Z „nepochopení“ hororu vzniklo jeho kruciální dílo. Osvícení je labyrintem záhad a opakované historie

Jak se nechal slyšet novinář a filmař John Baxter, „Kubrick už roku 1966 svému příteli sdělil, že by rád natočil nejděsivější film na světě.“ Dle Diane Johnson, která mu se scénářem k Osvícení pomáhala, viděl režisér Vesmírné odysey a Mechanického pomeranče „určitou dávku intelektuálního úsilí v tom natočit hororový příběh správně.“ Na vlastní intelekt přitom Kubrick nespoléhal až do takové míry, aby se pokoušel sám přijít s originální zápletkou. Počínaje noirovou klasikou Zabíjení z roku 1956 se newyorský filmař, později nadobro emigrující do Anglie, spoléhal pouze na adaptace knižních děl. „Pokud čtete příběh někoho jiného, máte nenahraditelný zážitek v tom, že ho čtete poprvé,“ tvrdil.

Kubricka zaujal Kingův román z roku 1977, v němž vyléčený alkoholik a neúspěšný spisovatel Jack Torrance (Jack Nicholson) přijímá zimní brigádu jakožto správce horského hotelu Overlook. S manželkou Wendy (Duvall) a pětiletým synem Dannym (Danny Lloyd) tráví několik měsíců v zasněženém údolí bez kontaktu s vnějším světem. Rozlehlý hotel má ve zdech vepsané své krvavé dějiny a na různě „osvícené“ rezidenty vztahuje pomyslné pařáty, v jejichž sevření jeden snadno přijde o rozum.

King nicméně k zápletce jediné chřadnoucí rodiny, odstřižené od okolního světa, přistoupil jinak než Kubrick s Johnson. Zdůraznil perspektivu Dannyho, osvíceného chlapce, jemuž se přítomné zlo fyzicky manifestuje. Slavný režisér ihned zavrhnul Kingem sepsaný scénář a stejně jako v případě Anthonyho Burgesse při natáčení Mechanického pomeranče nechtěl, aby autor do jeho adaptace, respektive interpretace jakkoli promlouval. Kubrick měl s látkou, kterou na papíře shledal fascinující, trochu zapeklitější, takřka psychopatologické záměry.

„Myslím, že máme tendenci být vůči sobě trochu pokrytečtí. Jsme schopni největšího dobra i největšího zla — a problém je v tom, že je často nedokážeme rozlišit, když se nám to hodí,“ vyprávěl Kubrick francouzskému autorovi Michelu Cimentovi. S Johnson, která v té době měla na Berkeley kurz o gotickém románu, se ponořili do povídek Edgara Allana Poea, jungovské duality člověka i do práce Sigmunda Freuda. „Četli jsme hodně Freuda. Ve své eseji o znepokojivém (das Unheimliche) Freud říká konkrétní věci o tom, proč jsou oči děsivé a proč jsou děsivé i neživé objekty, jako jsou loutky, když získávají živé tvary. Mluvili jsme o roli paměti a přání při vyvolávání strachu…,“ potvrdila Kubrickova spoluscenáristka, jíž roku 2003 zfilmovali její knihu Rozvod po francouzsku.

Kubrick se zamýšlel dostat do hlavy Jackovi, jenž se ocitne v komplikovaném časoprostorovém konstruktu v nadčasovém střetu zájmů. Měl by se postarat o rodinu a údržbářské práce v opuštěném komplexu prokládá psaním, od něhož si slibuje dosažení finanční nezávislosti. Postupně jej ale svádí imaginární i velmi reálná pokušení včetně alkoholu, cizoložství, násilí a především touhy po společenském postavení v hierarchii Overlooku, který reprezentuje Ameriku a lidské dějiny obecně. Pokud se z nich člověk nepoučí, je navěky prokletý a odsouzený k opakování historických selhání. Tak jako Jack, jenž vlastní momenty osvícení nedokáže racionálně vyhodnotit a podléhá jim jako svodům, které se projevují ve formě duchů. Johnson k tomu dodává: „Psychologické stavy postav mohou vytvářet skutečné duchy s fyzickou mocí.“

Danny naproti tomu vidí do budoucnosti a dokáže vyčíst varování. Nejprve před samotným hotelem, posléze před Jackem, jenž napodobuje osud bývalého správce Gradyho. Kubrick ve filmu zhmotňuje vnitřní souboj mezi světlem a temnotou právě prostřednictvím paralel, ale také opozic, potažmo obrazů ve znamení duality: „symetrie zrcadel a zdvojení postav – Danny/imaginární našeptávač Tony, dvě přízračné holčičky, dvě ženy v pokoji 237 (svůdná siréna a odporná stará čarodějnice), dva přízrační sluhové (barman Lloyd a Grady), dokonce dva Gradymu podobní muži (Charles a Delbert) a nakonec dva Jackové (ten, který je přítomen v době děje filmu, a ten, který tam ‚vždycky‘ byl).“

Režisér si vypomohl také dílem spisovatele France Kafky, jehož příběhy shledával „fantastickými a alegorickými“, avšak jeho psaní považoval za „jednoduché, přímočaré a skoro novinářské.“ Tato dualita se nejnápadněji promítá do aranžmá prostředí, které štáb vystavěl v anglických ateliérech Pinewood. Overlook je bludištěm, které architektonicky nedává smysl a v němž plynulé kamerové jízdy napodobují pohyby z labyrintu z živých keřů, kde vyprávění vrcholí. Nejedná se přitom o gotické interiéry, jak si je mnozí nejspíš vybaví z mnoha fantaskních hororových děl. „Chtěl jsem, aby hotel vypadal autenticky, a ne jako tradičně strašidelný hotel z hororového filmu. Věřil jsem, že spletitý půdorys hotelu a obrovské místnosti samy o sobě vytvoří dostatečně tísnivou atmosféru,“ tvrdil Kubrick.

Designér Roy Walker tudíž poslal svůj tým na exkurzi po Spojených státech, aby fotografoval interiéry skutečných hotelů. Colorado Lounge s domorodými motivy tedy vychází z Ahwahnee Lodge v yosemitském údolí, červené umývárny zase nalezly inspiraci v Arizona Hotel. Kinetické aranžmá pohybu skrze tento labyrint duchů umožnila technická inovace v podobě steadicamu. Osvícení bylo prvním filmem, jehož štáb vynález Garretta Browna rozsáhle využíval v celém průběhu. Kubrick přínos tohoto stabilizačního zařízení, umožňujícího plynulé a dynamické pohyby kamery bez třesu, přirovnal ke kouzelnému koberci:

„Rychlé, plynulé pohyby kamery v bludišti by bez steadicamu nebyly možné… Většina hotelové scény byla postavena jako celek, takže jste mohli vyjít schody, zahnout do chodby, projít jí a dostat se do další části hotelu. Odráželo to druh pohybů kamery, které se odehrávaly v bludišti. Abychom tento půdorys plně využili, bylo nutné mít pohybující se kamerové záběry bez střihu – a samozřejmě steadicam to výrazně usnadnil.“

Novinkou byl rovněž videosystém, jenž dle kameramana Johna Alcotta umožnil efektivnější koordinaci kamery, pohybu herců a kulis. „Pro Osvícení video sloužilo jako zhodnocení výkonů a kompozic obrazu.“ Film je proslulý mimo jiné zápisem v Guinnesově knize rekordů, Kubrick prý nechal herce jedinou scénu opakovat víc jak 130krát. To bylo dle střihače Gordona Stainfortha součástí režisérova záměru: „Typicky byl Nicholsonův první záběr naprosto brilantní. Pak to po asi deseti záběrech začalo být vyčpělé. Bylo vidět, že už spíš jen vyplňuje čas, aby se nevyčerpal. A pak najednou přejde úplně do extrému… Stanley měl tendenci vybírat právě ty nejpřehnanější verze.“

Produkce i kvůli tomu trvala 14 měsíců, namísto původně vytyčených 17 týdnů. Kubrick to ale omlouval svým opatrným přístupem k fantasknímu. „… ve fantasy je potřeba, aby věci vypadaly co nejrealističtěji. Lidé by se měli chovat běžným, každodenním způsobem, jakým se chovají normálně. Zvláštní opatrnost je nutná především ve scénách, které se zabývají bizarními nebo fantastickými prvky příběhu.“ Proto si i v herectví můžeme všimnout kontrastu – zatímco Nicholson a posléze i Duvall, která si měla projít opravdu náročnými galejemi, často „přehrávají“, ostatní herci předvádí tlumené a z pohledu mimiky nenápadné výkony.

Kubrick tím docílil rovnováhy s psychologickým rozkolem, kdy publikum dlouho věří, že veškeré prezentované události jsou racionální. Osvícení můžeme podstatnou část stopáže sledovat například jako alegorii manželské krize, kdy zejména manžel znovu propadá starým svodům a křivdám… Dokud se nadpřirozená síla v příběhu neoddiskutovatelně neprojeví.

Věčně záhadný režisér docílil svého. V naprostém utajení a s přítomným štábem, jenž většinou nečítal víc než deset lidí, natočil dílo dostatečně odlišné od svých předchozích filmů. A mnohým kritikům jím kýženě zamotal hlavu. Úroveň komplexity filmu dle magazínu Sight and Sound naznačila, že „Kubrick se pokouší o něco zcela odlišného, než co člověk očekával. Během několika hodin po projekci se může stát, že se jednotlivé sekvence a zážitky začnou samy přeskupovat – a začne se vynořovat zcela odlišný způsob, jak se na film dívat.“

To je dnes univerzálně přijímané a kladně orientované vysvědčení. Ve své době s ním ale všichni zdaleka nesouhlasili, přestože Osvícení si jen v Americe z kin odneslo 44 milionů dolarů. A to i přesto, že v témže týdnu debutoval také nenápadný sci-fi film Impérium vrací úder. Kritička Pauline Kael shrnula obecné zklamání, plynoucí ovšem výhradně z toho, že Kubrick lidem odepřel to, co očekávali. Snímek odmítl i Stephen King, jenž Kubricka nazval člověkem, který absolutně nechápe nadpřirozeno, a o dvě dekády později vytvořil vlastní televizní verzi, věrnou knize. Nejvíc se ale při zpětném ohlédnutí zesměšnila tehdy čerstvá anticena Zlaté maliny, která Kubricka nominovala na nejhoršího režiséra a Duvall na nejhorší herečku roku – a okamžitě tak předeslala svou jalovost a nekompetenci, byť i satirickou.

Osvícení, v němž moderní Amerika stojí na utrpení druhých a Jackův pád symbolizuje prodej duše ve prospěch slepé finanční zodpovědnosti, patří k nejkanoničtějším dílům světové kinematografie. Od té doby vznikla sprška kulturních děl, které se k Overlooku audiovizuálně obrací, ale Kubrickův jediný cílený příspěvek hororovému žánru zůstává nenapodobitelným originálem. Neexistuje precedens, takže při prvním sledování netušíte, co se odehraje v další scéně (navzdory zmíněnému zrcadlení a předpovědím, díky čemuž film na někoho působí i jako černá komedie o nezvratném morálním úpadku). Při dalších projekcích zase existuje reálná šance, že uvidíte úplně jiný, přeskupený labyrint.

Chcete-li se o filmu, který zahýbal popkulturou jen prostřednictvím vzorů na legendárním koberci, dozvědět co nejvíc, existuje vhodná knižní průprava. Obrovský fanoušek Osvícení a úspěšný režisér Pixaru Lee Unkrich (Toy Story 3) dal dohromady vyčerpávající encyklopedii Overlooku v podobě knihy Stanley Kubrick's The Shining, kterou lze sehnat i u nás. Není to přitom zdaleka první a určitě ani poslední rozbor snímku, který od premiéry zraje jako víno. Ostatně jako většina Kubrickových nadčasových děl.

Mike Flanagan roku 2019 natočil pokračování a současně adaptaci Kingova pozdějšího románu Doktor Spánek, v němž se s mohutným Kubrickovým i spisovatelovým odkazem důstojně vypořádal. Oba filmy možná najdete v žebříčku nejlepších hororů na Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox