Syrová Válka světů slaví 20 let. Spielberg se těšil na zlé mimozemšťany, chtěl se vyhnout klišé žánru

Mimozemská invaze je jedním z nejoblíbenějších vědecko-fantastických motivů a jedním z nejarchetypálnějších zpracování je román Válka světů od H. G. Wellse. Očima bezejmenného protagonisty v něm sledujeme soubor děsivých událostí, počínajících pozorováním podivného shluku plynů na Marsu, pokračujících příletem neznámých těles a končících hrůznou invazí monster z kosmu. Kniha byla adaptována do několika filmů, seriálů a nechvalně proslulé rozhlasové hry, která ve třicátých letech způsobila v Americe paniku díky tvůrčímu rozhodnutí pojmout ji jako reportáž.

Příběh stojí na počátku všech slavných filmů o válce s vesmírnými silami, a jako takový je pochopitelně hoden velkého hollywoodského ztvárnění. Pro Spielberga to znamenalo natočit už třetí film o kontaktu člověka s mimozemskou civilizací, navíc dost jiný, než jakými byly snímky E. T. - Mimozemšťan a Blízká setkání třetího druhu. Koneckonců, E. T. měl být původně mnohem temnějším filmem, než jaký byl nakonec natočen. Spielberg se proto přímo těšil na práci na filmu se zlými návštěvníky z kosmu.

Logickou otázkou bylo, kdo napíše scénář. První volbou byl J. J. Abrams, nicméně ten byl zrovna vázán prací na scénáři k pilotu vznikajícího televizního seriálu Ztraceni. Scénář nakonec dodal Josh Friedman, později známý díky filmům Terminátor: Temný osud a Království Planeta opic, k jeho přepsání byl povolán David Koepp. Scenárista Jurského parku, Mission: Impossible či Spider-Mana se v první řadě rozhodl zachovat důležitý element z románu. V něm celou invazi sledujeme skrze jednu postavu, vypravěče, který cestuje zničenou Anglií a vidí důsledky děsivých událostí. Celkový obraz invaze nevidíme, stejně jako hrdina je vnímáme periferně, z útržků, které jeden člověk zahlédne.

Koeppovi to připadalo jako dobrý výchozí rámec. Koneckonců by tak film aspoň nevypadal jako další verze Dne nezávislosti, který nám naopak zprostředkovává mimozemskou invazi pomocí kolektivního hrdiny, reprezentovaného civilisty, armádou i vládními činiteli. Válka světů zajišťuje pohled jednoho hrdiny vrženého do pekla probíhající meziplanetární války, bez jistoty, že vláda a armáda invazi čelí nebo že aspoň rámcově ví, co by se mělo dělat. 

Vzniknul tedy příběh Raye Ferriera (Cruise), rozvedeného otce od rodiny, jenž dostane své děti (Dakota Fanning a Justin Chatwin) na dobu, kdy bude jejich matka (Miranda Otto) pryč. V té chvíli město napadne něco neuchopitelného a destruktivního a odcizená rodina se musí vydat na cestu Amerikou, která se změnila v peklo plné hysterie, popela a mimozemských strojů. Koepp si zároveň napsal seznam klišé, jimž by se chtěl vyhnout, a scénář přesadil do současnosti. Přesto chtěl zachovat pocit, že se postavy propadly o několik desítek let dříve, když nechal mimozemšťany sebrat světu elektřinu a komunikační technologii.

Dal dohromady hotový scénář a předložil jej Spielbergovi. Režisér byl scénářem nadšený. Téma rozvodu, střídavé péče a neharmonického vztahu s otcovskou figurou odráželo nejen jeho dětství, ale také jeho filmovou tvorbu, protože narušené vztahy rodičů a dětí se v jeho filmech objevují poměrně často. Zároveň jej zaujalo, jak příběh probouzí bolavá místa způsobená událostmi 11. září 2001, a zamiloval si téma přežití, jež podle něj definovalo amerického ducha a které si přál ve filmu zachovat. Podle Spielberga byl snímek antitezí Blízkých setkání. V nich hlavní hrdina opustí svou rodinu, aby se s hodnými mimozemšťany vypravil objevovat vesmír. Ve Válce světů se rodina musí naopak semknout, aby zlým Marťanům unikla. Scénář ještě povzbudil Spielbergovu touhu na filmu pracovat, nicméně požadoval ještě nějaké změny.

Například mu vadil motiv příletu vesmírných lodí. To bylo pro něj příliš velké klišé. Do filmu se tedy vrátily tripody, obří kráčející stroje na třech nohách decimující lidský svět. Aby se předešlo příletu lodí z kosmu, rozhodlo se, že tripody budou miliony let zakopané pod zemským povrchem a s příchozí mimozemskou aktivitou se probudí k životu. Právě práce na tripodech dala následně zabrat trikařům z legendárního studia Industrial Light and Magic.

Spielberg chtěl totiž dodat filmu ráz nejšpinavějšího možného realismu, vytvořit snímek, který ukáže katastrofu v nejtemnějších barvách. Mělo to být jako fantasy ve skutečném světě, jak jeho snahu definovala producentka Kathleen Kennedy. Tripody měly být ikonické, zároveň sloužit jako pocta originálu. Trikaři z ILM měli před sebou nesnadný úkol, převést na filmové plátno těžký tank, který kráčí na třech dlouhých nohách a funguje. Výchozí ideou bylo spojit mechanické a organické prvky.

Trikaři tedy studovali pohyby medúz a vzhled stromových žab, aby vytvořili monstrózní stroje, stejně působivé jako děsivé. Spielberg požadoval, aby tripody byly tak hrůzné, že se jich divák bude bát a nebude ho zajímat, jak vypadají bytosti sedící uvnitř. Vznikla monstra se 3 očima a 3 nohama, z nichž každá měla tři prsty. Při zabíjení svými paprsky neměla být vidět krev, Válka světů měla být hororem, na který mohou jít i děti, jak poznamenal Pablo Helman, vedoucí zvláštních efektů.

Jediný logický nápad bylo nechat jejich paprsky měnit lidi na prach. Vzhledem k trikové náročnosti, na niž už nezbýval čas, používali trikaři skutečný prach. Modré pozadí a CGI efekty byly obecně drženy na minimu, aby byl zachován punc realismu, přesto byli vytvořeni digitální ptáci, kteří létali kolem tripodů a symbolizovali smrt. Trikaři s nimi záměrně pracovali tak, aby nebylo jasné, zda ptáci prchají před nebezpečím, nebo létají za ním, a zda je tedy moudřejší ptáky následovat, nebo před nimi prchat.

Hlavním trumfem filmu bylo vytvořit atmosféru všeprostupujícího zmaru, promítaného do každého aspektu snímku. S tím souvisel vzhled postav, na němž je čím dál znatelnější postupný rozklad. Pro Toma Cruise bylo například vyrobeno 60 verzí jedné bundy, která měla postupem vyprávění vypadat čím dál více strhaně, jak Ray Ferrier bojuje o přežití svojí a své rodiny. To byl ostatně další rozdíl oproti zmíněnému Dni nezávislosti, který ukazuje postupně sílící odpor pozemšťanů vůči mimozemské hrozbě. Válka světů ukazuje civilisty, kteří panikaří, prchají, rabují a snaží se hlavním hrdinům ukrást jediné pojízdné auto.

Málokomu se chce do války, když ani není jasné, s čím se bojuje, všichni ale chtějí nějak přežít. Nepřehlédnutelným rozměrem snímku je to, že se jedná o protiválečný film, neukazuje nic slavného na válce proti společnému nepříteli. To podtrhuje závěr filmu, kdy mimozemskou invazi nezastaví lidské úsilí, ale obyčejné pozemské bakterie. Zároveň nám snímek nedává příliš prostoru mimozemšťany poznat, když pomineme krátký moment, kdy se objeví v celé kráse, což je dělá ještě děsivější.

Jak se od takového filmu dalo čekat, byl to hit. Po světě vydělal 603 milionů dolarů, což se při rozpočtu 132 milionů dolarů dá považovat za úspěch. Na Rotten Tomatoes získal 76 % a dodnes patří mezi nejlepší adaptace Wellsovy knihy. Snímek měl premiéru 29. června 2005, stal se čtvrtým nejvýdělečnějším filmem daného roku a až do premiéry Mission: Impossible - Ghost Protocol také nejvýdělečnějším snímkem Toma Cruise.

Podívejte se také na nejlepší sci-fi filmy podle Kinoboxu.

Zdroj: American Film Institute, Kinobox