„Rusové se bez plánu ani nevy…“ Hon na ponorku je stále nejlepším ponorkovým thrillerem historie

Hollywood se politicky laděný knižní bestseller zdráhal převést na stříbrná plátna, jelikož studia považovala zpětně možná nejčtivější Clancyho román za příliš komplikovaný. Děj přitom stojí na úžasně vtahující, jednoduché a přímočaře rozvíjené premise – zasloužilý sovětský kapitán, původem Litevec Marko Ramius (Connery), směřuje do Atlantiku s vybranými důstojníky v jaderné raketonosné ponorce Rudý říjen (v narážce na bolševickou revoluci z roku 1917). Tajně přidělené rozkazy z Moskvy spálí a v dopise velení předem upozorní na svůj záměr dezertovat. K americkým břehům se chce propracovat díky unikátní metodě tichého navigování, která ponorku činí prakticky neviditelnou. Sonar americké ponorky Dallas ale pojme podezření a klíčí mezinárodní aféra, jejíž včasné zažehnání se rovná potlačení hrozícího nukleárního konfliktu.

Ústřední figurou se stává mladý analytik CIA Jack Ryan, jemuž intuice napovídá, že Ramius neprovádí žádné zastrašovací manévry nebo akty přímé agrese. Moskevský ambasador nicméně tlumočí sovětskou dezinformaci, podle níž se Ramius zbláznil a chce vypustit balistické střely. Ryan musí jednat rychle, aby potvrdil dezertérskou verzi, zachránil posádku před cizími torpédy i vnitřními sabotéry a zabránil propuknutí třetí světové války.

Filmovou adaptaci si prosadil producent Mace Neufeld, jenž vyčkával na svůj průlomový hit. Správně odhadl atraktivitu špičkového techno-thrilleru, který měl divácký potenciál navzdory tomu, že železná opona se bortila a ledy studené války po čtyřech napjatých dekádách konečně povolovaly. Po distribuci nakonec skočil Paramount a od konkurenčního studia 20th Century Fox se povedlo přetáhnout slovutného Johna McTiernana, jenž se tam stal hvězdou díky Predátorovi a Smrtonosné pasti.

Projekt se navíc zamlouval americkému námořnictvu, které se rádo ujalo konzultantské, kreativní i herecké (potažmo kaskadérské) úlohy. Clancyho kniha se totiž v tamních kruzích těšila velké oblibě. Myšlenka průniku nepřátelské posádky se zbraněmi soudného dne na cizí území sice má kořeny v popkultuře, konkrétně v žánrově opozičních filmech Selhání vyloučeno a Dr. Divnoláska z roku 1964, ale Clancy částečně vycházel i ze skutečnosti. Nejvýznamnější inspirací byla událost z roku 1975, kdy sovětská fregata Storozhevoy pod vedením politického důstojníka Valerije Sablina dezertovala v Baltském moři s cílem vést protisovětské povstání. Na rozdíl od románu však Storozhevoy nebyl odcizený, po krátké honičce ho sovětské námořnictvo zajalo a Sablina popravili. Autor také čerpal z dostupných informací o sovětských ponorkách třídy Typhoon a amerických protisubmariních taktikách. Přestože sepsal fikci, dosáhl takového realismu, že se mnozí čtenáři včetně některých vojenských analytiků domnívali, že měl přístup k utajovaným materiálům.

Obavy z možného vyzrazení některých utajovaných špionážních technik se po premiéře filmu koneckonců potvrdily – ve scéně, kde USS Dallas pronásleduje Rudý říjen podmořským kaňonem, posádka hlásí různé „miligalové anomálie“. To v podstatě odhalilo použití gravimetrie jako metody tiché navigace, což tehdy bylo ze strany společnosti Bell Aerospace považované za miliardový tajný projekt.

Námořnictvo jinak věřilo, že filmová adaptace může pro obsluhu ponorek učinit totéž, co Top Gun před pár lety zvládl udělat pro stíhače. Aktivně tudíž spolupracovalo, navrhlo úpravy scénáře, jehož se chopili Larry Ferguson (Highlander) a Donald E. Stewart (Nezvěstný), a filmaře pozvalo na exkurzi do několika ponorek třídy Los Angeles. Designéři si tak mohli nafotit vybavení USS Chicago či Portsmouth a podle toho koncipovat obrovskou ateliérovou maketu, umístěnou na hydraulických gyroskopických podstavcích, které simulovaly pohyby a náklon ponorek. To vytvořilo autentickou kulisu nejen pro herce včetně Sama Neilla, Scotta Glenna, Tima Curryho či Stellana Skarsgårda, kteří okusili nefalšovanou klaustrofobii (a někteří včetně Conneryho i mořskou nemoc).

Naturalismus si tvůrci hlídali na více úrovních. Tematickou věrohodnost posílilo zasazení do roku 1984, kdy vrcholila jaderná úzkost. Můžete si ostatně všimnout, že Ramius se svými důstojníky nejprve hovoří v ruštině a přechod do angličtiny brzy nastane po vyslovení výrazu Armageddon, který je v obou jazycích totožný. Technický detail obstarávali členové námořnictva, které najímali také do komparzu – bylo to mnohem jednodušší, než zacvičovat opravdové herce. V akci na otevřeném moři si „zahrála“ také ponorka USS Louisville, například ve scéně, kdy se Ryan z helikoptéry slaňuje na palubu. Baldwin a Scott Glenn se zase připravovali na výjezdu se skutečnou posádkou a druhý jmenovaný založil svou postavu, kapitána USS Dallas Barta Mancusa, na veliteli USS Salt Lake City Thomasi B. Fargovi.

Ve filmu se dokonce objeví záznam opravdové nehody letounu během přistání na letadlové lodi. Filmaři do příběhu bezešvě integrovali scénu, v níž Grumman F-9 Panther přistává na letadlové lodi a roztříští se o palubu. Letoun následně spadne do moře, ale posádka se naštěstí katapultuje a přežije. Incident se odehrál roku 1951 na lodi USS Midway, ve filmu vidíme reálný záznam, který Ryan s ostatními sleduje kamerou v podpalubí.

Snímek tak vytváří naprosto vtahující auru, kterou umocňují i suverénní dramatizace, špičkový střih obrazu i zvuku a snadno následovatelné napínavé vyprávění. Basil Poledouris složil po Barbaru Conanovi další monumentální vrstevnatý soundtrack, který podobnou měrou zvýrazňuje dramatické, kulturní i technické aspekty. McTiernan nás nikdy neochudí o výpravně působící podvodní záběry a velké celky, které publiku dopřávají perfektní orientaci ve strategických pohybových manévrech. Víc se ovšem spoléhá na upocené detaily v různě nasvícených chromovaných interiérech, čímž dává vyniknout všem skvělým hercům.

Baldwin odvádí jako první filmový Ryan výbornou práci a absolvuje přerod z nervózního analytika v heroičtějšího námořníka, přičemž ale zůstává intelektuálně založený a také empatický. Film sice přirozeně nadržuje americké straně, ale závěrečná ochota táhnout za jeden provaz zhmotňuje tehdejší vyhlídky lepších a prosperujících zítřků. Roli nejprve nabízeli Kevinu Costnerovi, jenž už měl ale plné ruce práce tancováním s vlky, a Harrisonu Fordovi, který odmítl – o dva roky později nicméně změnil názor a jako Ryan si zahrál v dalších Clancyho adaptacích Vysoká hra patriotů a Jasné nebezpečí.

Také Sean Connery se nejprve cukal. Nabídku obdržel až poté, co musel odstoupit obsazený Klaus Maria Brandauer. Následně neobdržel první stranu scénáře a domníval se, že film se odehrává v současnosti a zbytečně jitří zažehnávané napětí studené války. Nakonec ale souhlasil a pyšně dorazil s nově vypěstovaným culíkem, z čehož měl McTiernan osypky a štáb zase zaděláno na posměšky. Slavný agent 007 a držitel Oscara za gangsterku Neúplatní se tedy nechal přemluvit a zvolil šmrncovnější sestřih, který vidíme ve filmu. Režisér vtipkoval, že šlo o účes za 20 tisíc dolarů, jelikož asi tolik stály jím vynucené přetáčky.

Snímek, v němž se strhujícím způsobem snoubí racionální intuice, pozitivně směřovaný humánní světonázor a přesně kalkulované strategické smýšlení, měl u diváků i kritiky značný úspěch. Jen pár dní před premiérou sice komunistická strana vypadla ze sovětského parlamentu a studená válka definitivně (alespoň navenek) skončila, ale vřelejší klima rozhodně neuškodilo. Hon na ponorku s nadprůměrnými recenzemi vydělal po celém světě 200 milionů dolarů, posvětil silné postavení ponorkových filmů a zahájil nekončící šňůru Clancyho adaptací, které pokračovaly také thrillerem Nejhorší obavy či seriálem Jack Ryan. Kolekce je to rozmanitá a kvalitní, ale McTiernanův snímek v ní dodnes v řadě ohledů vyniká – můžete si jej ihned pustit na streamovací službě SkyShowtime, potažmo si 15. března nezapomeňte naladit Prima COOL, kde snímek poběží od 20:15 hodin.

Podívejte se také na žebříček nejlepších filmů 90. let.

zdroje: CBR, Entertainment News, Wikipedia