Disney dál moří kinematografii hranými předělávkami. Některé klasiky v čele s Julesem Vernem ale zázračně odolávají

Disney dál moří kinematografii hranými předělávkami. Některé klasiky v čele s Julesem Vernem ale zázračně odolávají 14 obrázků v galerii
Aladin (2019) | Foto: Walt Disney Pictures
Společnost Walt Disney má v kinematografii obrovskou tradici a na poli animované tvorby jí náleží výsadní postavení minimálně od roku 1937, kdy uvedla první celovečerní animák Sněhurka a sedm trpaslíků. V poslední dekádě ale Myší dům vytváří miliardové impérium jednak z Marvelu a Star Wars, jednak z hraných předělávek svých kreslených klasik. Těch existuje zatím osmnáct, ale stále se najdou takové tituly, které modernímu kabátu odolávají. A minimálně v jednom případě je odpor vůči nové verzi vskutku dlouhodobý a všeříkající.

Na pohádkách od Disneyho řada z nás vyrůstala a snad každý jich dovede alespoň hrst vyjmenovat. Animované příběhy o Popelce, Lady a Trampovi, Lvím králi či Malé mořské víle milují děti po celém světě a jde o rodinné klasiky, které si sice mnohdy neodpouští několik drastičtějších momentů, ale veskrze přináší vítanou edukační a morální hodnotu.

Jejich popularita je tak značná a tvoří tak markantní položku Disneyho filmové knihovny, že za poslední čtvrtstoletí a především pak v minulé dekádě u Myšáka zčásti rezignovali na originální tvorbu a vytvořili byznys spočívající v oživování těchto látek. Na počátku stála už roku 1994 Nová kniha džunglí od Stephena Sommerse, která značila druhé velké hollywoodské zpracování knihy Rudyarda Kiplinga – tím prvním byl slavný animák Kniha džunglí z roku 1967.

Sommersova verze nahradila animovaný formát živými herci i reálným prostředím a v mnoha ohledech odstartovala koncept, jímž se Disney i celý Hollywood řídí dodnes. Ve filmu se objevily známé herecké tváře jako Sam Neill či John Cleese, což je pro většinu následujících remaků typické. Nepůvodnost látky pak vyvažovala devíza v podobě novátorského uchopení – v devadesátých letech postačilo kompletní oživení, v poslední době se v další Knize džunglí (2016) či ve Lvím králi (2019) sází na zdokonalené a v případě druhého jmenovaného kompletně počítačem generované efekty.

Nová Kniha džunglí | Foto: Walt Disney

Od roku 1994 už u Disneyho vzniklo osmnáct celovečerních remaků (počítáme-li i sequely jako Alenka v říši divů: Za zrcadlem či 102 dalmatinů) a právě ohlášený Hercules, jehož se chopí režisér nedávného Aladina Guy Ritchie, je jedním z mnoha, které se dále připravují. Již na podzim dojde na Pinocchia od Roberta Zemeckise a čeká nás také Malá mořská víla s Halle Bailey, Sněhurka s Rachel Zegler a Gal Gadot či Peter Pan & Wendy.

Zatímco vlastnictví Lucasfilmu podněcuje Disneyho k pásové výrobě pokračování Star Wars, čímž nezaostává za hollywoodskou konkurencí a řadou dalších „legacy sequelů“ jako Jurský svět: Nadvláda či Top Gun: Maverick, tyto remaky jako by vznikaly jen ze dvou důvodů. Jednak z nouze nad nedostatkem atraktivního materiálu, který by publikum v těžkých časech rostoucí inflace a pandemie přitáhl do kin, jednak jako reakce na rostoucí multikulturní požadavky média.

Pohádkové fantaskní příběhy, v původních verzích navíc většinou animované, představují útočiště pro postavy i herce všemožných etnik, kultur i sexuálních orientací, neboť nejsou pevně zakotvené v žádné politické či sociální hierarchii. Jen při pohledu na trojici nadcházejících projektů vidíme paralely v castingu, který se skládá převážně z herců hispánského, afroamerického či indického původu. Nedávná Mulan pak vznikla jako pocta asijské kultuře a Lví král má takový dabingový ansámbl, až jej služba Disney+ zařadila do kolonky „černošské příběhy“.

Mulan | Foto: Walt Disney

Disney může evidentně oživit jakoukoli značku a díky uváděcí variabilitě, jakou mu zajišťuje streamovací platforma Disney+, se nemusí bát, že by nějaký remake v kinech ošklivě propadl. Méně ambiciózní tituly tedy míří rovnou na stream a lze očekávat, že příval těchto lukrativních předělávek, za něž publikum zaplatí v kinech nebo připlatí v televizi, jen tak neskončí.

Přesto se najdou i takové filmy, jež zatím remaku vzdorují. Z těch animovaných se to týká třeba dobrodružné sci-fi Atlantida: Tajemná říše. Ta vznikla roku 2001 a v červenci 2019 byla ohlášena výroba hrané verze. V květnu 2020 se šuškalo, že projekt vstoupil do preprodukce, ale od té doby se po něm slehla zem. Vzkřísit se zřejmě nepovede ani muzikál Pocahontas z roku 1995, v němž se indiánská princezna zamiluje do britského conquestadora Johna Smithe. Hudební skladatel původního filmu Alan Menken potvrdil, že k hranému remaku Pocahontas v blízké době nedojde, jelikož je podobná zápletka pro současnou společnost nepřijatelná.

Největší problémy ovšem Disneyho provází s jinou klasikou, která překvapivě není animovaná. Jestliže zmiňovaná Sněhurka a sedm trpaslíků z roku 1937 započala éru celovečerních animáků, podobným úspěchem byla také adaptace románu Julesa Vernea 20 000 mil pod mořem z roku 1954. Šlo o první kompletně hraný snímek studia, které se ho od té doby pokouší odít do nového hávu. A pozoruhodně při tom selhává.

Roku 2009 měla remake s názvem 20 000 mil pod mořem: Kapitán Nemo natočit vycházející režisérská hvězda McG. Ten právě dotočil očekávaný snímek Terminator: Salvation a byl považovaný za novodobého blockbusterového autora, o něhož se studia prala. McG chtěl pro hlavní roli získat Willa Smithe, ovšem ze smělých plánů rázem sešlo. Terminator: Salvation v červnu 2009 vybouchl a 20 000 mil pod mořem bylo hned v listopadu odpískáno, ačkoli se již utratilo deset milionů dolarů.

20 000 mil pod mořem | Foto: Walt Disney

O několik měsíců později měl otěže převzít sám David Fincher. Režisér Sedmi a Zodiaca pracoval na modernizaci Verneova románu nejprve se scenáristou Scottem Z. Burnsem, načež nový draft připravoval scenárista Schindlerova seznamu Steve Zaillian. S rolí Neda Lenda byli v té době spojováni Brad Pitt či Channing Tatum, ale Fincher se se studiem nemohl shodnout, navíc nadešel velký třesk roku 2012.

Tehdy prodělal obrovské peníze dlouho připravovaný John Carter: Mezi dvěma světy a Disney získal Lucasfilm, tudíž se Myšák vedle Marvelu, jehož zakoupil roku 2009, hodlal soustředit hlavně na Star Wars. 20 000 mil pod mořem se opět probudilo k životu roku 2016, kdy byl k projektu přizvaný James Mangold. Ten dal ale přednost jiným filmům a nyní připravuje Indiana Jonese 5, tedy majetek Lucasfilmu. Momentálně se zdá, že 20 000 mil pod mořem skončí jako televizní série s názvem Nautilus, v níž si Nema zahraje britský herec s pákistánskými kořeny Shazad Latif.

Případ Verneovy látky, která se nedočkala velké hollywoodské verze od padesátých let, svědčí o Disneyho vypočítavosti. Sázky na jistotu v podobě reinkarnace stále populárních značek vznikají jako na běžícím páse, ale risk v podobě oživení oblíbeného dobrodružství našich prarodičů se nakonec nikomu podstupovat nechce. Obzvláště pak s režiséry jako David Fincher, kteří si do práce zasahovat nenechají a ve svých dílech nejdou publiku jednoduše na ruku – v tomto ohledu můžeme být zvědaví na nadcházejícího Petera Pana, jehož režíruje nezávislý filmař David Lowery, známý meditativními pomalými snímky jako Přízrak či Zelený rytíř.

Kdo z nás je ale ještě zvědavý na dalšího Pinocchia, Sněhurku či Herkula, jejichž příběhy už byly mockrát převyprávěny a znovu mohou oslovit snad jen určitou kulturní či komunitní cílovku?

Ankety
Je sledování filmů a seriálů součástí vaší dovolené?
Určitě ano, bez toho by to nešlo.
Jak kdy. Pokud není lepší program, tak ano.
Málokdy, snažím se odreagovat jinak.
Spíš ne, není na to čas.
Určitě ne, filmy musí počkat.
Nevím, záleží na situaci.
Nejnovější články:
Načíst další články