Počátek nám motá hlavy už 15 let. Původně mělo jít o nenápadný horor

Původně Nolan psal scénář k osmdesátiminutovému hororu o lidech, kteří kradou sny, nicméně nakonec jej napsal jako loupežný film. Samotnému mu nicméně přišlo, že příběh příliš nefunguje. Děj se příliš soustředil na výstavbu interiérů, paměť a sny, nicméně měl stále problém podchytit emoční stránku. Pracoval na scénáři skoro 10 let a inspiraci našel ve filmovém směru, jenž se objevil na konci let devadesátých. Byla to doba, kdy se v kinech objevovaly snímky jako Smrtihlav, Třinácté patro, Matrix a koneckonců i Nolanovo Memento. Zkrátka doba, kdy se filmy zaobíraly myšlenkou vratké reality, příběhy hrdinů, kteří zjišťují, že svět kolem nich není skutečný. Snímek byl připravený k nabídnutí už v roce 2001. 

Nolan ale neměl příliš zkušeností, za sebou měl nezávislé Memento a před sebou kriminálku Insomnie, a tak velký příběh, jaký se mu rozrostl na stránkách scénáře, byl pro jeho ústa příliš velkým soustem. Naštěstí se mu naskytla velká kariérní příležitost, komiksovka Batman začíná. Její úspěch vedl k Dokonalému triku, jenž zaujal svým promyšleně konstruovaným vyprávěním, a nakonec k druhému batmanovskému filmu, oblíbenějšímu Temnému rytíři. Tehdy měl více zkušeností a o dost větší důvěru studia, a tak mohl mezi Temnými rytíři připravovat svůj vysněný projekt.

Východisko příběhu je jednoduché – několik postav sdílí jeden sen, což vede ke konstrukci několika alternativních vesmírů s nepřebernými možnostmi. Přitom se tam mohou dít věci, jež mají váhu, validitu a dramatické následky. Scénář se odvíjel od pravidel zlodějského thrilleru s ústředním týmem specialistů na krádeže informací přímo z podvědomí. Pro hlavní roli si Nolan vybral Leonarda DiCapria, s nímž chtěl pracovat už delší dobu, stále jej ale neměl čím zaujmout. Konečně ale upoutal hercovu pozornost. Herec se s Nolanem sešel a nechal se k účasti přesvědčit, přesto o scénáři diskutovali celé měsíce. Bylo potřeba zajistit, že to bude emoční cesta Doma Cobba, vůdce týmu tzv. extraktorů, co povede vyprávění. Díky tomu vznikl v samotné konstrukci příběhu kontrast, jenž je hybnou silou příběhu. 

Skupina Doma Cobba (DiCaprio) se živí krádežemi tajemství přímo z myslí svých obětí, a to díky technologii, která umožňuje sny nejen sdílet, ale také konstruovat. Nyní má před sebou velkou zakázku, nepůjde však o krádež, nýbrž o vnuknutí. Dědic velkého impéria Fishera (Cillian Murphy) musí rozpustit svou korporaci. Jak to tak u velkých akcí bývá, nic nejde hladce, přičemž největší komplikací je Cobbovo podvědomí. Cobba při všech akcích pronásleduje přízrak jeho mrtvé ženy Mal (Marion Cotillard), díky čemuž se do konfliktu dostává pečlivě zkonstruovaný plán a navržené iluzorní prostředí, u něhož závisí na každém detailu, který může či nemusí prozradit oběti týmu, že je ve snu, díky čemuž se může probudit a celou iluzi zhroutit. 

Plán samotného vnuknutí se odehrává na několika úrovních snění, přičemž tým se musí probouzet synchronizovaně, tak, aby se v jedné úrovni probudili ve chvíli, kdy sen na předchozí úrovni skončil, a mohli se tak probudit v naplánovaném momentě na další úrovni. Není jednoduché popsat to, co se ve filmu přesně děje. Nolan jej napsal a zrežíroval jako detailní a složitou konstrukci sám o sobě.

V každém případě Cobbův tým vymyslí složitý plán založený na pohybu v iluzorních světech. Počítá se s každým detailem, každou vteřinou, je nutné se pevně držet plánu a řídit se racionálním uvažováním, čistým rozumem. Naproti tomu hází do plánu vidle Cobbovo podvědomí, potlačené emoce a pudy. Snová Mal není přesnou replikou živé Mal, zobrazuje především hrdinovu sebenenávist a pochybnost, nespoutané povědomí bojující proti superegu, které vymyslelo plán. Přitom je to Cobbova vlastní egoistická touha splnit úkol, jenž mu umožní zrušit zatykač a vrátit se ke své rodině. Racionální a pudová část pak pohánějí dopředu i komplikují obě úrovně zápletky, přičemž racionální stránka umožňuje splnit plán a pudová Cobbovi vnitřně dospět.

To vede k mysteriózní rovině filmu. Budování různých úrovní snů pozorujeme zvenčí a sledujeme, jak se oběť týmu mění v závislosti na jejich plánu. Ten funguje i ve chvíli, kdy se Cobb rozhodne zaimprovizovat a prozradit Fisherovi, že se nachází ve snu. O to silnější je pak pochybnost, již navodí závěrečná scéna filmu. Konec je interpretačně otevřený, nicméně navozuje možnost, že Cobb je sám obětí řízeného snění a na samém konci zpochybňuje realitu kolem sebe. Film přitom vychází ze zákonitostí kyberpunku – nadvláda korporací, hrdinové z okraje společnosti a využití virtuální reality ale existují ve světě, jenž vypadá dost jako ten náš, a tak se můžeme více soustředit na příběh a rozměry práce se snem.

Film bývá srovnáván s Matrixem, nicméně ten používá jinak konstruovanou realitu. Iluzorní svět Matrixu je konstruován a kontrolován entitami zvenčí jako nástroj kontroly a má pevně dané zákonitosti, jež se hrdinové musejí naučit překonávat. Snové úrovně v Počátku jsou ale tvořené samotnými protagonisty, svět snů navíc vzniká během akce a třebaže má svá jasná pravidla, komplikuje jej právě střet s podvědomím a jeho mechanismy, takže se z náhodných kolemjdoucích stávají ozbrojení žoldáci, na městské křižovatce se zjeví vlak a v prostoru přestávají platit jakékoli zákony. Svět se ale náhle změní i díky potřebám hrdinů, například když Arthur (Joseph Gordon-Levitt) během souboje s padouchy vytvoří Escherovy schody. 

Počátek tak představuje nejen důmyslnou stavbu příběhu i jeho světa, ale také intuitivní hru s imaginací. Kromě toho ale využívá také žánrových propriet, které vytvářejí několik úrovní filmu, jenž představuje několik levelů snů. Protiklad surrealismu a chladné konstrukce je jednou z hlubších úrovní, přičemž Cobbova psychologická cesta k sebepřijetí, odpuštění a svobodě leží ještě níže. V mělčích úrovních se pak pohybuje hra s žánrem. V prvním plánu je totiž Počátek zlodějským filmem, pak akční sci-fi, v níž sledujeme postupné skládání hlavního týmu a přípravu loupeže a následně výborně zrežírovanou akci. Ta postupně přechází v přestřelky v ulicích a automobilovou honičku, fyzický souboj v chodbě hotelu či útok na zasněženou pevnost, jíž přiznaný bondofil Nolan zřejmě odkazoval na film V tajné službě Jejího Veličenstva. Počátek je zkrátka dokonalá kombinace řemeslné zručnosti, lásky k žánrům a nápaditého vyprávění, což se odrazilo i na jeho přijetí.

Studio Warner Bros. investovalo do marketingu filmu 100 milionů dolarů. Počátek nebyl součástí žádné franšízy, neměl na co odkazovat, na co diváka napojit. Na blockbuster měl příliš složitý děj a těžko přežvýkatelnou premisu. Sue Kroll, prezidentka marketingu ve WB, se však rozhodla použít coby značku samotného Nolana. Koneckonců už měl jako filmař slušnou pověst. To marketérům umožnilo celkem praktický a upřímně dost nezbytný krok – zahalit povahu filmu tajemstvím, udělat z podoby snímku, jenž je vystavěn jako dvouapůlhodinový puzzle, hádanku jako takovou.

Na internetu se objevil teaser, z něhož si diváci odnesli hlavně obraz točící se káči a nicneříkající surrealistické výjevy, jako skupina lidí, která se svázaná dohromady vznáší prostorem. Oficiální stránky filmu nabízely pouze obraz točící se káči. Součástí virálního marketingu byl také prequel ve formě krátkého online komiksu s názvem Inception: Cobol Job. Samotná propagace jakoby přejala strukturu vyprávění a diváka lákala na různé střípky a úrovně toho, na co by se měl těšit.

Snímek se dočkal premiéry 16. července 2010 a na Rotten Tomatoes se dočkal skóre 87 % pozitivních recenzí. Oproti rozpočtu 160 milionů dolarů nasbíral po světových kinech 837 milionů dolarů a zásadně se otiskl do tváře popkultury. Vedle toho si odnesl čtyři Oscary – za nejlepší kameru, vizuální efekty, mix zvuku a střih zvuku. Koneckonců, zvuková složka, pracující s hudebními motivy prolínajícími se úrovněmi snů, hraje ve filmu důležitou roli.

Podívejte se také na nejlepší sci-fi filmy podle Kinoboxu.

Zdroje: Kinobox, Wikipedie, Rotten Tomatoes