Sto let Robina Hooda na filmovém plátně. Legendární zbojník byl šprýmař, gangster i liška a teď ho můžete opět vidět v kině

Stoleté výročí letos slaví první celovečerní zpracování dobrodružství Robina Hooda. Přesně 18. října 1922 se film dočkal slavnostní premiéry v nově otevřeném kině Grauman's Egyptian Theatre, a to jako první hollywoodský snímek. Režíroval ho Allan Dwan, jeden z nejvýraznějších amerických režisérů 20. let, přesto je snímek spojený především s jiným jménem. Hlavní postavu dobráckého zbojníka si totiž zahrál Douglas Fairbanks, toho času přezdívaný Král Hollywoodu.

Rodák z coloradského Denveru totiž v 10. a 20. letech patřil k zámořské herecké špičce a status popkulturní ikony stvrdilo manželství s neméně zářivou hvězdou Mary Pickford. Tento pár také společně s Charlesem Chaplinem a Davidem W. Griffithem (tedy dalšími velesilnými hollywoodskými jmény) založil významné studio United Artists. Především ve 20. letech si Fairbanks připsal množství ikonických rolí, například ve filmech Zorro mstitel, Zloděj z Bagdádu či Tři mušketýři. Nejvýraznějším příspěvkem do této plejády odlehčených akčních dobrodružství však byl Robin Hood z roku 1922.

Pro účely natáčení vybudovala Fairbanksova produkce v rámci hollywoodských studií rozsáhlý hrad a středověkou vesnici. I proto náklady na snímek přesáhly magickou hranici milionu dolarů a svého času se jednalo o jeden z nejdražších hollywoodských projektů. Investice se však vyplatila. Snímek vydělal dva a půl milionu dolarů a stal se největším hitem roku. V duchu myšlenek studia United Artists, jež chtělo výrazným hereckým tvářím umožnit větší kontrolu nad výsledným filmem, se Fairbanks chopil nejen hlavní role, ale stál rovněž v čele produkce a scenáristického týmu (pod pseudonymem Elton Thomas). O jeho tehdejší „star power“ svědčí i fakt, že film se dočkal distribuce pod názvem Douglas Fairbanks in Robin Hood.

Příběh nás zavádí (samozřejmě) do středověké Anglie, kde se král Richard Lví srdce (Wallace Beery) chystá na křížovou výpravu. Spolu s ním odjíždí i hrabě Huntingdon (Fairbanks), který krátce předtím v rytířském turnaji porazil sira Guye Gisbourna (Paul Dickey). Po králově odjezdu nastává tyranida v podání jeho bratra, prince Jana (Sam De Grasse). Gisbourne se navíc uchází o Huntingdonovu lásku lady Marian (Enid Bennett). Poté, co se Huntingdon dozví o bezpráví páchaném v milované Anglii, rozhodne se z křížové výpravy předčasně vrátit. Stává se dezertérem, vyděděncem, přijímá jméno Robin Hood a společně se skupinou podobně dobráckých rebelů vede partyzánské boje s Janem, Gisbournem a jejich přívrženci.

Předvídatelnému a navzdory množství postav přehlednému příběhu z dnešního pohledu trochu škodí nestřídmá, téměř dvouapůlhodinová stopáž. Ta je však především ve druhé polovině vyplněná množstvím stále atraktivního záškodničení, při němž Fairbanks proměněný v sherwoodského zbojníka ve slušivé kamizolce vyvádí akrobatické kousky a dohání zlovolnou vrchnost k šílenství. Herec byl proslulý výbornou fyzičkou, díky níž se obvykle nenechal zastupovat kaskadéry, a krkolomné kreace, jež bychom dnes mohli označit za parkour, bezesporu přispěly k jeho statusu legendy stříbrného plátna.

Fairbanksův Robin Hood byl prvním pokusem převést postavu mytického zbojníka na stříbrné plátno. I proto se právě zde utvořila řada charakteristik, jež většina pozdějších filmových adaptací automaticky přejala – od lišáckého knírku přes špičatý klobouk až po hravě dobrodružnou atmosféru. Úsměvně dnes působí hrdinův počáteční strach z žen, kvůli němuž mnohem raději tráví čas se svými lesními kumpány než s vyvolenou pannou Marian a který ho na začátku filmu donutí k panickému (sic!) skoku do řeky před davem žádostivých dámiček.

Nejstarší dochované balady vyprávějící o Robinu Hoodovi se datují do 15. století, přestože dílčí zmínky o této postavě se vyskytují už ve starších básních a traktátech. Postupem let se proměnily snad všechny prvky, které jsou s příběhem spojené – historické zasazení, Robinův původ či jeho vztah k vedlejším figurám. Vlivný román Ivanhoe od Waltera Scotta pomohl s romantizovaným vykreslením Anglie za doby vlády Richarda Lvího srdce a Robin z Locksley se v něm dokonce vyskytoval jako vedlejší postava. Zřejmě právě Scottovi vděčí postava Robina Hooda za řadu kladných vlastností, jež z něj dělají kladného hrdinu i navzdory porušování zákonů.

To se promítlo i do dalších děl vzniklých v 19. století, jako třeba do dětské knihy Robin Hood od Howarda Pylea či do dvojice románů Alexandra Dumase staršího (mj. autora Třech mušketýrů či Hraběte Monte Crista), v nichž došlo k ustálení baladických vyprávění o lidovém hrdinovi do současné podoby. Robina Hooda tudíž máme spojeného s lesem Sherwoodem, městem Nottinghamem (jehož šerif je Robinovým úhlavním nepřítelem), zbojnickou družinou čítající řadu zábavných postaviček, špičkovými lučištnickými schopnostmi a především ochotou bohatým brát a chudým dávat.

Postava Robina Hooda s jeho typickými charakteristikami je z mytologického pohledu navíc ukázkovým šprýmařem. Archetypálně se jedná o rebela, bouřícího se proti pravidlům a narušujícího ustálené pořádky, zároveň však fyzicky i mentálně zdatného a často hrajícího podstatnou roli v příbězích. Nejčastěji bývá takto označen Loki či Hermés v severské, potažmo řecké mytologii anebo též pohádkový Kocour v botách.

Přísnější historikové však rozporují téměř všechny detaily, které o Robinovi máme. Možná žil o jedno až dvě století později, možná loupil v lesích vzdálených desítky kilometrů na jih od Sherwoodu, možná byl původně farmářem (nikoli šlechticem) a možná se jednalo o krutého lapku, který byl postrachem okolí, nikoli vzývaným lidovým hrdinou. Robin Hood v podobě, v jaké se vyskytuje v současné popkultuře, tedy rozhodně nikdy neexistoval.

Je tedy zřejmé, že historie v tomto případě poskytuje tvůrcům opravdu velkou míru svobody, aby s látkou naložili po svém. A téhle hozené rukavice se filmaři rozhodně nezalekli. Projeďme si proto další zásadní zhmotnění Robina Hooda, jež se snažila navázat na Fairbanksův úspěch.

Hollywoodský bouřlivák Errol Flynn byl v řadě ohledů Fairbanksovým nástupcem. I on se totiž zaměřoval na odlehčené dobrodružné role, jejichž vrcholem je zřejmě nejchválenější pojetí sherwoodského zbojníka, a to ve filmu Dobrodružství Robina Hooda z roku 1938. Výrazné technicolorové barvy a synchronní zvuk žánrovce rozhodně prospěly stejně jako svižné vyprávění a chemie mezi Flynnem a jeho pravidelnou spolupracovnicí Olivií de Havilland. Snad žádný z filmových Robinů Hoodů si nedokázal v typických zelených punčocháčích zachovat tolik důstojnosti a charismatu jako právě Flynn, v jehož podání se Robin stal navíc i společenským reformátorem a vůdcem utlačovaných Sasů, brojícím proti nespravedlnosti ze strany vládnoucích Normanů. Takovou metaforu pro svolávání svobodného světa do zbraně proti blížící se válce s nacistickým Německem snad ani nelze přehlédnout.

V polovině 70. let se látky ujal Richard Lester, režisér Tří mušketýrů i několika filmů s The Beatles (Perný den, Pomoc!). Už název snímku Robin a Mariana dává najevo, že důraz je kladený na romantickou linku a vzhledem ke skvělému obsazení v čele se Seanem Connerym a Audrey Hepburn se není čemu divit. Zároveň se však jedná o dospělejší romanci, než bychom možná čekali: Robin a Mariana se zde setkávají po dvaceti letech, a zatímco hrdina většinu času strávil bojem, jeho bývalá láska se stala jeptiškou. Netrvá však dlouho a starou jiskru se opět povede zažehnout. Jednoduchý příběh vyvažuje charisma ústřední dvojice i čarokrásná kamera Davida Watkina, o dekádu později oceněného Oscarem za Vzpomínky na Afriku. Ještě víc fascinující je však revizionistický pohled na stárnoucího a láskyplnými emocemi hýřícího Robina Hooda s tváří prošedivělého agenta 007. Tato verze též inspirovala filmaře k tomu, aby přestali omílat neustále tentýž příběh o vzniku postavy a zkusili jej uchopit nějak originálněji.

Zřejmě nejlepším poměrem mezi kvalitou a přístupností pro současné publikum se může pochlubit verze z roku 1991 s podtitulem Král zbojníků. Kevin Costner v titulní roli sice není zdaleka tak okouzlující jako Alan Rickman v úloze zlovolného šerifa, ale sympatické obsazení dalších rolí v čele s Morganem Freemanem ve specifické roli saracénského bojovníka ze snímku učinilo druhý nejvýdělečnější film roku. Slavná píseň Bryana Adamse Everything I Do podtrhuje blockbusterovou sílu této rozmáchlé, leč elegantně zvládnuté adaptace.

Úspěch Krále zbojníků zaujal i neúnavného komentátora popkultury Mela Brookse, z jehož pera o dva roky později vzešla parodie Men in Tights, u nás známá jako Bláznivý příběh Robina Hooda. Jak je u Brookse zvykem, i zde se staví především na kvantitě vtipů a zdaleka ne každý šprým je zdařilý, parodické pojetí však zvídavým divákům a divačkám umožňuje lépe nahlédnout podstatu každé z postav a jejich role v příběhu.

Svérázně k robinhoodovské legendě přistoupil Ridley Scott v roce 2010. Russell Crowe se stane titulním zbojníkem až v samém závěru dvě a půl hodiny dlouhého snímku a do té doby je publikum vystavené množství překombinovaného pletichaření a drsných bojových scén bez špetky humoru. Projekt se měl původně zaměřit na šerifa z Nottinghamu a rozsáhlé přepisování scénáře se na výsledku podepsalo. Robin v Croweově podání je tak sice věrnější středověkým reáliím, avšak na úkor divácké přitažlivosti.

Zatím poslední variace na Robina Hooda přišla v roce 2018. Pouhých pár měsíců předtím, než Taron Egerton slavil úspěchy s originálním pojetím Eltona Johna v Rocketmanovi, se podílel na stylizovaném propadáku, v němž nefungovalo téměř nic. Bizarní výprava a kostýmy mísily středověké i moderní prvky, ovšem trapné dialogy a bezzubý příběh jakoukoli snahu o aktualizaci mýtu zadupaly do země.

Existují samozřejmě desítky dalších filmových i seriálových verzí, z nichž většina se však kvalitativně pohybuje na úrovni televizní výplně víkendového odpoledne. To se týká třeba snímku z roku 1991, v němž si lady Marian zahrála Uma Thurman, disneyovského pojetí pro celou rodinu s názvem Příběh Robina Hooda a jeho družiny (1952), ještě starších Rogues of Sherwood Forest zaměřujících se na syna Robina Hooda a množství dalších. Mladší divačky a diváky potěší nadstandardně funkční disneyovský animák z roku 1973, jehož obsazení tvoří sympatická zvířátka a samozřejmě nechybí ani písničky, přestože občas se film nebojí vytasit i temnější momenty.

Dvě minuty stopáže prvního Shreka si ukradla i karikovaná verze Robina Hooda s hlasem Vincenta Cassela, který se marně snaží odloudit Fionu od titulního zeleného zlobra. O obdobně chytlavé (leč ještě absurdnější) cameo se postaral John Cleese ve Zlodějích času Terryho Gilliama, svého kolegy ze skupiny Monty Python. A nečekanou aktualizaci tématu přinesla muzikálová komedie Robin a 7 maskovaných, v níž Frank Sinatra ztvárnil novodobého Robina Hooda v kulisách prohibiční gangsterky.

Robin Hood tedy na filmovém plátně v průběhu posledního století nabyl obrovského množství podob. Pokud byste si ale chtěli užít lekci filmové historie, můžete nyní prvního Robina Hooda vidět i v kině. Douglas Fairbanks se představí na plátně pražského kina Edison Filmhub v úterý 18. října od 19 hodin, a to za doprovodu živé hudby v podání experimentálního uskupení Do Shaska!, kombinujícího temný ambient a tepající elektroniku. Odkaz chrabrého zbojníka tedy i po celém století nepřestává filmové inspirovat fanoušky a fanynky…

V posledních dnech nás německá a česká bulvární média zásobovala dezinformacemi, že se zakazují filmy s Vinnetouem. Není to pravda. Je ale pravda, že mayovky jsou v něčem překonané a třeba i lehce rasistické?