Omamná vikinská mystika s hamletovským příběhem. Brutální Seveřan dokáže nadchnout, pro každého ale nebude

Mladý princ Amleth se stane svědkem vraždy svého otce, vikinského krále Aurvandila (Ethan Hawke). Zradil ho jeho bratr Fjörnil (Claes Bang), jenž se zmocnil království i Amlethovy matky Gudrún (Nicole Kidman). Chlapci se díky obrovskému štěstí podařilo uprchnout. V dospělosti se (Alexander Skarsgård) protlouká světem jako bezejmenný válečník, jehož cíle jsou jasné. Zachránit matku a pomstít se svému strýci.

Historicko-dobrodružné drama Seveřan je novým dílem Roberta Eggerse, 38letého amerického režiséra, jenž na sebe výrazně upozornil oběma svými předešlými celovečerními snímky – historickým hororem Čarodějnice a mysteriózním Majákem.

Pokud jste viděli zmíněné režisérovy filmy, měli byste mít alespoň rámcovou představu, co od Seveřana čekat. Tedy audiovizuálně brilantně zpracované dílo určené náročnějšímu publiku, které však obsahuje nezanedbatelné množství prvků žánrového filmu, aby mohlo být označeno za regulérní art. Tak jako se Čarodějnice a Maják svou odtažitostí a uměleckým pojetím vymykaly většině mainstreamových hororů, i Eggersova novinka se liší od tradičně laděných velkých historických, dobrodružných či fantasy filmů, v jejichž centru stojí osamělý drsný hrdina (viz Barbar Conan, Gladiátor, Solomon Kane aj.). Kvůli velkému důrazu na děj se sice jedná o jeho zatím zřejmě nejsnáze stravitelné dílo, stále ale nejde o počin pro konzumenty, kteří od filmů očekávají pouze odpočinkovou zábavu, při jejímž sledování mohou nerušeně chroupat popcorn.

Ambiciózní titul, jehož příběh vychází ze severské legendy, jež inspirovala i Williama Shakespeara při psaní Hamleta, hned v prvních sekundách zaujme neobyčejně silnou atmosférou, kterou Eggers buduje všemi možnými prostředky (především pak kamerou, hudbou a zvukem). Vikinskou kulturu vykresluje v extrémně temných, drsných a syrových barvách. Vikingové zde mají opravdu daleko k šarmantním dobrákům. Naopak je kladen značný důraz na jejich krutost, nemilosrdnost, zvířeckost a pohanské rituály.

V bojových scénách, které jsou ohromně surové, plné krve a usekaných končetin (a místy natočené na jeden záběr), se z nich stávají zběsilé bestie, jimž nečiní problémy zakusovat se nepřátelům do krku (a pak výt jako vlci). Nekouká se na to úplně příjemně, ale je to velmi působivé a zásluhou prvotřídní řemeslné stránky, díky níž jsou některé záběry až hypnotické, se chvílemi nelze odtrhnout od plátna, i když se na něm zrovna odehrávají nesmírně násilné věci.

Považuji ale za nutné upozornit, že pokud od Seveřana očekáváte epický velkofilm prošpikovaný drsnými bitvami, budete spokojení jen napůl. První hodina daný příslib naplňuje prakticky beze zbytku. Hlavní zápletka se rozjede brzy, děj má spád, výprava dokonale evokuje daný časoprostor (sever Evropy v 9. století n. l.) a akce je strhující. Pak ale přijde jedno nezvyklé odhalení, kvůli němuž se z filmu stane o poznání méně výpravná podívaná, jež se téměř kompletně odehrává v blízkém okolí jedné malé islandské osady.

Hutnou atmosféru nasáklou omamnou vikinskou mystikou, surreálnými obrazy (valkýra vyjíždějící z Valhally!), temnotou a brutálními výjevy si snímek udrží i nadále, příběh se ale z nadupaného spektáklu vydá směrem ke komorní antické tragédii, v níž je spíš než pro akci prostor pro vypjaté vztahy mezi nepříliš početnou skupinou postav. Eggersovi, jenž na scénáři spolupracoval se známým islandským spisovatelem Sjónem (Ada), se navíc povedlo pomocí nepříliš překvapivého, zato ale smysluplného zvratu dodat tradiční a jednoduché zápletce o pomstě vítaný hlubší rozměr a příběhu na patřičné osudovosti. Výtečně zinscenované finále je pak doslova démonické a úplný závěr více než uspokojivý.

Kromě výtečného Skarsgårda, jemuž role zarputilého válečníka sedne jako ulitá, podávají velmi dobré výkony i zmínění Bang, Hawke či poněkud netypicky obsazená Kidman. Do silného obsazení bezchybně zapadá i Anya Taylor-Joy v úloze ruské otrokyně Olgy, v níž Amleth najde cenného spojence, a Willem Dafoe či zpěvačka Björk v lahůdkových cameo rolích.

V podstatě jediným závažnějším problémem je, že film má téměř 140 minut, a jelikož jeho příběh není ve výsledku zdaleka tak košatý, jak by se možná mohlo na první pohled zdát, začne být někdy během třetí čtvrtiny trochu rozvleklý a ne tolik vtahující. Určitě však nejde o výtku, kvůli níž byste si měli návštěvu kina rozmyslet.

Pochopitelně se vyloženě nabízí Seveřana doporučit zejména milovníkům vikinské kultury a mytologie a nepřikrášlených středověkých řezničin z dané doby v čele se seriálem Vikingové, případně jeho čerstvým volným pokračováním Vikingové: Valhalla. Možná ještě blíže má snímek například ke srovnatelně drsnému a atmosférickému (a ještě méně diváckému) vikinskému opusu Barbar s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli. V každém případě jde o film, jaký v kinech už nějakou dobu nebyl. A možná zase dlouho nebude.

Mimochodem, dalším Eggersovým projektem by měla být nová verze legendárního němého hororu F. W. Murnaua Upír Nosferatu (o jeden zdařilý remake se už kdysi postaral Werner Herzog). Myslím, že se máme opět na co těšit. A určitě nejen proto, že by se mělo natáčet v Praze.