Je Vetřelec vykradačkou kultovního hororu? Ridley Scott to popírá, věří se mu ale těžko
Vetřelec (1979) | 20th Century Fox
Zní to dost povědomě, ostatně vizuální estetika Planety upírů (v originále Terrore Nello Spazio, tedy Hrůza ve vesmíru) spoléhá především na děsivé kulisy a znepokojivé prostory věčně zamlžené planety, kde může hrůza číhat doslova za každou skálou. Barevná paleta sestává ze střídání černé, zelené a rudé, a to i ve scénách, které se odehrávají na vesmírné lodi, takže i plavidlo, v němž by měli být hrdinové v bezpečí, působí hrůzně. Ne náhodou existuje podezření, že italskou hororovou peckou se inspiroval Ridley Scott, když natáčel svého klasického Vetřelce.
Sám režisér nicméně vliv Planety upírů popírá a tvrdí, že film nikdy neviděl. Podobné stanovisko zastával i Dan O’Bannon, scenárista Vetřelce i jednoho z jeho předobrazů, nízkorozpočtové sci-fi komedie Johna CarpenteraTemná hvězda: „Věděl jsem, že Planeta upírů existuje, ale nemyslím, že jsem ji celou viděl. Viděl jsem z toho nějaké klipy a přišlo mi to evokativní. Mělo to tu zvláštní směs, jakou tyhle italské filmy nabízejí, směs velkolepě dobrého produkčního designu a agresivní nízkorozpočtové mentality.“ Nutno podotknout, že produkční design obou filmů je nápadně podobný.
Vetřelec: Romulus: finální trailer | 20th Century Fox
Inspirace vyšla draze
Zda můžeme vzít oba tvůrce za slovo, je věčná otázka. Navíc se mnohem větší dějový motiv Planety upírů objevil v nechvalně proslulém prequelu Prometheus. Ostatně nebyli by jedinými, jejichž první velký film byl v podstatě plagiát. Koneckonců, byla to doba, kdy evropské i jiné zahraniční filmy z velké části zůstávaly ve své domovině a neprodávaly se na domácích nosičích, takže nebyla moc velká šance, že je široké americké publikum uvidí. Mezi další slavné případy patří například debut Quentina TarantinaGauneři, jehož zápletka, a především závěrečná přestřelka, se nápadně podobá hongkongskému kriminálnímu thrilleru Ringo LamaCity on Fire. Tarantino údajně snímek nikdy neviděl, čemuž se u letitého fanouška starých evropských kriminálek a asijských pecek těžko věří.
Dalším, mnohem jasnějším příkladem je legendární italský western Pro hrst dolarů, který v podstatě napsal pravidla spaghetti-westernu. Režisér Sergio Leone měl ale menší štěstí, jeho film uviděl Akira Kurosawa, jehož snímkem Tělesná stráž se Leone inspiroval, a tvůrce úspěšně zažaloval za plagiátorství. Díky soudnímu vyrovnání mu tak remake jeho filmu vydělal víc peněz než jeho vlastní původní snímek.