jímž na Scottovu mašinerii klaustrofobního napětí roku 1986 navázal James Cameron, od režiséra nejkrvavějšího mainstreamového hororu minulé dekády? Fede Álvarez, tvůrce remaku Lesní duch (Evil Dead) a znepokojivého thrilleru Smrt ve tmě (Don't Breathe), v srpnu uvede pokračování vetřelčí ságy s názvem Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus), jež zatím sklízí ta nejlepší doporučení. Oba režiséři původních dvou filmů udělili své posvěcení, teaser by nahnal husí kůži snad i hadům a nově promítaný trailer na lasvegaském CinemaConu údajně ještě přitvrdil. Z herečky Cailee Spaeny, již připadla nevděčná úloha nástupkyně Sigourney Weaver, se pomalu stává ikona nové generace.

V souvislosti s nedávným udělování Českých lvů leckoho zaskočilo ocenění pro nejlepší film. Tím se stali Bratři, kteří však v žádné jiné kategorii neuspěli. Zato letošní oscarová ceremonie v tomto ohledu šokující nebyla, jelikož nejlepší film Oppenheimer získal i sošku pro režiséra Christophera Nolana, herce Cilliana Murphyho i Roberta Downeyho jr. a tři další. Takové výsledky jsou už přece jen typičtější.

Filmy si řada z nás zamilovala pro jejich umění pohltit svými světy a emočně se napojit na postavy, jejichž příběhy mohou být pro leckoho motivačním budíčkem či dokonce základem pro obnovovaný světonázor. Jenže kinematografii utváří také znepokojivé portréty sériových vrahů, jejichž nepodchytitelná mentalita společnost děsí i fascinuje v současné éře true crime žánru víc než kdy jindy. Mnoho děl s touto tematikou se opírá o hledisko kladných postav, jež po zabijákovi pátrají, potažmo jsou mu (nebo jim) vydané napospas. V tomto článku ovšem naleznete vybrané filmové příběhy, jež nás do nevypočitatelné mysli člověka schopného připravit někoho jiného o život bez logické motivace noří vůbec nejsilněji a z nebezpečného subjektu dělají hlavního antihrdinu.

Která země produkuje ty nejsprostší filmy? Takovou otázku si položil datový analytik Stephen Follows, který se do čísel týkajících se kinematografie noří téměř neustále. Je jasné, že takto široce rozkročená otázka může vést k velmi rozmanitým výsledkům, Followsovy závěry nás však aspoň mohou nasměrovat ke zjištění, v jaké zemi se nachází nejvíce sprosťáků. A samozřejmě hned zkraje upozorňujeme, že v článku některá hrubá slovíčka zazní.