Bohumír Brunclík

Bohumír Brunclík (1915–1975) byl pracovník Filmového studia Barrandov a tvůrce profese „ruchař" - osoba uměle vytvářející zvukové efekty. Zemřel 10. června 1975 v Praze. Začátky kariéry a vznik profese Bohumír Brunclík měl už určité zkušenosti s interpretací zvuků, jako zavření dveří, kroky, položení předmětů, šplouchání vody a podobných, z rozhlasu. Současně s otevřením studia Moskva na Barrandově byl pozván zvukovým mistrem Miloslavem Hůrkou, který se označoval za zakladatele Brunclíků, jak se dodnes nazývá tým ruchařů. Vedoucí pozice a filmová tvorba Jako vedoucí skupiny ruchařů Filmového studia Barrandov vytvořil od konce 50.let do poloviny 70.let zvukové efekty k více než stovce českých filmů a televizních seriálů. Podle datových analytiků Českého rozhlasu byl jedním z neproduktivnějších filmařů zvukař Bohumír Brunclík, který dělal zvuky k 175 filmům. U mimopražských studiích ČST býval uváděn i v úvodních titulcích u profese zvukové efekty. Nejvýznamnější filmové projekty Mezi nejznámější filmy, na kterých Bohumír Brunclík pracoval, patří Limonádový Joe aneb Koňská opera, Ikarie XB 1, Černý Petr. Byl známý pro The Assassination (1964), Lemonade Joe (1964) a Voyage to the End of the Universe (1963). Zvuk měli na starosti Adolf Böhm a Bohumír Brunclík u filmu Black Peter. Zvukové efekty pro film vytvořil známý imitátor Antonín "strýček" Jedlička u Limonádového Joeho, což ukazuje na spolupráci s dalšími odborníky v oboru. Herecké aktivity Ve dvou filmech si dokonce i zahrál: zbrojnoše ve filmu Alena z roku 1947 a kameramana ve filmu Lidé za kamerou (1961). V celovečerním hraném dokumentu Eduarda Hofmana LIDÉ ZA KAMEROU (1961), dokumentujícím filmovou výrobu na Barrandově, je poměrně dlouhá část věnována výrobě zvukových efektů při postsynchronním ozvučování filmů. V několika záběrech je dobře viditelná práce ruchařského kolektivu, jako jeho vedoucí je v několika záběrech představen právě Bohumír Brunclík. Profesní odkaz a uznání Na jeho počest se ve filmové hantýrce říká postsynchronním ruchům „brunclíci". Propagátor ruchů byl pan Brunclík. Takže po panu Brunclíkovi je pojmenován celý tenhle obor. Postupem času se vyvinula specifická česká ruchařská škola, jejímž zakladatelem byl například zvukař Bohumír Brunclík. Dodnes se v české filmové praxi ruchům říká „brunclíky". Pracovní metody a techniky V oboru byl považován za velmi významného a na jeho počest se ve filmové hantýrce říká postsynchronním ruchům „brunclíci". Nejdříve se využívalo jejich dovednosti nárazově, brzy však byli trvale angažováni v dabingovém studiu Sport na Smíchově a později se definitivně usídlili v ruchovém studiu v hostivařských ateliérech, kde byla k tomuto účelu vyčleněna projekce se skladem všech možných zvukových rekvizit.