Ten film byl plný tak bezduchých dialogů a líbivých klišé, že jsem u něj usnul a pak když jsem si znovu pustil závěr, ten to opravdu dorazil, tak nemohu jinak než hodnotit podprůměr, jelikož už dlouho mě něco tak opěvované v žebříčcích tolik nezklamalo. Ukázka novodobého amerického líbivého romantického zla.
Ta délka 3-dílného eposu mi vůbec nevadila a je to mistrně napsaným scénářem, který se na události kouká z pohledu více postav, a režie Agnieszky Holland mě uchvátila a podívám se s radostí na její další filmy. Výběr českých herců je zde skvostný a na něco podobné kvality ve zdejší provinienci jen tak nenarazíte. Ještě jednou klobouk dolů, tohle téma si filmové zpracování zasloužilo a dostalo jej na té nejlepší úrovni.
jOBS je velmi dobře udělaný film, abych na úvod odporoval kritické vlně. A vyzdvihnu zde fakt, že režisér moc dobře ví o čem točí, vliv velkého byznysu a úspěchu na lidskou osobnost, proto se film nedrží všech zajímavých momentů v Jobsově životě. Co ale musím říci je, že zde vliv Hollywoodu a jeho producentů patrný je a Joshua Michael Stern za tenhle film ode mne plné hodnocení narozdíl od 2 předchozích nedostane.
Opravdu skvělý scénář podpořený úžasnými hereckými výkony Vás vtáhne do děje a hlavně spoluprožíváte Rachelino dilema prozrazení zdroje informací, přičemž alespoň mě v otázce prozradit či neprozradit závěr ještě více rozhoupal. Tak krásně vyvedené a zahrané drama jsem od mě téměř neznámého Roda Lurieho opravdu nečekal (viděl jsem jen Poslední pevnost s Robertem Redfordem a zvláště mě neoslovila) Kdo zde z herců u mě ale opravdu vede, tak to je Alan Alda v roli advokáta, jak se pitvá v různých oblecích, kravatách, hodinkách je prostě k sežrání.
Opět naprosto okouzlen a vyveden z míry s otázkou na jazyku: "Jak to jen ten Hajao Mijazaki dělá?" To kouzlo dětství se starostmi dospělých provázané s přírodou, jejím kouzlem a tajemstvím, fantazijními nadpřirozenými prvky a vše dohromady to tvoří tak krásně dojemný harmonický celek až se slza objeví na líčku. Dokonalost nejen pro děti.
Stejně jako u Zpívání v dešti musím ocenit špičkové řemeslné provedení tohoto muzikálu, ale má i stejný nešvar a to tu nezamaskovatelnou vyumělkovanost a povrchnost v pompéznosti, kterýžto rozdíl asi nejlépe vystihne syrová opravdovost písně Hello Dolly od Luise Armstronga a její vyumělkované muzikálové podání zde. Prostě plný kalibr hodnocení si to nezaslouží, ikdyž Barbra Streisand a Walter Matthau jsou zde špičkoví.
Příjemný civilní film bez falešných hrdinů a přehnané stylizace, prostě krásně plyne od začátku do konce. Herci hrají přirozeně a na jedničku a každý má své silné i slabé stránky a světlé a slabé chvilky, jak už to v životě bývá. Koho herecký výkon ale vypíchnu je Kristen Stewart, které jsem věřil každičký pohyb a gesto od začátku do konce jakoby onou chorobou opravdu trpěla i v civilním životě.
Thomas Vinterberg a Lars von Trier někde udělali chybu a nebo se prostě tentokrát vůbec netrefili do mého šálku čaje, ikdyž je poměrně široký. Už od začátku mi bylo jasné, že to neskončí dobře, když si banda zakomplexovaných a ujetých puberťáků leští své pošramocené falešné sebevědomí pomocí svého miláčka ráže "xx". Takže žádné překvapení se nekonalo, až na babičku co vytáhla brokovnici. Je to přestylizované, není to vtipné, je to dost ujeté a není to ani pro děti ani pro dospělé, takový evropský intelektuální rádoby paskvil, ze kterého nedýchá ani ta atmosféra Spojených států přecpaných bouchačkami.
Lehce nadprůměrná komediální oddechovka 90-tých let, kdy spojení reklamy a blázince je výborný nápad, ze kterého se dalo vytěžit podstatně více. Nicméně jsem se bavil a některé dialogy jsou prostě výtečné, třeba o možnostech upřímnosti v reklamním businessu: "Co je na tom složitýho ?? Jen upřímnost a pravdu !!" nebo "Jak je možné, že je to s tebou tak krásný a ani jsem se ti nemusel moc dvořit." "Jsem cvok"
Výborně šílená komedie s jasným rukopisem Todda Phillipse, která není tak výborná jako "Pařba ve Vegas", ale těsně dotahuje komedii "Starsky & Hutch". Je to ohromná zábava a to se u komedie cení a navíc musím přidat, že ikdyž je to pořádně bláznivé, tak to není rozhodně pitomé a to je u amerických komedií už co říct.
Smoke je mladším bratříčkem filmu Vztek a je lépe hodnocený snad proto, že má jasnou dějovou linku a je taky podstatně vážnější, ikdyž byste z názvu filmů soudili spíše opak. Pro mě jsou ale oba filmy jednolitým celistvým dílem, které si nedovolím oddělit, jsou jako dvě strany jedné mince a pokud bych minci rozdělil, již by se o minci nejednalo. Jen řeknu, že jsem ještě neviděl nic, co by tak skvěle vystihovalo atmosféru Brooklinu, opravdové perličky jsou oba filmy a vřele doporučuji si je pustit spolu a bez dabingu, který vám u Smoke tolik vadit nebude, ale Vztek je vyloženě nedabovatelný.
Smoke je mladším bratříčkem filmu Vztek a je lépe hodnocený snad proto, že má jasnou dějovou linku a je taky podstatně vážnější, ikdyž byste z názvu filmů soudili spíše opak. Pro mě jsou ale oba filmy jednolitým celistvým dílem, které si nedovolím oddělit, jsou jako dvě strany jedné mince a pokud bych minci rozdělil, již by se o minci nejednalo. Jen řeknu, že jsem ještě neviděl nic, co by tak skvěle vystihovalo atmosféru Brooklinu, opravdové perličky jsou oba filmy a vřele doporučuji si je pustit spolu a bez dabingu, který vám u Smoke tolik vadit nebude, ale Vztek je vyloženě nedabovatelný.
Můj třetí film od Chan-wook Parka a jsem opět nadšen, vizuální stránka je přímo strhující a Soo-jung Lim je v roli kyborga opravdu k sežrání. Oproti "Old Boy" a "Nebohá paní Pomsta" zde není přítomno toliko násilí a bezútěšnosti a ani toliko akce, ale je to tak mile vtipné podobenství z prostředí blázince, že jsem se do filmu od prvních chvil doslova zamiloval. Nic podobného jsem dosud neviděl a je to prostě boží.
Pokud by se mě někdo zeptal "Na jaký film nemůžeš zapomenout a hluboce se ti vryl pod kůži?", tak to bude určitě Rodinná oslava, který si určitě nepouštějte v dabingu. To co na začátku vypadá jako nudná rodinná oslava dánských zbohatlíků na počest otcových 60-tých narozenin se zvrhne v něco, co vydatně otestuje odolnost vaší psyché. Víc nebudu prozrazovat a jen dodám to, že minimalistický formát manifestu Dogma, jen podtrhuje atmosféru a vede vás hlouběji do nevědomí a stínů lidské duše. Krásný a hluboký filmový zážitek přeji a nepropadejte prosím depresi.
Začít sledovat "Hon" je jako, když na vás někdo vystřelí, prostě již nelze uhnout. Trochu podobný pocit jsem měl u filmu "Rodinná oslava" a oba se mi vryli hluboko do srdce. Je to až neuvěřitelné jaká síla se dá pouhými pohyblivými obrázky a zvukem vytvořit - kdo tyhle dva filmy neviděl ten zkrátka neuvěří. Stal se ze mě milovník dánského filmu.
Že by mě takhle zaujal film o psaní kuchařky a o vaření jsem nečekal, nicméně je to tak. Opravdová libůstka se povedla a to provázání dvou příběhů je mistrovsky provedeno. Navíc je to úžasně zahráno a neexcelují zde zdaleka jen Meryl Streep a Amy Adams. Filmové pohlazení, kde se vám navíc sbíhají sliny a pokud bych byl fanda vaření hodnotím film ještě výš.
Zločiny a poklesky patří jistě k tomu lepšímu, co Woody Allen natočil. Nejsou sice tak komediální a spíše je zde více přítomná rovina dramatu a zamýšlení se nad existencí či neexistencí vyšší spravedlivé moci a smyslem lidského života, ale je to zabaleno do tak fascinujícího hávu po Allenovsku a s tak špičkovými hereckými výkony, že to nemá chybu a i se pobavíte nad věcmi co by za normálních okolností byly spíše k pláči. Scéna jak sestra Woodymu vypráví jak jí svázal a pokálel cizí muž ze seznámení přes inzerát v jejím vlastním bytě je neuvěřitelná a zaryje se do paměti :-)
Podprůměrný animák jak svou animací, tak i nesourodým dějem i apelem na akci, který do dětí opravdu infantilní formou pere totálně idiotská klišé, jak být dospělý, což zde znamená stát se vůdcem. A čeho si jako divák určitě všimnete jsou býčci s vemínkama nebo tvůrcům je již 3D málo a tak kravičky jsou kvadropohlavní. Měl jsem problém to dodívat, ale zvědavost, co za další blbost autoři vymyslí, zvítězila.
Kdo viděl dříve dánský originál Brodre (2004) ten mi dá za pravdu, že američani to i přes dobré herecké obsazení pěkně pohřbili. Ztratilo to šťávu, přibylo spousty nesmyslně vpašovaných amerických klišé, co se do příběhu nehodí a useknutý konec to dorazil. Měl jsem fakt problém dát tomu alespoň 60%, ikdyž celkově vzato se nejedná o podprůměrný, či špatný film, jen je to prostě nepovedená kopie po americku zmatlaná. Navíc u původního dánského filmu jsou herecké výkony o ligu víš.
Tož nebylo to špatné a na rok 1952 jistě pecka, ale že bych si to měl náladu pustit znovu, tak to zas ne. Oproti jiným slavným muzikálů je to na mě příliš estrádní a děje zde také není po mnohu. Ale jako parodie na hollywood je to skvělé a tenhle muzikál si ani na nic jiného nehraje, než že je tu od toho aby pobavil a to se mu daří i po letech.
Tak tomuhle říkám opravdu filmové pohlazení od mistrů jakými Ron Howard jako režisér a Hans Zimmer jako hudební kouzelník, jsou a znovu a znovu to potvrzují. Díky tomu, že nejsem znalec formule 1, užil jsem si napětí navíc, protože jsem opravdu nevěděl jak to dopadne. Ta kamera a k tomu ten zvuk a hudba je opravdu lahůdka a ikdyž nejsem fandou formule, tak mě to naprosto vtáhlo. Navíc film je mistrně propracovaným podobenstvím o smyslu života ukazujícím na rozdílnosti hlavních rivalů ten třetí nevyslovený rozměr. Jsem okouzlen, ještě si to určitě pustím.
Upřímně nechápu co tahle herní slátanina dělá na csfd.cz v TOP 200, ale budiž asi jsme se těch technicky propracovaných počítačových sračiček ještě dosyta nenabažili. Hlavní nápad s omegou její inteligencí a posunem v čase není až tak špatný, nicméně zas tak originální také ne, ale co je pro mě na tomto filmu zlé je to do jak šíleně pitomého hávu to rozvedli - skáče se sem a tam, nápad úplně ztratí konzistenci, o hlavních hrdinech se kromě siláckých klišé nedozvíme zhola nic a tak věřím tomu, že až nás opustí ona pitomá pudová touha po stejně pitomých siláckých hrdinech zachráncích, tohle veledílo formátu upoutávky na bojovou počítačovou hru zmizí v propadlišti času.
Opravdu příjemné překvapení, film nabitý emocemi bez zbytečného patosu a i s příjemnou dávkou britského humoru, ale přesně tak aby tohle téma nesrazil zase do frašky. Hlavní hrdinka zahrála úžasně, jenže u ostatních mi přišlo, že spíše jen sekundují, chyběla mi zde alespoň jedna výraznější postava navíc. Pěkný film, ale na Lék pro Lorenza nebo Klepání na nebeskou bránu to zdaleka nemá a nevíc závěr mě opravdu nenadchnul.
Woody Allen a muzikál je už sama o sobě hodně zvláštní kombinace a přidám-li to množství hereckých hvězd, tak jsem zřejmě očekával moc, ale zklamán jsem rozhodně vyloženě nebyl. Je to velice příjemná oddechová taškařice, proložená bláznivými hudebními scénkami a plná inteligentního humoru. Jak už jsem ale naznačil, i přes bezpočet hvězd, se pro mě tento film řadí spíše k slušnému průměru Woodyho.
Rob Reiner mi po Než si pro nás přijde (2007) nadělil další opravdovou lahůdku. To že u americké romantické komedie o lásce dvou školáku z roku 2010 zažiji ještě nějaké výraznější překvapení jsem nečekal a bylo to překvapení obrovské. Takovou hloubku, přesah a úžas nad věcmi všedního života a dotek zrodu lásky a opravdového přátelství s vytříbeností a smyslem pro celek i detail jsem u mnoha filmů se zdánlivě zajímavým dějem postrádal a zde jsem to vše dostal v takové míře, že jsem se opravdu dojal a vychutnával si každou minutu filmu. Opravdu nádherný film o mystériu života a místa lásky v něm, o tom jak rozlišit povrchnost od skutečných hodnot a vidět lidi za jejich slupkou strachu a přetvářky. Mistrovský kus.