Nolanův výborný celovečerní debut vypráví o spisovateli, který pro inspiraci sleduje lidi. Jeden z jeho objektů, zloděj Cobb, si jeho sledování všimne a zasvětí jej do svého života. Události ale brzy naberou dost zlověstný spád. Černobílý thriller pracuje s nechronologickým vyprávěním a řazením událostí tak, aby diváka zmátl a vytvořil mu falešná očekávání, a představuje skládačku mnohem komplikovanějších a zlověstnějších událostí. Pro zajímavost, jméno Cobb obdržela také postava Leonarda DiCapria v pozdějším lupičském Počátku.
O pokračování komiksového hitu Batman začíná se mluví jako o nejlepším komiksovém filmu všech dob. Nolan tentokrát opustil hluboký ponor do duše superhrdiny a předestřel kriminální thriller, v němž je Batman jen jednou z mnoha klíčových figur. Snímek stojí na kontrastu řádu a chaosu, smyslu pro pořádek a pudovosti, spíše než v rovině stylu jej ale vyprávění rozvíjí coby bezmála ideologické protiklady, jako dilemata, jimž padouch Joker (perfektní Heath Ledger) vystavuje ostatní postavy. Oproti prvnímu dílu je Temný rytíř dokonalou dekonstrukcí superhrdinského mýtu, když svého hrdinu nechává selhávat prakticky ve všech svých snahách.
Druhý, tentokrát už barevný snímek představuje další hru s publikem, tentokrát se zdánlivě jednoduchým klíčem - vyprávěním pozpátku. Hlavní hrdina Lenny (Guy Pearce) trpí poruchou krátkodobé paměti a vše si musí zapisovat. Je to o to otravnější, že zrovna pátrá po vrahovi své ženy. Detektivní thriller s každou scénou zásadně změní kontext té předchozí a postupně mění i náš pohled na hlavního hrdinu. Už tak složitá zápletka je narušována flashbacky na hrdinovu minulost, které nám navíc poskytují možnost interpretovat události jinak, než jak nám je předkládá nespolehlivý pohled protagonisty.
Zmatení diváka a metodu rekonstrukce Nolan vypiloval u historického dramatu o rivalitě dvou kouzelníků, z nichž jeden čte deník druhého a postupně odhaluje jeho tajemství. Film přitom postupně dramaticky změní nejen tón, ale i žánr. Přitom využívá metodu kouzelnického představení, kdy jeden z žánrů použije pouze jako odvedení pozornosti, aby pointoval dokonalým trikem, který už dříve zavrhl. Dokonalá hra s divákem a dokonalý film.
Epická space opera představuje hloubavý pohled na úlohu člověka na světě i v širším vesmíru, staví proti sobě všednost a obyčejný život, což zahrnuje péči o rodinu a přijetí nevyhnutelného, proti velikosti objevování a velkých obětí. Přitom klade otázku, co z toho zahrnuje větší oběť. Interstellar zahrnuje perspektivu obou možných rozhodnutí, přičemž pomocí prolínání obou linií ukazuje jejich rovnocennost a souvislost jednoho s druhým. Boj o záchranu světa se prolíná se záchranou dusícího se dítěte, stejně jako boj o život astronauta na cizí planetě zrcadlí každodenní boj o život obyčejných rodin na Zemi.
Během renesance komiksového filmu v nultých letech 21. století pomohl podobu tohoto žánru utvořit i snímek, u něhož se Nolan rozhodl dbát na co největší realističnost a ukotvení v uvěřitelném světě. Díky tomu Batman působí jako bytost z jiného světa, pokud se na něj dívají postavy zvenčí, divák jej oproti tomu vnímá jako projekt muže s vizí, osobnosti s dlouhodobým plánem na vytvoření ideálu. Bruce Wayne (Christian Bale) přitom není rozpolcenou osobností, ale hrdinou, který používá dvě tváře - zachmuřeného Batmana a bohatého hejska. Skutečný Bruce je kdesi mezi nimi.
Během filmu sledujeme především jeho psychologickou proměnu a osobní růst. Toho snímek dociluje strukturou vyprávění coby terapie. Batman vytvořil své monstrum podle vzoru svého největšího strachu, netopýra, a stává se tak pro sebe tím, co nenávidí. Vztek ze zklamání svého otce, jehož smrt si dává za vinu, reprezentuje hlavní padouch Ducard (Liam Neeson), zlá otcovská figura. Vedlejším zloduchem, jenž svými akcemi nutí Batmana jednat a tím se postavit svým strachům, je psychiatr (Cillian Murphy). Na konci filmu Bruce najde vlastní identitu a zvládne ji zaměřit, stejně jako Nolanův film zaměřil celou sadu vyprávěcích konvencí.
Kyberpunkový nářez o zlodějích snů pracuje s kontrastem pečlivé přípravy a chladného plánu a pudovosti, která se skrývá v neovladatelném podvědomí. Zároveň je důležitým prvkem filmu vrstevnatost, a to na mnoha úrovních (už jen tento samotný fakt tvoří tu první). Vyprávění se nejen odehrává v různých úrovních snů, v nichž je nutné se synchronizovat, ale také představuje určitou hru s žánrem. V první úrovni je Počátek promyšleným heist filmem, který se přelévá ve sci-fi, surrealistické dílo a nakonec psychologické drama.
Známý bondofil Nolan natočil v podstatě bondovku bez Bonda, navíc v nápaditém sci-fi hávu. Neohrožený a bezejmenný tajný agent (John David Washington) je na stopě organizaci, využívající nebezpečnou futuristickou technologii. Ta svého uživatele obrátí tak, aby vše prožíval pozpátku, což umožňuje hodně zvláštní cestování časem. Film představuje jednu z Nolanových nejsložitějších filmových skládaček, při jejíž konstrukci se vám zamotá hlava. Díky výborné akci se jedná o jeden z Nolanových nejpozoruhodnějších filmů, byť se při svém přijetí setkával s odporem díky své složitosti.
Historické drama o největším průlomu druhé světové války se drží Nolanova osvědčeného mustru nechronologického vyprávění. V jedné linii líčí cestu k ukončení války, ve druhé vidíme její důsledky. Zničující psychologické drama muže, který se proti své vůli stal monstrem, vydělalo po světě 975 milionů dolarů a odneslo si sedm Oscarů. V mnoha ohledech se tedy jedná o režisérovo vrcholné dílo, na které se Nolan pokusí v příštím roce navázat velkolepou adaptací Homérovy Odysey – na kterou se projekce vyprodávají už rok před premiérou.