Christopher Lambert

Dnes se budeme bavit o číslech v kinech a proměnných. Nebudeme řešit streamovací služby, seriály ani to, jestli se nějaký kousek dočkal uznání až na videu. Na zoubek se podíváme čistě tomu, které adaptace videoherních hitů zaválely v kinosálech a proč.

Francouzskému režisérovi Lucu Bessonovi, kterému je dnes 62 let, se za jeho kariéru podařilo natočit několik skvělých snímků. Mezi nejoblíbenější rozhodně patří Leon, Pátý element či Brutální Nikita. Všechna tato díla se těší velké oblibě diváků i vysokému hodnocení. Přesto jedno velmi zajímavé prvenství drží úplně jiný Bessonův film.

Jako teenager jsem u mlátičky Mortal Kombat strávil s kamarády stovky hodin a navzdory tomu, že se pak žánr různě vyvíjel (i "do stran"), nikdy už nic v mých očích ony prastaré rubačky z devadesátých let nepřekonalo. Možná i proto nedám dopustit na filmovou adaptaci z roku 1995, kterou natočil režisér Paul W.S. Anderson (Resident Evil).

Čas běží neúprosně vpřed a čím dál častěji se stává, že klasické snímky, které ve své době předpovídaly vzdálenou budoucnost, už z pohledu dneška svůj futuristický statut ztrácí - nikoli pro své kvality, nýbrž jednoduše proto, že jejich děj je již z kalendářního hlediska záležitostí minulosti. Jaké filmy to jsou a jak jejich vize při srovnání s realitou vyznívá?

Hollywood, padesátá léta. Filmový produkční (Josh Brolin) řeší aktuální problémy studia, z nichž ten nejpalčivější spočívá v tom, že největší megahvězda (George Clooney) byla unesena a únosci chtějí výkupné. Jak teď studio dokončí ten epický příběh římského centuriona a Ježíše Krista?

Nicolas Cage opět ukazuje, že hořet na motorce ho prostě baví. Jenže zatímco Cage a spol. se smějí, divák neví, jestli se může smát s nimi, nebo se musí smířit s tím, že je vlastně bezbranným terčem tohoto posměchu…