Sergio Leone

Italský režisér Sergio Leone se narodil 3. ledna 1929 v Římě. Jeho otec byl jedním z pionýrů němého filmu a matka herečka. Lásku k filmu tak choval od mládí, stejně jako k hudbě a loutkovému divadlu. Na základní škole potkal budoucího skladatele Ennia Morriconeho, s kterým později utvořil jednu z kultovních dlouholetých spoluprací. Ačkoliv studoval na vysoké škole práva, svět filmu ho učaroval více. Studia zanechal a nastoupil jako filmový pracovník. Zkušenosti sbíral jako asistent například u neorealistického snímku Zloději kol (1948), kde se učil od Vittoria De Sicy. V 50. letech začal psát scénáře k tehdy v Itálii populárním "swords and sandals" filmům, které v nízkorozpočtových podmínkách přinášely epicky rozmáchlé historické příběhy. Díky angažmá ve slavných ateliérech Cinecitta působil jako asistent režie na velkorozpočtových hollywoodských titulech, jako Quo Vadis (1951) a především Ben-Hur (1959) Williama Wylera. Při natáčení katastrofického dramatu Poslední dny Pompejí (1959) onemocněl režisér Mario Bonnard a Leone za něj film dokončil. Na základě kvalitní řemeslné práce a dlouholeté praxe v roce 1961 poprvé samostatně režíroval. Dobrodružný Rhodský kolos sleduje okolnosti vzniku a pádu jednoho ze sedmi divů světa a pomyslně uzavírá éru "swords and sandals", jejíž místo vystřídala další italská intepretace hollywoodské tvorby. S počátkem 60. let v italské kinematografii započalo období spaghetti westernů, jež Sergio Leone pomohl etablovat a pozdvihnout na umělecky hodnotnou formu. Vycházel z estetiky a námětů japonského režiséra Akiry Kurosawy, jehož Yojimba (1961) předělal a přenesl do kulis amerického západu. Do titulní role atypického protagonisty bez čitelných morálních zásad obsadil tehdy ještě televizní hvězdu americké televize Clinta Eastwood a vznikl tak revizionistický western Pro hrst dolarů (1964), na nějž navázal Pro pár dolarů navíc (1965) a rozmáchlý Hodný, zlý a ošklivý (1966), který už byl v koprodukci s Amerikou. Volná trilogie překopala dosavadní pravidla westernu a vyzařovala jasný autorský styl, skládající se z velkých detailů, prudkých zoomů, dlouhých záběrů, násilí a neustále se vzpírající jisté naleštěnosti hollywoodského westernu, ke kterému však stále chová úctu a jeho tropy variuje. Po trilogii "muže beze jména" pod hlavičkou Paramountu realizoval další western Tenkrát na Západě (1968). Melancholické ohlédnutí a mýtus amerického snu bořící dílo mnozí považují za estetický vrchol jeho tvorby. Do role ústředního záporáka obsadil neochvějný symbol amerického ideálu Henry Fondu, pro něhož se temnotou a černým kostýmem zahalená role Franka stala v Evropě tou nejproslulejší. Posléze natočil neprávem opomíjený western Kapsy plné dynamitu (1971) z prostředí Mexické revoluce. Následně se věnoval především produkování filmů dalších tvůrců, točil reklamy a roku 1978 byl jedním z porotců festivalu Berlinale. Během tohoto období mu byla nabídnuta režie Kmotra, nicméně on už měl v hlavě jiný gangsterský projekt, kterému nakonec obětoval více než 10 let života. Monumentální freska Tenkrát v Americe (1984) ve třech etapách pokrývá život skupiny přátel, kteří se zapletou do kriminálního života. Strhující příběh o přátelství, násilí, nostalgii a životních hodnotách premiéroval na festivalu v Cannes. Leone poprvé amorální protagonisty neadoruje a zbavuje je jakékoliv sympatičnosti, na což byli diváci v gangsterském žánru dosavadně zvyklí. Předložil surovou vizi násilí a zmaru, z něhož není úniku. Redefinoval gangsterský žánr a ovlivnil následující generace. V dubnu roku 1989 zemřel ve svých 60 letech na infarkt. Zanechal po sobě kanonické dílo světové kinematografie, které zachvělo tropy žánrového filmu, a bohužel i spousty nerealizovaných projektů. Byl čelním představitelem nové italské vlny a dodnes je v Itálii v souvislosti s režií tím nejskloňovanějším jménem.