Největší komik od Chaplina měl tucet infarktů, ale žádné srdce. Peter Sellers byl celý život v cizí kůži

Richard Henry Sellers byl jedináčkem v rodině varietních umělců. Spoustu času tedy trávil na cestách a bez kontaktu s vrstevníky. Útočiště nacházel u matky, která v něm probudila celoživotní potřebu zalepit svou zranitelnou osobnost péčí vyvolené ženy, již ale ani po čtvrtém manželství nedokázal nalézt. Nejlépe se od útlého věku cítil v cizí kůži a projevil mimořádný talent v imitaci a impersonaci, což jej v 50. letech přivedlo k rozhlasovému pořadu The Goon Show. Se Spikem Milliganem a Harrym Secombem předváděl kultovní satiru a etabloval se jako univerzální komik také v televizi a u filmu.

Průlom na stříbrných plátnech se datuje do roku 1959. Sellers tehdy zazářil v ceněné komedii Jacka Arnolda Myš, která řvala a také jako pomatený odborář v populární satiře I'm All Right Jack, která mu vynesla cenu BAFTA. Sellers dal vzápětí na odiv svůj žánrový rozsah a ve výborné kriminálce Never Let Go od Johna Guillermina pouštěl hrůzu v psychopatické nevypočitatelné poloze. Leccos si bohužel mohl odnést ze soukromého života, kde se například domníval, že jej stíhá duch zesnulého komika Dana Lena.

Roku 1950 se poprvé oženil s australskou herečkou Anne Howe, s níž měl do roku 1958 syna Michaela a dceru Sarah. Děti prý doma namátkově přepadával otázkami, koho z rodičů mají radši, a stranění matce nesl více než nelibě. Byl člověkem nepředvídatelným a nestabilním, což zjevně přiživovaly jeho srdeční problémy, silné léky a stres. Ochotně unikal do smyšlených identit a roku 1962 toho poprvé využil režisér Stanley Kubrick, jenž adaptoval kontroverzní román Lolita od Vladimira Nabokova. Sellers přijal roli šedé eminence příběhu, extravagantního umělce a pedofila Clarea Quiltyho, jenž zrcadlí protagonistu Humberta (James Mason), zamilovaného do náctileté dívky.

Sellers se chameleonsky zaskvěl zejména v jediné sekvenci, sloužící jako prolog i epilog, a jeho žoviální gesta skrývající vnitřní dekadenci mu zajistila první nominaci na Zlatý glóbus. Druhá následovala za vedlejší roli v krimikomedii Blakea Edwardse Růžový panter, kde Sellers oživil legendárního inspektora Clouseaua. Věčného popletu uchopil s vědomím toho, že sám Clouseau se považuje za génia, a svým vystoupením ve stylu němé hvězdy Bustera Keatona na sebe strhl většinu pozornosti, která měla původně směřovat na Davida Nivena či Claudii Cardinale.

V rychlém sledu vzniklo pokračování Komisař Clouseau na stopě, zaostřené už výhradně na podmanivou hrdinovu nešikovnost. Roku 1964 rovněž v zámořské kinematografii vrcholil poválečný strach z bomby a dva velké filmy velmi odlišně ztvárnily možnou eskalaci studené války, vedené na frontách všeobecné paranoie. Selhání vyloučeno zdůraznilo autentický mrazivý scénář, ale Stanley Kubrick viděl v hrozbě totální apokalypsy cynickou komedii o několika šílených vojácích, byrokratech či vědcích, kteří ji i nechtěně způsobí. Sellerse plánoval v satiře Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu obsadit rovnou do čtyř úloh, všestranný herec nakonec vinou zranění zvládl tři – britského kapitána Mandrakea, prezidenta USA Muffleyho a doktora Divnolásku, bývalého Hitlerova poskoka na invalidním vozíku, jenž přešel na druhou stranu, ale hajlovací reflexy jej nepustily.

Jeden z nejpůsobivějších hereckých výkonů všech dob, ať už z pohledu přímých parodií, fyzické variability či práce s texaským a evropským akcentem, opět skončil s nominací na Oscara a na BAFTA. Sellers pokračoval v třeskutých komediích, znovu už bez temnějšího jaderného kontextu, například dvěma rolemi v raných scénářích Woodyho Allena. Co je nového, kočičko? přineslo Sellerse s výstřední parukou v úloze německého psychiatra, v němž na popud alfa-klienta (Peter O'Toole) roste sexuální touha. V bondovské parodii Casino Royale zase herec ztvárnil agenta zaskakujícího za 007 (David Niven), jenž musí využít svých speciálních schopností k porážce podlého karbaníka (Orson Welles) a neurotického zloducha v podání Allena.

Sellers na natáčení docházel pozdě, nesnášel se s hollywoodským velikánem Wellesem a snímek nedokončil, tudíž jeho postavu museli předčasně „odpravit“. Tou dobou herec prodělal sérii infarktů poté, co se s druhou manželkou Britt Ekland hnal za dokonalým orgasmem užitím inhalačních stimulantů. Jeho zdravotní stav se zhoršil a Sellers dle Ekland ztrácel důvěru v okolí, což se promítlo do konfliktů s Wellesem a později i s dvorním režisérem Blakem Edwardsem. A dokonce i s manželkou, která s ním hrála v několika filmech a již Sellers chtěl kvůli jejímu nevyhovujícímu výkonu nechat vyhodit z komedie Bobo. Krátce nato mu zemřela matka a Ekland jej opustila, což si vybralo svou osobní daň.

Sedmdesátá léta Sellerse nezastihla v ideální formě a dle rozhlasového kolegy Milligana pro něj byla „obdobím stereotypu.“ Tři filmy v té době vůbec nevyšly a dalších pět u kritiky i publika propadlo. Herec se rehabilitoval dalším manželstvím s třiadvacetiletou modelkou Mirandou Quarry, ale po třech letech se navzdory trvajícímu sňatku zasnoubil s Lizou Minnelli. Kolegové se tehdy obávali o jeho duševní zdraví a své si užil také moderátor talk-show Michael Parkinson, jehož pozvání Sellers přijal až tehdy, kdy mu bylo zaručeno, že nemusí přijít „sám za sebe.“ Dorazil tudíž v obleku gestapa, ale po pár větách se dokázal zahřát ve své kůži a zanechal skvělý dojem.

Comeback mu poskytl opět Edwards v Clouseauově novém případu Návrat Růžového pantera, který byl v kinech obrovským hitem a vyústil v nominaci na Zlatý glóbus. Totéž se povedlo dalšímu pokračování Růžový panter znovu zasahuje, jehož natáčení však poznamenalo Sellersovo nesnesitelné a dětinské chování. Tentýž rok se herec počtvrté oženil, ačkoli jeho psychický stav tomu nenahrával a partnerka Lynne Frederick si podle některých zdrojů procházela peklem. Sellers nicméně odmítal vyhledat odbornou pomoc a své úzkosti veřejně ventiloval při účinkování v The Muppet Show, kde Kermitovi na dotaz, proč nemůže prostě relaxovat a být sám sebou, odpověděl až mrazivě: „Ale to, můj drahý Kermite, by bylo naprosto nemožné. Nikdy bych nemohl být sám sebou… Víš, žádné já není. Já neexistuji… Bývalo kdysi nějaké já, ale nechal jsem si ho chirurgicky odstranit.“

Sellers se v závěru života přesto vzepjal ke dvěma posledním památným výkonům. V historické komedii Zajatec Zendy hrál tři postavy, včetně dvou králů smyšleného národa Ruritanie. Důležitější je nicméně špičková sociální a politická satira Hala Ashbyho Byl jsem při tom. Ashby, možná nejtalentovanější a také nejzdrogovanější režisér sedmdesátek, adaptoval kousavý román Jerzyho Kosińského o starém zahradníkovi, jenž po celoživotním sezení před televizí poprvé vyleze z domu a způsobí vládní i mediální zemětřesení. Sellers s Ashbym vypiloval specifické držení těla i dětinskou intonaci a senzačně oživil nepřímého předchůdce Forresta Gumpa, za což si zlatou sošku rozhodně zasloužil. Vyfoukl mu ji ovšem Dustin Hoffman za drama Kramerová versus Kramer a Sellers se rozloučil alespoň prvním Zlatým glóbem.

Hercův poslední snímek Ďábelský plán dr. Fu Manchu se nesl ve znamení produkčních problémů, které charakterizovaly většinu Sellersových pozdních projektů. Čtvrté manželství mu rovněž zkolabovalo a jeden z největších britských herců zemřel na fatální infarkt 24. července 1980. Richard Attenborough jej nazval „géniem srovnatelným s Chaplinem“. Géniem, který svým charakterům rozuměl jako snad žádný herec, ale sám sobě nedokázal porozumět nikdy.

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: BBC, Far Out, Wikipedia, Kinobox