Síla, čest i smrt legendárního herce. Gladiátor slaví 25 let od premiéry

Z dnešního pohledu už to možná není tak patrné, ale produkce Gladiátora byla ve své době velmi riskantním podnikem. Doby, kdy byly historické sandálové snímky v módě, už byly takřka zasypány prachem a Ridley Scott měl na přelomu tisíciletí přeci jen trochu pošramocené renomé. Ano, stále se jednalo o kultovního tvůrce Vetřelce či Blade Runnera, jenž navíc na počátku devadesátek vykouzlil klasiku Thelma a Louise či historickou podívanou 1492: Dobytí ráje.

Druhá polovina devadesátek ale díky počinům Bílá smršť a G. I. Jane patří k jeho nejslabším tvůrčím obdobím. Rozhodně tedy nebyl tak velkou sázkou na jistotu, jak se dnes může zdát. O tehdy stále spíše vycházející hvězdě v podobě Russella Crowea ani nemluvě. Jenže i přes všechna rizika se tento nejistý podnik navždy zapsal do divácké paměti a stal se ideální historickou podívanou, jichž od té doby v takové velikosti a s režijní precizností příliš nevzniklo.

Nápad na Gladiátora se v mysli jednoho ze scenáristů Davida Franzoniho začal tvořit už v 70. letech při jeho výletech jižní Evropou. Během svého putování si začal všímat, jak moc starověkých arén se po starém kontinentu nachází a začal se obdobím okolo gladiátorských zápasů více zabývat. Už v té době mu začaly v hlavě klíčit myšlenky na film. Ty ovšem začaly získávat jasnější obrysy až v 90. letech, po kritickém úspěchu Spielbergova Amistadu, k němuž Franzoni napsal scénář. Tvůrce sdělil režijnímu hitmakerovi svůj nápad a ten mu ihned řekl, ať z toho kouká udělat scénář.

Už v prvním draftu se pak vyskytoval zlý císař Commodus. Protagonistou měl být zápasník Narcissus, jenž podle některých antických historiků Commoda uškrtil. Se scénářem došel do studia DreamWorks, s nímž měl autor smlouvu na tři filmy a setkal se s velmi pozitivním přijetím. Studioví hlavouni si pak na režii rovnou mysleli na režijního veterána Ridleyho Scotta. Toho však neukecali na scénář, ten slavný režisér nejdřív vůbec nečetl. Připravili si pro něj obraz Pollice Verso, jehož autorem je francouzský malíř Jean-Lon Gerome, aby mu ukázali, jakým směrem by se měl film vydat. Scott byl obrazem naprosto unesen, dle něj dokonale ukazoval krásu starověkého Říma ve vší jeho slávě i krutosti. Měl hned jasno, že přesně to chce zobrazit na plátnech i on.

Až později se dostal k Franzonimu scénáři, k němuž přizval scenáristu Johna Logana, s jehož pomocí byl příběh přepracován do podoby, jak ji známe dnes. Bylo jasné, že z Gladiátora roste obrovská produkce, jejíž financování DreamWorks rozhodně samo neutáhne, a tak spojilo síly se studiem Universal. Díky této spolupráci se Ridley Scott naplno pustil ze řetězu, nechal na Maltě postavit obří historické kulisy i repliku slavného Kolosea (podobně megalomansky postupoval i při natáčení nedávné dvojky) a správně utracený dolar byl vidět na každém záběru i dobových přilbách.

Natáčení se však rozhodně neobešlo bez problémů. I přes velké práce na příběhu nebyl scénář podle herců ani zdaleka hotov, dodělával se a byl přepisován ještě během samotného natáčení. Sám Crowe v řadě památných scén improvizoval, např. při popisování svého domova Marku Aureliovi, a několik památných vět vytvořil on či Joaquin Phoenix přímo na place. Během produkce se přidal na palubu scenárista William Nicholson, jenž měl zapracovat na dialozích či Maximově poutu s otrokem Jubou. Crowe byl ovšem s jeho prací nespokojený a dialogy označil za naprostý odpad. Byl ale dle svých slov „nejlepší herec na světě, díky němuž i tyto dialogy zněly skvěle.“

Crowea netrápily jen dialogy, ale také častá zranění. Australský bouřlivák opravdu neodešel z náročného natáčení bez šrámů. „Vypadly mi Achillovy šlachy, mám v háji kolena i obě ramena. Jedno rameno mi dokonce operovali. Mám problém s dolní částí zad z několika pádů během bojových scén a toho se už nikdy nezbavím,“ zavzpomínal po letech Crowe. Mnohem tragičtější problémy ovšem museli tvůrci řešit v případě legendárního herce Olivera Reeda, který zemřel v průběhu natáčení.

Představitel otrokáře Proxima doplatil na svou lásku k alkoholu. Filmová legenda byla známá svými opileckými výstřelky, kdy dokázala pít i několik dní v kuse. Hollywood byl plný historek o jeho pijáckých akcích a divoké povaze. To se mu však nakonec stalo osudným, když měl během pauzy v natáčení podle Franzoniho vyzvat britské námořníky k picí soutěži. Během pitky však zkolaboval a poté zemřel na srdeční selhání. Jeho scény přitom ani zdaleka nebyly dotočeny, Proximus měl totiž původně filmové dění přežít. Tvůrci proto museli kvůli tragické smrti přepsat scénář a k Proximovým zbylým scénám využít dvojníka, na jehož tělo byla digitálně vložena v postprodukci Reedova tvář. V posledním záběru na Reeda, jenž pochází ze zcela jiné scény, je pak tato změna jasně patrná.

I přes řadu úskalí i nejasné komerční vyhlídky se ovšem stal zázrak. Z Gladiátora se stal obrovský hit, jehož epické akční sekvence i souboje v prostředí pohlcujícího Kolosea chtěl vidět každý. Scott si vzal to nejlepší z legendárních sandálových filmů v čele s Ben Hurem, okořenil to moderními blockbusterovými prvky i památnou atmosférou starověkého Říma, které nešlo odolat, a navrch přidal řadu výtečně natočených momentů a Russella Crowea v jeho nejpamátnější roli. Z kin si Gladiátor odnesl téměř půl miliardy dolarů, a i když kritické ohlasy zprvu nebyly jednohlasně nadšené (řada recenzentů kritizovala přímočarý a skoro až béčkový příběh), nakonec se i zde názorová většina obrátila, což nakonec vyústilo ve 12 nominací na Oscara, z nichž opus Ridleyho Scotta 5 želízek proměnil. Počin dostal sošku pro nejlepší film a radoval se samozřejmě i Crowe.

Gladiátor se za uplynulých 25 let stal etalonem historických filmů, jenž na krátkou dobu znovu probudil zájem o dobové opusy. Žádný z nich se minimálně svým komerčním úspěchem velikosti Maxima nikdy ani nepřiblížil, dokonce se to nepovedlo ani samotnému Scottovi v loňském pokračování. I když samozřejmě historici brblají dodnes, Gladiátor i přesto dokázal namixovat ten správný divácký koktejl s nezaměnitelnou starověkou poetikou, u níž publiku stačí, aby zazněly chorály a hudební motivy Hanse Zimmera či drsný Maximův proslov, a už se zase naplno ocitají zpátky v nemilosrdné aréně.

Podívejte se na žebříček nejlepších historických filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Hollywood Reporter, Variety, E! Online, Kinobox