Jaromír Janáček

Jaromír Janáček se narodil 6. ledna 1923 a byl jedním z nejvýznamnějších československých filmových střihačů. Svou kariéru věnoval především střihu filmů a během své dlouhé profesní dráhy se podílel na desítkách snímků, které patří k vrcholům československé kinematografie. Spolupráce s režisérem Jurajem Herzem Janáčkova nejslavnější práce je spojena se spoluprací s režisérem Jurajem Herzem. Jejich nejznámějším společným dílem je film The Cremator z roku 1969, kde Janáčkův neobvyklý rychlý střih pomáhá udržet diváka v nerovnováze. Janáčkův střih je rychlý a chaotický, což odráží křehký duševní stav hlavní postavy Kopfrkingla. Janáčkův závratný střih je tak silný při pronikání do mysli Kopfrkingla, kreativně střídá scény v obrácených záběrech, aby dialog plynule navazoval a vytvořil proud vědomí odpovídající jeho žvanění. Janáček také střihal Herzův film Morgiana z roku 1972, psychologické drama s Ivou Janžurovou v hlavní dvojroli. Film je skvělý díky originální kameře v kombinaci s dynamickými střihy, které přispívají k atmosféře napětí a úzkosti. Práce na významných snímcích československé nové vlny Janáček střihal také oceňovaný film The Shop on Main Street z roku 1965, který vyhrál Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Tento snímek režírovali Ján Kadár a Elmar Klos a pojednává o arizačním programu během druhé světové války na Slovensku. Dalším významným dílem v Janáčkově filmografii je film Oil Lamps z roku 1971, opět v režii Juraje Herze. Tento psychologický drama soutěžil na filmovém festivalu v Cannes v roce 1972 a je adaptací románu Jaroslava Havlíčka. Začátky kariéry Janáček začínal svou kariéru střihem krátkého filmu The Junk Shop z roku 1965, který režíroval Juraj Herz podle povídky Bohumila Hrabala. Tento film byl původně určen pro antologický snímek Pearls of the Deep, ale byl vyřazen kvůli příliš dlouhé stopáži. Rozsáhlá filmografie Janáček pracoval jako střihač od 50. let až do 80. let 20. století a podílel se na desítkách československých filmů. Mezi jeho další významné práce patří filmy jako Ruka ruku neumyje z roku 1958 nebo Sladké hry minulého léta z roku 1970. Uznání a vliv Spolupráce mezi režisérem Herzem, kameramanem Stanislavem Milotou a střihačem Jaromírem Janáčkem přinesla dividendy, výsledek je vizuálně působivý. Janáčkův přístup ke střihu, zejména v hororových a psychologických dramatech, se stal charakteristickým prvkem československé nové vlny a ovlivnil způsob, jakým byly tyto filmy vnímány mezinárodním publikem. Janáček pracoval jako střihač až do konce 80. let, kdy ukončil svou dlouhou a úspěšnou kariéru. Jeho práce na filmech jako The Cremator, The Shop on Main Street či Morgiana zůstává dodnes příkladem mistrovského filmového střihu, který dokáže podpořit režijní vizi a vytvořit nezapomenutelné filmové zážitky.