Když se chcete cítit v zajetí démonů. 8 nejděsivějších filmů o posedlosti ďáblem

Filmy o ďábelské posedlosti mohou mít, jako každý filmový subžánr, mnoho podob a jednotliví tvůrci k látce přistupují odlišnými způsoby. Nejklasičtější jsou samozřejmě zápletky o vymítání ďábla, kdy je posednutý jedinec konfrontován často se zástupcem církve a jedním z hlavních motivů bývá otázka víry. Pak tu ale máme i žánrové hrátky, kdy se vymítačské prvky kombinují s kriminálkou, thrillerem, komedií či zombie hororem.

Důležitá je často také psychologická rovina – prostřednictvím posedlosti tvůrci často rozebírají motivy rodinných traumat, sexuálních napadení, duševních nemocí či aktuálních společenských témat. Hlavním cílem těchto snímků by ale stále mělo být nás pořádně vyděsit a místy také znechutit mrazivými či znepokojivými démonickými sekvencemi. Těmto osmi kouskům se to povedlo ze všech nejlépe.

Začneme ovšem italskou klasikou, která spíše než na děsivost sází na brutalitu. Příběh by snad ani nemohl být béčkovější a přímočařejší – hlavní postavy dostanou lístky do tajemného kina, kde se však z ostatních návštěvníků následně stanou krvelační démoni. Ti zde fungují sice spíše na bázi zombíků, jejich děsivosti to ale neubírá. Démoni jsou správně ujetou a zábavnou žánrovkou, která po vzoru italských tradic nešetří gore efekty a bizarními nápady. Příběhově trochu pitomá, svým zpracováním a estetikou pro fanoušky hororů ale už dávno kultovní záležitost.

Horor moderního artového střihu. Ari Aster je nyní miláčkem cinefilů, na scéně se však představil znepokojivým hororem, jenž jde (ostatně jako všechny autorovy filmy) proti diváckým očekáváním. Děsivé dědictví není prvoplánově vděčným hororem plným lekaček a dravého tempa. Naopak, tempo snímku je velmi pomalé, scénář se vyhýbá laciným klišé a tradičním žánrovým pozlátkům a je spíše atmosférickým psychologickým terorem a rodinným dramatem v jednom. O to více však dokáže režie i skvěle vystavěný scénář v mnoha momentech zapůsobit. Snímek, který nedá divákovi nic zadarmo, o to více v něm však může ve finále rezonovat.

Jeden z nejkultovnějších hororů vůbec, v němž filmový nadšenec Sam Raimi vlastně jen zreplikoval vše z prvního dílu, jen po amatérských podmínkách z minula dostal do rukou mnohem více peněz a měl v hlavě ještě mnohem více zvrácených nápadů. Smrtelné zlo 2 je tedy především zvrhlou zábavou, která nešetří gore nechutnostmi, Raimiho osobitým humorem i momenty, které se navždy zapsaly do historie žánru. Slavný režisér si skvěle hraje s žánrovými klišé i brakovostí zápletky a předkládá nezastavující podívanou, jež vás možná tolik nevyděsí, nevšední zážitek si z ní ale jistě odnesete, už jen díky bezkonkurenčnímu Bruci Campbellovi.

Asi nejintenzivnější a nejnabušenější zástupce subžánru found footage hororů se ze začátku kamufluje jako zombie horor o lidech, kteří jsou uvězněni v činžáku, jímž se šíří nákaza proměňující oběti v krvelačná monstra. Jenže jak se během prvního filmu ukáže, za nákazou tentokrát nestojí nebezpečný virus, ale démonické síly. Tato linka je pak ještě více rozpracována v ještě intenzivnějším druhém dílu (doporučení ke zhlédnutí i kvůli jejich úzkému propojení platí pro oba snímky). Rec je i díky tomu nezastavitelnou jízdou plnou adrenalinu a děsivých pasáží, která dokázala formát „jedné kamery“ vytěžit ze všech žánrových počinů snad absolutně nejvíce.

Sinister bývá v mnoha diváckých anketách i odborných studiích označován za nejděsivější horor tohoto tisíciletí, u jehož lekaček a šokujících sekvencí při sledování vražedných pásek odcházeli lidé z kin skoro s infarktem. Scott Derrickson zde ovšem přistupuje k démonické posedlosti spíše pomalu plynoucí cestou pomocí kriminálního příběhu, v němž spisovatel detektivek s tváří Ethana Hawkea pátrá po původu tajemných pásek brutálních vražd. Démonické síly zde bují tak trochu v pozadí, za oponou zdánlivě idylické rodinky, i když o nich divák celou dobu moc dobře ví a snímek putuje ke svému předvídatelnému konci. Derrickson však umí vykouzlit atmosféru tak mrazivou a přijít se scénami tak infarktovými, že předvídatelný děj divák ani nevnímá. Spíš se bojí, aby ze snímku neměl v noci noční můry.

A Scott Derrickson podruhé, tentokrát zase trochu jinak. Ve skvělém snímku V moci ďábla totiž kombinuje prakticky tradiční vymítačský horor se soudním dramatem, kdy je farář Richard Moore souzen za zabití během procesu exorcismu. Režisér tak skvěle naplňuje tradiční žánrové parametry, bere si to nejlepší z hororových klasik a předkládá několik intenzivních a nepříjemných momentů. Ty prokládá skvěle zpracovanou soudní linkou, která je výtečně napsaná a dokáže být v rámci žánru osvěžující a také podnětná.

Manželské duo Warrenových sice aktuálně v kinech řádí se svým posledním vymítačským případem, jejich filmové počátky se jim ale povede překonat jen stěží. První V zajetí démonů totiž zastihlo Jamese Wana v jeho nejlepší hororové formě. Oblíbený film, který nastartoval velmi úspěšnou franšízu a dosti rozmanité univerzum, je takřka režijní školou po stránce toho, jak by se mělo v hororu pracovat s napětím, postavami, lekačkami i gradací jednotlivých hororových pasáží. Wan se inspiroval dobovými klasikami a zapomenutými kousky a proměnil je v moderní a dravou podívanou, které nedochází dech ani po několikátém zhlédnutí. To samé se dá říct i o druhém díle, v němž se Wan sice trochu opakoval, pořád to však dělal velmi působivě.

Co by to bylo za topku, kdyby v ní chyběl jeden z nejděsivějších a nejzásadnějších hororů všech dob? Vymítač ďábla stál v podstatě u zrodu milovaného subžánru a i po 50 letech bývá nekonečnou studnicí a inspirací pro nastupující generace hororových filmařů. Příběh vymítání mladé Regan exorcistou Merrinem v ikonickém podání Maxe von Sydowa je stále filmařsky inspirativní, mrazivou a vtahující podívanou, která v ikonických scénách bere dech i přesto, že byly od té doby už nesčetněkrát variovány a svými nástupci vyždímány až do naprostého klišé. Vymítač ďábla výtečně funguje po psychologické i děsivé stránce a pořád zůstává jedním z nejlepších hororů všech dob.

Nevybrali jste si? Zkuste naše tematické žebříčky:

Zdroj: Kinobox