Šokující vystřižená scéna z prvního Vetřelce mohla trvale ovlivnit chod série. Změnila by i druhý díl
Vetřelec (1979) | 20th Century Fox
Když vetřelec násilně vyrazil z hrudníku Johna Hurta, jehož po zachycení nouzového signálu z přilehlé planety infikoval pavoukovitý organismus v kokonu, kinematografie se proměnila. Co v hrubých náčrtech připomínalo béčkovou vesmírnou vyvražďovačku jak z padesátých let, to Scott se scenáristou Danem O'Bannonem a vizionářským designérem H. R. Gigerem povýšili na vysoké umění v kategoriích infarktového napětí, ohromující výpravy či přidružených implicitních významů. A přitom manévrovali na poměrně omezeném prostoru – ať už máme na mysli klaustrofobii navazující lodní interiéry, nebo celkem přímočarý survival příběh, do něhož jsou elegantně zapuštěné zlomyslné záměry pletichářské korporace Weyland a který příliš nerozkrývá kontext kolem původu hrůzných stvoření.
Navzdory tomu soudržný film ve vystřižené scéně, již si můžete prohlédnout v přiloženém videu, prozradil mnohem víc o evolučním cyklu vetřelců. Když poslední přeživší Ripleyová (Sigourney Weaver) za zvuků sirény provádí poslední úkony nutné k likvidaci lodi a jejího opuštění v záchranném modulu, narazí na kapitána Dallase (Tom Skeritt), z něhož xenomorf očividně udělal další rozmnožovací kokon. Stále žijící oběť prosí o rychlou smrt a Ripleyová si všimne ještě Bretta (Harry Dean Stanton), jehož kokonové stádium se zdá být už takřka kompletní.
Jedná se o fyzicky nepříjemnou a intenzivní sekvenci, která ale na podlaze střižny neskončila náhodou. Během únikového závěrů by zpomalila tempo a přeladila na obohacení o poznatky z fikčního světa, s čímž souvisí další nápadná skutečnost, tedy že takové „obohacení“ do prvního filmu prostě nezapadá.
Vetřelec - vymazaná scéna | 20th Century Fox
Mnohem víc totiž charakterizuje Cameronův sequel, v němž se Ripleyová zdráhavě vydává se skupinou zelených mozků na domestikovanou planetu, s níž centrála Weylandu ztratila kontakt. Obytné prostory překypují celým stádem xenomorfů, přičemž jednotka ještě před jejich nástupem v hororově intenzivní sekvenci objeví kokony s živými lidmi přesně ve stylu vystřižené scény z jedničky. Ripleyová se posléze na vlastní pěst vydává přímo do hnízda, kde spolu s ní zjišťujeme, že vetřelci mají podobně jako mravenci svou obří královnu, jež se stará o první fázi rozmnožování (v další už zmíněné pavoukovité přísavky neboli facehuggeři kladou do těl živých inkubátorů vetřelčí zárodky).
Cameronovi Vetřelci stojí na vypravěčských obměnách a rozšířeném aranžmá fikčního světa, díky čemuž se dostatečně odlišují od originálu, jehož motivy kreativně rozvíjí a variují. Místo neozbrojené posádky obchodní lodi máme špičkově vybavené vojáky s přebytkem testosteronu, místo jediného vetřelce celou kolonii a navrch jejich matku, která svým způsobem nahrazuje stejnojmenný počítačový systém z jedničky – to vetřelci ostatně kontrolují dříve lidskou základnu a plní její královskou vůli. Tyto inovace by přitom znatelně oslábly, kdyby scéna s Dallasem v původním filmu zůstala. Scenáristé by si v tom případě možná nedovolili přistoupit ke konceptu královny a neměli by v rukávu nová odhalení, na nichž Cameron vystavěl akčnější a operativnější survival linii.
Jelikož ale scéna vypadla, stejně jako řada dalších sekvencí z prvního filmu i všech následných pokračování (režisérský sestřih Vetřelců je o sedmnáct minut delší než verze pro kina), franšíza si zvykla pravidelně vymýšlet nová vetřelčí stadia, druhy a koncepty jejich původů. Markantní je to přitom v prequelech Prometheus a Vetřelec: Covenant, jimiž Ridley Scott kdekomu pořádně zamotal hlavu a zdůraznil úlohu androidů (a tedy i lidí) jakožto agentů evoluce. Loňský Romulus pro změnu zachoval trend finálního duelu s překvapivým a rozměrným monstrem, sloužící jako zdvojené finále po vzoru Vetřelců.
Slavná a stále populární monstra už brzy čeká první seriálový prequel a první návštěva naší planety v rámci hlavní franšízy. Noah Hawley stojící za Fargem natočil pro FX Networks sérii Vetřelec: Země a jasně naznačil, že se úplně nehodlá řídit pravidly, která Scott filosoficky načrtl v minulé dekádě. Přijde tedy zase s něčím novým, což se i díky záměrnému tajnůstkaření jedničky stalo ceněným (a občas také protivným) trendem.