Za svobodu, Skotsko a filmovou zábavu. Statečné srdce udělalo z historických nesmyslů své přednosti

„Někteří lidé říkali, že jsme při vyprávění příběhu pokazili historii. To mě netrápí, protože to, co vám předkládám, je filmový zážitek. Myslím, že filmy mají nejprve bavit, pak učit a inspirovat. Pravděpodobně tam byly historické nepřesnosti – docela dost. Ale možná nebyly, kdo ví, protože o tom muži je velmi málo historie,“ bránil Gibson s odstupem let svůj teprve druhý celovečerní počin po menším dramatu Muž bez tváře.

Hvězda Smrtonosné zbraně a Šíleného Maxe na nabídku producenta Alana Ladda mladšího zprvu nekývla. Terry Gilliam (12 opic) ale neměl zájem a Gibson nakonec usoudil, že uzrál v umělce, jenž má šanci napodobit velkolepou režijní prvotinu Kevina Costnera. Ten roku 1990 ohromil westernově laděným Tancem s vlky a pro kolegu měl jasný vzkaz. „Mluvil jsem s Kevinem Costnerem a říkal jsem mu: ‚To bylo úžasné. Jsem ohromený, že jsi to dokázal s tvým prvním filmem.‘ A on řekl: ‚Jediná cesta je jít do toho ve velkém.‘ A já na to: ‚Dobře, jdu do toho ve velkém.‘“

Gibson chtěl do hlavní role skotského lidového hrdiny, jenž koncem 13. a začátkem 14. století vede odboj proti anglickému králi Edwardovi I. (Patrick McGoohan), původně obsadit Brada Pitta. Nechal se ale přesvědčit, aby film postavil čistě kolem vlastní star-power. Přesto měl problémy s financováním projektu, který měl být neobyčejně krutou verzí historie, založenou na epické básni z 15. století. Studio Warner Bros. mu slíbilo uhrazení nákladů pod podmínkou, že se tam Gibson upíše dalším Smrtonosným zbraním. Odmítl, takže investici si mezi sebou nakonec rozdělily společnosti 20th Century Fox a Paramount – první uhradila dvě třetiny z přibližně šedesátimilionového rozpočtu a získala zahraniční distribuci, druhá zaplatila zbytek a zajistila americké uvedení do kin.

Film se z větší části natáčel v Irsku, kde se před kamery dostavilo 1600 armádních záložníků pro obsáhlé akční sekvence, jimiž Statečné srdce okamžitě proslulo. Gibson o svých inscenačních záměrech hovořil pro magazín Empire: „Chtěl jsem, aby bitevní sekvence byly přehledné. Viděl jsem mnoho bitevních filmů, které se prostě proměnily v chaos. Rozčlenil jsem to na lučištníky, jezdce a boj zblízka, kdo měl výhodu terénu, a každý byl jasně rozlišen, i když to často byli ti samí lidé hrající různé role.“

Charakteristickým rysem kladných odbojářů se stal modrý válečný make-up, následovaný vděčným klišé v podobě kiltů. To je přitom v obou případech považované za dějepisný nesmysl. Skotové v té době kilty nenosili a také si nebarvili obličeje modrou barvou – malovali se spíš Piktové, kteří na tomto území žili o víc než 800 let dříve. Gibson tím nicméně zdůraznil skotskou identitu, pocta lokálnímu duchu pro něj byla důležitější než absolutně učebnicové vyprávění, hodné školních projekcí.

Musel tedy vytvořit i krutého zloducha, obstarávajícího Skotům zuřivou motivaci. Posloužil mu král Edward, z něhož udělal tyrana, jenž neváhá z okna vyhodit synova milence. A to ve scéně, která má takřka komický a rozhodně karikaturní charakter. Angličané se po premiéře částečně seskupili s obžalobou, že Gibson propaguje „anglofobní“ tendence. Film podle těchto kritiků podporuje skotský nacionalismus v pohádkovém příběhu z doby, kdy ideologie zdůrazňující hodnotu a význam národa sotva klíčily.

Kritickou obec, zaměřenou hlavně na scénář debutujícího Randalla Wallace, Gibson obměkčil svou technickou úrovní. Statečné srdce výborně oživuje středověké scenérie a atmosféru kruté doby, již charakterizuje zejména drsné násilí. Herec a režisér se ostatně neustavil ani tak jako romantický hrdina – Wallaceův výhodný vztah s princeznou Isabelle v podání Sophie Marceau není katarzní, nemluvě o tom, že skutečná Isabella byla v době povstalcovi smrti ještě malé dítě. Gibson se vykreslil jako mučedník, rozsévající a poté také sklízející obrovské a symbolické utrpení.

Zejména bitevní sekvence uprostřed filmu, zcela chybně oživující bitvu u mostu Stirling (ve filmu se odehrává na otevřeném poli, nikoli na mostě, kde Skoti zabránili početní převaze Angličanů), proslula svým násilím. Spolu se závěrečným heroickým výkřikem „Svoboda!“ během mučení tím Gibson naskočil na vlnu fyzického očistného vykoupení, což od té doby často opakoval. Vzpomeňme na šokující hit Umučení Krista, drsný survival Apocalypto i válečný Hacksaw Ridge, v němž létají končetiny v příběhu vojáka, jenž za druhé světové války proti Japoncům odmítá vystřelit.

Statečné srdce se nejen v tomto ohledu stalo důležitým milníkem. Tržby v kinech, lehce přesahující 200 milionů dolarů, sice zůstaly za očekáváním. Snímek ovšem vyhrál pět Oscarů včetně těch za nejlepší režii a film roku, čímž vrátil na výsluní historické spektákly s bájnými až mytickými hrdiny. Blíž má ostatně k padesátkovým výpravným megafilmům jako Ben-Hur a Desatero přikázání, přičemž následní oscaroví výherci jako Anglický pacient, Titanic a Gladiátor rovněž zhmotnili tradiční kýčovité formule.

Navzdory zlatým soškám se film u akademické obce netěší přílišnému respektu. Jeho dějinné nepřesnosti jsou pro znalce zkrátka trestuhodné a mnozí zpochybňují i poněkud křečovité a doslovné vyprávění, kontrastující s barvitým a lehkým soundtrackem Jamese Hornera. Když deník The Times roku 2009 sestavoval žebříček historicky nejméně přesných filmů, Statečné srdce skončilo druhé, pouze za Ponorkou U-571. Empire zase roku 2005 vydal seznam nejhorších oscarových filmů, který Gibsonův počin ovládl.

U diváků si takřka tříhodinový snímek ale stojí dobře. Především pak ve Skotsku, kde inicioval obrozený zájem o domácí historii a rozproudil turismus. Fanoušci filmu se začali sjíždět do Stirlingu a Statečné srdce je dodnes zřejmě nejslavnější filmovou reprezentací regionu. Peter Jackson se Gibsonovou prací inspiroval během natáčení Pána prstenů, zejména úsilím o realističtější „středověkou“ výpravu, přehledné a emotivní bitvy či epické vyprávění s důrazem na osobní linie. A to už je věru pořádný kinematografický vliv.

Podívejte se na žebříček nejlepších historických filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: The Guardian, Empire, Kinobox