Wim Wenders

Ernst Wilhelm Wenders, známý jako Wim Wenders, se narodil 14. srpna 1945 v Düsseldorfu. Po studiích medicíny a filozofie následovala cesta do Paříže, kde se snažil prosadit jako malíř. Po neúspěšném pokusu o školu IDHEC se přesunul do Německa a začal studovat na filmové škole v Mnichově, zároveň pracoval jako filmový kritik. V roce 1970 odpromoval snímkem Léta v městě (Summer in the City), čímž zahájil svou kariéru hraného režiséra.

V raném období se Wenders věnoval hrané tvorbě i adaptacím z literatury: Brankářova úzkost z penalty (The Goalkeeper’s Fear of the Penalty, 1972), Šarlatové písmeno (The Scarlet Letter, 1973), a zejména road‑movie trilogii Alice ve městech (Alice in the Cities, 1974), Špatný pohyb (The Wrong Move, 1975) a Vládci silnic (Kings of the Road, 1976). Tento raný styl jej etabloval jako klíčovou postavu Nové německé kinematografie.

Průlom v širším mezinárodním měřítku přinesl snímek Americký přítel (The American Friend, 1977), adaptace Ripley’s Game od Patricie Highsmithové, s Dennisem Hopperem a Brunem Ganzem. Vrcholem jeho hrané tvorby je Paris, Texas (1984), oceněný Zlatou palmovou ratolestí na festivalu v Cannes a BAFTA za režii. Následoval poetický a filosofický film Nebe nad Berlínem (Wings of Desire, 1987), který získal cenu za režii v Cannes.

Počátkem 90. let Wenders režíroval ambiciózní sci-fi drama Až do konce světa (Until the End of the World, 1991), existující v několika verzích a délce přes čtyři hodiny. Jeho pokračování, Hrozně blízko (Faraway, So Close!, 1993), získalo Grand Prix v Cannes, následovala televizní/hudební Lisabonská story (Lisbon Story, 1994). Do poloviny 90. let patří také A Trick of Light (1995) a menší angažmá v antologii Beyond the Clouds (1995).

Vedle hrané tvorby Wenders vyvíjel rozsáhlé dokumentární dílo: Tokyo‑Ga (1985), Willie Nelson at the Teatro (1998), Buena Vista Social Club (1999), The Soul of a Man (2003), Pina (2011), Sůl země (The Salt of the Earth, 2014), Pope Francis: A Man of His Word (2018) a Anselm (2023). Získal za dokumenty tři nominace na Oscara za Buena Vista Social Club, Pina a Sůl země.

Wenders je častým autorem krátkých filmů, reklamních snímků a televizních projektů. Mezi jeho krátké filmy patří Scenary (1967), Same Player Shoots Again, Blurb Film (1968), Alabama (2000 Light Years, 1969), Segment 38 (1995), If Buildings Could Talk (2010), Ver ou Não Ver (2012), Two or Three Thoughts on Edward Hopper (2015) a (E)motion (2019). Realizoval i televizní spoty (např. pro Leica nebo Jil Sander) a hudební videa (např. pro U2, Talking Heads či Die Toten Hosen).

Jako fotograf se věnuje cyklu Pictures from the Surface of the Earth, především sérii Written in the West, s výstavami po světě. Jeho fotografie zachycují opuštěné krajiny, symbolickou krajinnou estetiku reflektující jeho filmová témata.

Jako významná osobnost byl prezidentem Evropské filmové akademie (1996–2020), získal čestného Zlatého medvěda Berlinale (2015), Leopard of Honour (Locarno 2005), Prix Lumière (2023) i japonský Řád vycházejícího slunce (2025). V roce 2024 byl uctěn retrospektivní výstavou fotografií a filmů.

Jeho nejnovější hraný film Perfect Days (2023) zobrazuje každodenní život údržbáře veřejných toalet v Tokiu. Snímek byl natočen během 17 dní, debutoval v Cannes, kde získal Cena ekumenické poroty i cenu pro nejlepšího herce, a byl nominován na Oscara za nejlepší mezinárodní film jako první snímek režiséra, který byl japonskou oficiální výběrovou položkou. Začátkem roku 2022 navštívil Wenders Tokyo‑Toilet art project, který jej inspiroval k vytvoření tohoto filmu.

Wenders žije v Berlíně s manželkou Donatou, která je jeho dlouholetou spolupracovnicí jako fotografka, a byl třikrát ženatý, krátce s americkou herečkou Ronee Blakley (1979–1981)