Emilia Pérez, Anatomie pádu i Chlast. Evropské filmy nominované na Oscara, které byste měli vidět

Už několik let neplatí, že evropské tituly mohou uspět pouze v kategorii o nejlepší zahraniční film, jejich důležitost v uplynulé dekádě razantně stoupla a dokáží se hravě prosadit i mezi americkou produkcí a prakticky ve všech kategoriích. Většina těchto kousků má navíc společného, že jejich vznik nebo uvedení bylo podpořeno grantem Kreativní Evropa MEDIA. Pojďme si tedy před Oscary projet, jaké úspěšné evropské snímky posledních let byste určitě neměli minout.

Minulý rok si Oscara za nejlepší původní scénář odneslo francouzské drama Anatomie pádu. A naprosto po právu. Výtečný mix soudního a rodinného dramatu vyniká právě svým perfektně vycizelovaným scénářem, jenž nabízí vysilující psychologický rozbor ústředního vztahu, kdy vám u jistých scén nebude příliš dobře. Příběh pojednává o tragické smrti muže ve francouzských Alpách. Panuje však podezření, že ho mohla zabít jeho manželka v podání výtečné Sandry Hüller. Během následného soudu pak vyplouvají na povrch tajemství i vztahové peripetie.

Léo a Rémi jsou od dětství nejlepšími kamarády, co spolu tráví co nejvíce času. Jenže nyní začínají dospívat, a tak si musí sami ujasnit, jaký vztah mezi sebou mají. Jedná se pouze o přátelství, nebo jde snad o lásku? Zatímco Rémi si této otázky i posměšků spolužáků nevšímá, Léa jejich řeči trápí a rád by zapadl do kolektivu. Emocionálně silný a působivý film, který ukazuje sílu jednoho pouta i úskalí dospívání.

Nekompromisní temné drama s prvky expresionistického hororu vypráví příběh mladé Karolíny, se kterou se život po konci první světové války nemazlí. Nezvěstného manžela považuje za mrtvého, snaha o další sňatek dopadne krachem a ona zůstává opět sama a těhotná. Setká se ovšem s překupnicí dětí Dagmar a začíná mezi nimi vznikat zvláštní vztah. Tísnivá a mrazivá podívaná, která nedá své hrdince ani samotným divákům rozhodně nic zadarmo. Některé děsivé pasáže z hlavy jen tak nedostanete.

Režijní veterán Wim Wenders předvádí další ukázkovou lekci filmové poetiky v příběhu tokijského uklízeče toalet, který si už zvykl na rutinu a každodenní pravidelnost, kdy má pro něj každý den jasný řád a najde si v něm místo pro své koníčky. Wenders se kromě krás každodennosti v příjemně hořkosladkém hávu dostává čím dál více pod kůži zprvu tajemné postavy, kterou si velmi snadno oblíbíte.

Jeden z hlavních favoritů letošního oscarového klání, jenž navíc patří mezi nejkontroverznější filmy posledních let. Jacques Audiard natočil žánrový experiment, jenž je chvíli muzikál, poté gangsterka, následně temné drama a v další scéně se veze na kýčovitosti telenovel. A do toho se zápletka filmu točí kolem změny pohlaví, což je fakt, jenž kvůli vyznění určitých scén naštval zejména samotnou LGBTQ+ komunitu. Režijní veterán ovšem natočil velmi autorské a svébytné dílo o hledání pravé identity, jež jednotlivé žánry dekonstruuje a nikdy nevíte, co vám nabídne v další minutě. Neotřelý film, který vám buď sedne, nebo ho budete naopak nenávidět. Za zkoušku ale rozhodně stojí.

Známe drama Thomase Vinterberga je precizně zrežírovaným a skvěle napsaným dramatem, jenž neotřele vypráví o alkoholismu či potřebě dát si skleničku jako takovou. Výtečný Mads Mikkelsen ztvárňuje životem unaveného učitele, jenž se se svými třemi kolegy rozhodne vyzkoušet teorii, že konstantní půl promile alkoholu v krvi zmírňuje lidské trápení a zlepšuje tvůrčí kreativitu. Hrdinové si tak musí držet hladinku a všichni opravdu dostávají chuť do života. Tedy dokud experiment nepřekročí únosnou hranici. Výtečné drama se severským hořkosladkým nádechem a jedním z nejlepších závěrů posledních let.

Osobitý animák lotyšského režiséra Gintse Zilbalodise se může pochlubit jednou z nejpůsobivějších a nejoriginálnějších animací posledních let.  Putování titulní kočky a zvířecích společníků jedinečným postapokalyptickým světem ovšem nevyniká pouze svým zpracováním, ale také úkrokem od žánrových klišé, takřka hypnotickou atmosférou či bohatým myšlenkovým podhoubím. Děti snímek asi úplně neocení, pod zdánlivě jednoduchým příběhem se totiž skrývá fantaskní podívaná plná metafor, jež dokáže dospělé publikum snadno pohltit.

Neskutečně silné a tísnivé rodinné drama, které se snaží co nejrealističtěji popsat, jak na člověka a jeho okolí působí Alzheimerova choroba. Anthony Hopkins předvádí jeden z životních výkonů v roli 80letého otce, který si odmítá připustit, že bude se svým zhoršujícím se stavem potřebovat pomoct. Jenže postupem času začne zapomínat slova i poznávat své blízké. Zdrcující pohled na člověka bojujícího se zákeřnou nemocí nabízí velmi emotivní jízdu, která vás rozhodně nenechá chladným.

Další z řady oceňovaných děl španělského matadora Pedra Almodóvara pojednává o dvou nastávajících matkách, které se potkávají v nemocničním pokoji a obě spolu sdílí obavy z porodu i pocity z neplánovaného početí. Mezi ženami vznikne silné pouto, jejich náhodné setkání ale zároveň velmi zkomplikuje jejich životy. Samotný příběh chvílemi působí jako scenáristický slepenec, jenž neví, co všechno chce říct. Výtečné herecké výkony Penélope Cruz a Mileny Smit i neskutečně energická režie dělají ze snímku nadprůměrné dílo, na které si zkrátka musíte udělat názor sami.

Íránský soudce Iman sleduje, jak v jeho zemi přibývají protesty, politické napětí roste a sám se začne potýkat s nedůvěrou a paranoiou. Myslí si, že se proti němu chtějí všichni spiknout, a to včetně jeho manželky a dětí. Zavede proto doma přísný řád, jenž vztahy v rodině naruší a způsobí zde nepředstavitelné napětí. Vnitřní pravidla jejich života se tím změní a snímek díky vycizelovanému scénáři a bravurní psychologii postav trefně ukazuje, jak může kdysi semknutou rodinu změnit politický režim a narůstající nejistota.

Letošní dokumentární nominant na Oscara se zaměřuje na osud Patrica Lumumby, prvního demokraticky zvoleného premiéra Konga, jenž byl ovšem po roce popraven po státním převratu, za nimž stály západní mocnosti. A do toho sledujeme příběhy legendárních jazzmanů jako Dizzy Gillespie nebo Louis Armstrong, jejichž hudba hrála v podobných politických případech významnou roli. Dokument v rytmu jazzu je plný ironie a nabízí pečlivou koláž rozhovorů, zvukových nahrávek a archivních záběrů.

Oceňovaná a oblíbená satira režiséra Rubena Östlunda, která miláčka z Cannes více představila širšímu publiku a tvůrce s ostrým a rýpavým jazýčkem se díky ní čím dál více dívá do mainstreamu. Podíváme se na jednu luxusní loď plnou povrchních a nafrněných zbohatlíků, jímž se během plavby stanou velmi šílené a nepravděpodobné věci. Společenská satira, v níž se Östlund trefuje prakticky do všeho a do všech, je plná výtečně vypointovaných scén i humorných pasáží. A v jedné nezapomenutelné scéně dokonce procvičí váš žaludek.

Animovaný dokument vypráví příběh 36letého muže, který se rozhodne svému kamarádovi a režisérovi Jonasovi Poherovi Rasmussenovi vypovědět životní příběh, kdy v dětství utekl z Afghánistánu a skrývá v sobě bolestivé tajemství. Rozhovor obou aktérů nabízí skvěle natočenou cestu k sebepoznání i mnoha životním pravdám. Snímek se naštěstí obešel bez nabízeného patosu a dokáže zaujmout hlavně svým silným příběhem.

Unikátní svědectví mladého novináře a palestinského aktivisty Basela Adry, který dokumentuje snahu Izraelců o vysídlení palestinských osad na Západním břehu Jordánu. Při své práci se potkává s izraelským novinářem Yuvalem, s nímž má překvapivě stejný cíl. Vzniká tak nepravděpodobné spojenectví dvou lidí, kteří by měli stát na opačných stranách barikády. Dokument byl loni oceněn na festivalu v Berlinale.

Evropská produkce v současném filmovém světě zanechává výraznou stopu i díky podpoře programu Kreativní Evropa MEDIA. Pokud se vám na vyhlašování Oscarů 2025 nechce čekat, můžete se podívat na žebříček nejlepších filmů loňského roku.

Zdroj: Kinobox