Ondřej Hokr

Ondřej Hokr se narodil 23. ledna 1978 v České Lípě a je filmovým střihačem. Po krátkých studiích filmové vědy a mnohaletém redaktorském působení v oborových periodikách zjistil, že než se věnovat teorii, je zábavnější a prospěšnější se kinematografií zabývat prakticky. Na FAMU zvolil obor střihová skladba, protože už předchozí amatérské pokusy ho naučily, že hned po režii je střih nejvšestrannější filmařskou disciplínou. Spolupráce s Jiřím Vejdělkem Ondřej Hokr se proslavil filmy Ženy v běhu, Ženy v pokušení, Muži v naději. Nejúspěšnější část jeho kariéry je spojena se spoluprací s režisérem Jiřím Vejdělkem. Střihal komedii Něžné vlny z roku 2014, která navázala na úspěšné komedie Ženy v pokušení (2010), která překonala milionovou hranici návštěvnosti a stala se nejúspěšnějším českým autorským filmem posledních více jak dvaceti let, a následnou komedii Muži v naději (2011), která zopakovala divácký ohlas. Hokr také střihal Vejdělkovy filmy Poslední aristokratka (2019) a Tátova volha (2018). Další významné projekty Ve střižně se o editaci materiálu postaral Ondřej Hokr u filmu Ženy v běhu z roku 2019, který dosáhl z českých filmů nejrychleji návštěvnosti milionu diváků za celou novodobou historii. Ve střižně se o editaci materiálu postaral Ondřej Hokr také u komedie Bezva ženská na krku z roku 2016. Ve střižně naši práci nebývale vyšperkoval Ondřej Hokr u filmu Prvok, Šampon, Tečka a Karel režiséra Patrika Hartla z roku 2020. Profesní rozsah Hokr pomohl vzniknout řadě snímků od nezávislých uměleckých děl po divácké hity s milionovou návštěvností. Volný čas mezi celovečerními filmy vyplňuje střihem seriálů, dokumentů, trailerů, videoklipů či reklam. Dlouhá léta se intenzivně věnoval režii upoutávek pro většinu českých televizí. Jeho filmografie zahrnuje také snímky jako Raluca (2014), Signál (2012) nebo Můj strýček Archimedes (2018).