Osvícení

Jeden z nejuznávanějších filmařů všech dob Stanley Kubrick stihl za svou kariéru realizovat filmy jednotlivě spadající do prakticky každého stěžejního žánru. Neopomenul ani horor, konkrétně v případě adaptace novely Osvícení Stephena Kinga. Na seznam nejvěrnějších knižních adaptací by se Kubrickovo Osvícení nedostalo, sám Stephen King ostatně Kubrickův film kvůli příliš výrazným odklonům od jeho díla nenávidí a angažoval se ve vytvoření televizní adaptace Osvícení, kterou si radši sám napsal. Adaptace Osvícení tak existujou dvě, jen jedna se ovšem zapsala do análů kinematografie. A navzdory Kingovo nářkům to bylo právě to Kubrickovo. Mezi Barry Lyndonem a Olověnou vestou tak Kubrick vzal Kingovu knihu a společně s Diane Johnson se postaral o velmi volnou adaptovanou verzi scénáře. Odměnou byla Kubrickovi nominace na Zlatou malinu za nejhorší režii a rozpačité přijetí, které se až léty přetavilo ve vysoké uznání, umísťování na prestižních filmových seznamech i označování za jedno z vrcholných děl Kubrickovi tvorby. Komorní záležitost, která i po letech svádí k osobním interpretacím, předvádí jeden z nejdivočejších výkonů Jacka Nicholsona, zvládá i po více než 4 dekádách mrazit. V rámci Osvícení je snadné prokouknout Kubrickův perfekcionizmus, očividnou vášeň pro dané téma i fascinací něčím, co v knižní předloze nehraje tak výraznou úlohu. I tentokrát Kubrick pracoval s morálně pochybným antihrdinou, dost možná je navíc popsání Jacka Torrance jako antihrdiny příliš pozitivní. Herectví Jacka Nicholsona je od nepaměti spojené s excentrickým a energetickým podáním, které jde dohledat už u ztvárnění Gittese z Čínské čtvrti, McMurphyho z Přeletu nad kukaččím hnízdem, či pozdějšího Jokera z Batmana Tima Burtona. Torranceovi nechybí Nicholsonovo charizma, už od počátku je ovšem zřejmé, že se pod zavádějícím úšklebkem skrývá cosi pochybného. To odhalí i pozdější detaily charakteru Torrance, samo o sobě poté přispěje působení v hotelu Overlook. I zde pod reflektory přichází možná nadinterpretace, kdy je možné jít krapet směrem od Kubrickova románu a žít v potencionální představě, že jsou mysteriózní prvky Osvícení pouze součástí chořejší a chořejší mysli Torrence. Tato možná nadintepretace má několik bodů pro i proti, skrze Nicholsonovo podání je ovšem skutečně možné sledovat propadávání se člověka do většího šílenství, které vyústí i v získání sekery a jednu z nejikoničtějších hlášek kinematografie. Za jednu z největších výtek vůči Kubrickově předloze označil King přílišnou chladnost. Je to ovšem nejspíš příliš zkratkovité označení, kdy sice Kubrickovo Osvícení neoplývá žádnými dojímavými momenty, chladné ovšem není. Kubrick ruku v ruce se svým perfekcionizmem pečlivě komponuje jeden obraz za druhým, zvládá skrze kamerové nájezdy prodat atmosféru opuštěného hotelu, ovoce přináší i tehdy svěží práce s ruční kamerou. Na hotelu Overlook je od počátku cosi tajemného, Kubrickem zvolená hudba zvládne vyvolat mrazení už v samotném úvodu, mrazení ovšem Osvícení v průběhu vyvolává především skutečně proto, že mnoho věcí nezodpovídá, svádí k volným interpretacím, které může rozdrtit pouze knižní předloha či vnímání existence pokračování s názvem Doktor Spánek. Stěžejní úlohu v příběhu sehrává i Torranceův syn Danny, který je v podání Dannyho Lloyda obdařen záhadnou schopností. Je to celé součástí dětské fantazie? O šílenost zděděnou po svém otci? A nebo má Danny skutečně speciální schopnosti shodné se záhadným Halloranem v podání Scatmana Crotherse? K výrazným interpretačním odklonům možná Osvícení možná při detailnějším pohledu nesvádí tak výrazně, přesto výsledný horor vyvolává zájem o analyzování a úvahám nad různými potencionálními pohledy. K tomu ostatně svádí i finále, které oříšek odmítá snadno rozlousknout a opět rozevírá vrata k možným interpretacím. V základu by se dalo Kubrickovo Osvícení označit za příběh o neúspěšném spisovateli, který hodlá nakopnout svou kariéru a potencionálně slepit krapet pochroumané rodinné stavy, uzavřenost prostorů na něj ovšem dolehne, kdy velkou roli sehraje i mysteriózní podstata tajemného Overlooku. Sama práce a žádné hraní udělá z Jacka hlupáka, výrazněji propadá šílenství, vše ve svém šíleném úsudku vlastně myslí nejspíš skutečně dobře, Nicholsonovo podání přesto i po letech zůstává správnou ukázkou toho, jak herecky podat pomalé propadání se šílenství. Ať už jemnými gesty, grimasami či ukázkou v akci. Osvícení z dnešního pohledu splňuje atributy různých typů hororů. Nechybí tomu umělecký lak, sázení na pomalé budování atmosféry a ani brutální momenty. Jedná se v zásadě o komorní příběh, nepřepisují se tu rekordy v počtu mrtvých, přesto Kubrick ne poprvé a ne naposledy naservíroval něco speciálního. Ani s ním nebylo vždy snadné vyjít, psychickým nátlakem poškodil herečku Shelley Duvall skrze natáčení scény s baseballovou pálku, mnohokrát jí při natáčení obviňoval z toho, že je neschopná a mnoho natáčecích dní Duvall probrečela (odměnou jí byla nominace na Zlatou malinu, kterou pořadatelé stáhli až minulý rok díky Kubrickovu terorizování). Duvall sice toto natáčení výrazně ublížilo, Kubrick ovšem opět z druhé strany provazu dosáhl svého. Nejspíš i proto působí podání Duvall autentičtěji v roli týrané manželky, Kubrick tak za cenu přílišných nátlaků opět dosáhl svého. I tato historka ovšem zvýrazňuje komplikovanou osobu Kubricka, která šla ruku v ruce s jeho přístupem k filmařině, skrze jeho posedlost je možné nalézt i jistou paralelu se samotným Jackem Torrancem. I přes nevěrnost původní látce se tak rázem mohl Kubrick ještě výrazněji jevit jako ta správná volba. V Kubrickově Osvícení funguje klaustrofobie, zapalování pod kotlem, působivé finále i mnoho možných intepretací svádějících k úvahám nad smyslem života či posmrtné existenci, samotné Osvícení vlastně vyznívá pesimistickým dojmem, kdy je i ovšem tento fakt součástí hry. Libovolný Kubrickův film je těžištěm zajímavých motivů, kdy mnohokrát Kubrick něco adaptoval, často si z předloh bral svůj úsudek, výsledek ovšem stál vždy za to. Konflikty svádějící k diskuzím o tom, co je vlastně správná adaptace, jsou nekonečné. Stačí si ovšem vzpomenout na momenty s dvojčaty, výtahem, pokojem 237 či bludištěm a s nimi spojené rezonování po letech. Rázem je jasné, že Kubrick nad tehdejším přijetím nakonec zvítězil. Osvícení je v součtu nejspíš Kubrickovým nejznámějším filmem, leckdo by poté Osvícení označil i za nejlepší dílo. I větší zastánci 2001: Vesmírné odyseji, Barryho Lyndona či Olověné vesty ovšem musí uznat, že je Osvícení dalším důvodem toho, proč se na Kubricka i po letech vzpomíná v tak velké úctě a proč se na tom ještě dlouho nic nezmění....