Eduard Pavlíček

Eduard Pavlíček, narozen 10. března 1922 ve Vídni, zemřel 10. června 2013 v Praze, byl český herec, divadelní inspicient a asistent režie. Narodil se v době, kdy ve Vídni žila početná česká menšina. Divadelní začátky Svou divadelní kariéru zahájil jako téměř třicetiletý v Krajském oblastním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, kde působil v letech 1949-1962 jako inspicient a herec menších rolí. Po olomouckém angažmá se definitivně usadil v Praze, kde od 1. dubna 1962 do 31. prosince 1999 pracoval v činohře Národního divadla. Zde zastával pozici inspicienta (1962-1976), asistenta režie (1977-1999) a zároveň se objevoval v epizodních rolích (1962-1997). Na řadě významných inscenací Národního divadla se podílel jako inspicient nebo asistent režie, například na hrách Romeo a Julie, Smrt obchodního cestujícího, Ze života hmyzu, Strakonický dudák, Bílá nemoc, Kočičí hra, Naši furianti, Cyrano z Bergeracu a mnoha dalších. Filmová kariéra Ve filmu Eduard Pavlíček debutoval ještě během svého angažmá v Olomouci, kdy se v roce 1959 objevil jako host u stolu ve snímku Probuzení režiséra Jiřího Krejčíka. Jeho filmografie se však rozběhla až po příchodu do Prahy. Během své kariéry vytvořil desítky malých, epizodních a často bezejmenných rolí, které byly mnohdy, ač časté, divákem sotva postřehnutelné. V 50. letech hrál pouze v jednom snímku, v 60. letech už v 19, v 70. letech ve 36, v 80. letech v 21 a po roce 1989 opět v jednom. Celkem se objevil v 78 filmech různých žánrů, stylů a režisérů. Charakteristické role Pavlíček pravidelně ztvárňoval postavy různých profesí a společenských postavení - důstojníky, vojáky, strážce, policisty, biřice, hejtmany, vysoké hodnostáře, šlechtice, funkcionáře, hosty, soudce, herce, filmaře, cizince, agenty, vědce, úředníky, hajné, lovce, dělníky, techniky, členy sborů a orchestrů, cestující nebo číšníky. Většinou šlo o postavy bez jmen a identity, určené jen svým povoláním a činností. Pouze sedmkrát měla jeho postava jméno, například jako asistent inženýr Kábrt ve Vorlíčkově komedii Což takhle dát si špenát (1977), Rybář v dramatu Skandál v Gri-Gri baru (1978), Zumr v Hodině života (1981), Dr. Hlásek v Anděl s ďáblem v těle (1983), Havelka v dramatu Levé křídlo (1983), učitel Řeřicha v detektivce Radikální řez (1983). Významné filmy Mezi nejvýznamnější filmy, ve kterých se Eduard Pavlíček objevil, patří Postava k podpírání (1963), Pět hříšníků (1964), Ztracená tvář (1965), Nahá pastýřka (1966), Lidé z maringotek (1966), Já, spravedlnost (1967), Královský omyl (1968), Čest a sláva (1968), Kladivo na čarodějnice (1969), Odvážná slečna (1969), Případ pro začínajícího kata (1969), Na kolejích čeká vrah (1970), Nevěsta (1970), Svatá hříšnice (1970), Pane, vy jste vdova! (1970), Což takhle dát si špenát (1977), Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), Panna a netvor (1978), Zralé víno (1979), Rumburak (1983) a mnoho dalších. Naposledy se ve filmu objevil ve válečném dramatu Krev zmizelého (2005). Ocenění a uznání Za svou dlouholetou práci v Národním divadle byl v roce 1978 jmenován Zasloužilým členem Národního divadla a v roce 1998 získal Cenu Senior Prix. V 80. letech si s kolegou hercem Josefem Veldou vyzkoušel v Národním divadle i práci režiséra na scénických pořadech S Čapky po Evropě a Nokturno s Komenským. Naposledy krátce před smrtí hostoval v Divadle Palace. Odkaz Eduard Pavlíček patřil k těm hercům, kteří sice nevytvářeli hlavní role, ale svou přítomností a profesionalitou dodávali českým filmům autenticitu a hloubku. Jeho všestrannost a schopnost ztvárnit nejrůznější typy postav z něj učinily jednoho z nejvytíženějších epizodních herců české kinematografie druhé poloviny 20. století. Zemřel 10. června 2013 v Praze ve věku 91 let.