Kmotr, Zjizvená tvář i Ďáblův advokát. Tohle jsou nejzásadnější role legendárního Al Pacina

První velká role Ala Pacina znamenala také kariérní průlom Francise Forda Coppoly. U něj ukázala režijní schopnost a důkaz, že kromě menších uměleckých počinů utáhne i hollywoodský velkofilm, u Pacina zase velké herecké charisma a značný rozsah. V roli Michaela Corleoneho Pacino spíše podehrává, aby navodil dojem klidné síly a skromného charismatu. O to větší váhu pak mají scény, kdy dá průchod emocím. Pacino tím vytvořil jednu z nejzásadnějších postav hollywoodské kinematografie a pomohl tím ke statusu Kmotra jako jednoho z jejích nejvýznamnějších filmů. Ve druhém dílu, jenž je považován za nejlepší sequel všech dob, proměnu Michaela v nekompromisního mafiána utvrdil ještě sebevědomější kreací, v závěru trilogie dal pak svému charakteru správně dojemnou a důstojnou tečku.

Rok po Kmotrovi si Pacino zahrál postavu z druhé strany zákona v kriminálním dramatu Serpico, jehož hrdinou je stejnojmenný mladý detektiv. Ten nastupuje k policejnímu sboru se značnými ideály, jež se vlivem všudypřítomné korupce začínají hroutit. Přitom se nejedná o zkušenost s jedním konkrétním kolektivem, Serpico střídá pracovní místa a dochází ke smutnému závěru, že policejní korupce je nejen všudypřítomná, ale také nezničitelná. Role deziluzi propadajícího kriminalisty patří mezi jeho nejvýraznější výkony a vynesla mu Zlatý glóbus.

Ocenění mu přinesla i role zločince Sonnyho, který se svým komplicem Salem (John Cazale) přepadne banku. Tu brzy obklíčí policie a situace se zvrtne v celodenní obléhání a souboj nejen s muži zákona, ale i veřejným míněním. Sonny se rychle staví do role oběti policejní zvůle a sociální nespravedlnosti, i když začínají na povrch vyplouvat věci svědčící spíš o opaku. Pacinovi se přitom daří balancovat v nejednoznačné poloze hrdiny, který má zpočátku dobré úmysly a umí si získat tisk i rukojmí svým charismatem, zároveň je ale také trochu primitiv a nepříliš schopný zločinec. Film Sidneyho Lumeta se dočkal řady ocenění a stal se jedním z nejlepších zářezů Pacinovy kariéry.

K Pacinovým nejvýznamnějším filmům patří také soudní drama Normana Jewisona, v němž musí idealistický právník obhajovat arogantního soudce navzdory svému přesvědčení. Soudní proces se mění na souboj ideálů a morální integrity s profesionální ctí a podobně jako v případě Serpica se případ mění na vyprávění o pochybném zákonném systému. Pacino zde pak jasně ukazuje, proč byla 70. léta jeho nejsilnějším hereckým obdobím.

V osmdesátých letech si Pacino opět zahrál mafiánského bosse, jeho Tony Montana je ale hodnotově někde úplně jinde než Michael Corleone. Brian De Palma totiž sleduje postup odpudivého primitiva z pozice drobného kriminálníka až po mocného narkobarona. Remake stejnojmenného filmu z třicátých let přitom skrze konvence gangsterky vypráví o době svého vzniku, dravém kapitalismu a filosofii ostrých loktů, důležitějších než cokoli jiného. Montana se propracovává řetězcem organizovaného zločinu právě díky své nepříjemné povaze, v osobní rovině ale postupně více strádá. Nepříjemný thriller je přitom zabalený do pastelových barev a výrazné stylizace, která se stala hlavním poznávacím znakem osmdesátých let. Snímek vrcholí jednou z nejpamátnějších hollywoodských přestřelek.

V remaku stejnojmenného italského filmu si Pacino zahrál plukovníka Sladea, jenž se po oslepnutí změnil v nepříjemnou zahořklou osobu. Rozhodne se svůj život ukončit a v doprovodu svého nového opatrovníka (Chris O’Donnell) se vydává na poslední cestu do New Yorku. Během společně strávených chvil se oba muži mění, především Slade najde na výletě novou chuť do života. Role vynesla Pacinovi jeho jediného Oscara.

Opět spolupráce s De Palmou, opět role gangstera. Pacinův Carlito zrovna opustil brány věznice a s kriminální minulostí nechce nic mít. Jenže jeho přátelé se stále pohybují v mafiánských vodách a on sám jiné kamarády nemá. Hrdina se tak proti své vůli zaplétá do série násilností a stále méně se mu daří unikat starému životu. Melancholická atmosféra, perfektně nasnímaná akce a charismatický Pacino v roli zkušeného, unaveného, leč stále schopného drsňáka dávají filmu neskutečný ráz.

Jedna z nejlepších kriminálek devadesátých let vypráví o konfliktu dvou vyhrocených osobností – neúnavného kriminalisty Vincenta Hanny (Pacino) a profesionálního zloděje Neila McCauleyho (Robert De Niro). Oba jsou zkušenými profesionály, ani jeden z nich není schopný vést osobní život a za jiných okolností by snad byli i přáteli, jenže jejich oddanost práci je nutí jimi nebýt. Pacino si většinu filmu krade pro sebe, jeho energičnost a emocionální výbuchy patří k nejlepším scénám. 

Pacinův smysl pro dramatický efekt mu vysloužil jednu z jeho nejšťavnatějších rolí. John Milton, šéf nejlepší právnické firmy v Los Angeles, je ve skutečnosti sám Satan, jenž má velké plány s nadějným advokátem Lomaxem (Keanu Reeves). Pacino dal ve filmu plný průchod svému expresivnímu herectví a vytvořil jednoho z nejpamátnějších filmových ďáblů. 

V kronice osudů nájemného vraha Franka Sheerana (Robert De Niro) se Martin Scorsese vrátil ke stylovým retro gangsterkám. Jednou z prominentních postav je také zakladatel odborů Jimmy Hoffa, jemuž Pacino propůjčil svou cholerickou energii. Stejně jako v Nelítostném souboji i zde vytváří Pacinův pružný obličej kontrast ke stoicky vyhlížejícímu De Nirovi, což dodává vyprávění potřebnou dynamiku.

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox