Celia Imrie

Celia Diana Savile Imrie, narozená 15. července 1952 v Guildfordu v Surrey, je uznávaná britská herečka a spisovatelka. Jako čtvrté z pěti dětí radiologa Dr. Davida Andrewa Imrieho z Glasgow a Diany Elizabeth Imrie (rozené Cator) se vypracovala na jednu z nejúspěšnějších britských hereček své generace. Počátky kariéry a divadelní úspěchy Celia Imrie studovala na Guildford School of Acting, kde položila základy své herecké kariéry. V roce 1975 získala práci jako asistentka jevištního manažera a zároveň jako náhradnice v Royal Shakespeare Company, kde se účastnila světového turné s inscenací Hedda Gabler s Glendou Jackson v hlavní roli. V následujících letech se objevila v mnoha divadelních produkcích, včetně představení v Citizens Theatre v Glasgow v letech 1979, 1981 a 1983. Její divadelní kariéra vyvrcholila v roce 2005, kdy získala prestižní cenu Laurence Oliviera za nejlepší herečku ve vedlejší roli v muzikálu Acorn Antiques: The Musical!, kde ztvárnila postavu Miss Babs. Mezi její další významné divadelní role patří vystoupení v inscenacích The Sea v National Theatre, Noises Off v The Old Vic a King Lear, kde se v roce 2016 opět setkala s Glendou Jackson. Filmová kariéra Celia Imrie debutovala ve filmu v roce 1973 a od té doby se objevila v mnoha snímcích, včetně Death on the Nile (1978) a Highlander (1986). Její filmografie zahrnuje desítky titulů, přičemž k jejím nejznámějším rolím patří Una Alconbury v sérii filmů Bridget Jones's Diary, kde ztvárnila přítelkyni Bridgetiny matky. V prvním díle série se proslavila scénou, kdy pořádá večírek původně s tématem "Tarts and Vicars", což vede k tomu, že Bridget dorazí v kostýmu zajíčka, jen aby zjistila, že došlo ke změně plánů, ale už bylo příliš pozdě na převlečení. V roce 2003 se objevila ve filmu Calendar Girls, inspirovaném skutečným příběhem žen středního věku z Yorkshiru, které pózovaly pro nahý kalendář, aby získaly peníze na výzkum leukémie. V tomto ceněném snímku ztvárnila postavu jménem Celia a sdílela plátno s hvězdami jako Helen Mirren, Julie Walters, Linda Bassett, Annette Crosbie a Penelope Wilton. Mezi její další významné filmové role patří mischievous Mrs. Selma Quickly ve filmu Nanny McPhee (2005), kde hrála třikrát ovdovělou, mrzutou ženu, která nemá ráda děti. Ve filmu The Borrowers (1997) ztvárnila Homily Clock, matriarchální postavu v rodině "Vypůjčovatelů". Tento film, založený na dětském románu Mary Norton z 50. let, sleduje rodinu "malých lidí", kteří žijí pod podlahou starého domu v Anglii. Speciální efekty filmu byly ve své době obzvláště dobře přijaty a Homily se proslavila scénou, kdy se zamkne v lednici při pokusu o zmrzlinu, což vede k odhalení existence Vypůjčovatelů. Marigold Hotel a pozdější úspěchy V roce 2011 se Celia Imrie objevila v úspěšném filmu The Best Exotic Marigold Hotel, kde ztvárnila postavu Madge Hardcastle, ženy hledající bohatého manžela. Film režíroval John Madden a Imrie v něm hrála po boku hvězd jako Judi Dench, Maggie Smith, Bill Nighy, Ronald Pickup, Tom Wilkinson a Penelope Wilton. V roce 2015 si svou roli zopakovala v pokračování The Second Best Exotic Marigold Hotel, které začalo natáčet v Indii v lednu 2014. K původnímu obsazení se v tomto díle připojil i americký herec Richard Gere. Mezi její další významné filmové role patří Fighter Pilot Bravo 5 ve Star Wars: Episode I – The Phantom Menace (1999), Matron ve filmu St Trinian's (2007), Claudia Bing v Absolutely Fabulous: The Movie (2016), Victoria Watkins v A Cure for Wellness (2016), Bif ve Finding Your Feet (2017), Vice-Chancellor v Mamma Mia! Here We Go Again (2018) a Mimi v Love Sarah (2020). Televizní tvorba Celia Imrie má za sebou také bohatou televizní kariéru. Objevila se v seriálech jako Upstairs, Downstairs, Bergerac, The Nightmare Man, Oranges Are Not the Only Fruit, Casualty, Absolutely Fabulous a The Darling Buds of May. V roce 2000 ztvárnila Lady Gertrude v Gormenghast a v roce 2001 účinkovala v Love in a Cold Climate s Alanem Batesem. V roce 2002 hrála Mrs Violet Pearman po boku Alberta Finneyho v The Gathering Storm. Objevila se také v televizním dramatu BBC Mr. Harvey Lights a Candle (2005), v sitcomu BBC After You've Gone (2007-2008) po boku Nicholase Lyndhursta, v dramatu ITV1 Kingdom se Stephenem Frym a v Cranford s Judi Dench. V roce 2013 hostovala v seriálu BBC Doctor Who jako záporná postava Miss Kizlet v epizodě "The Bells of Saint John". V květnu 2016 debutovala v americké televizi v akčně-dobrodružném seriálu DC Legends of Tomorrow a v září 2016 začala hrát Phyllis v seriálu FX Better Things. Ocenění a uznání Celia Imrie byla v roce 2023 jmenována komandérem Řádu britského impéria (CBE) za zásluhy v oblasti dramatu. Mezi její další ocenění patří Clarence Derwent Award za nejlepší herečku ve vedlejší roli ve hře The Sea (1992), Olivier Award za nejlepší výkon ve vedlejší roli v muzikálu Acorn Antiques: The Musical! (2006) a UK WFTV (Women in Film and Television) Award za celoživotní přínos od společnosti EON Productions (2017). Je také nominovanou herečkou na Screen Actors Guild a byla označena časopisem Variety za "ikonu". Osobní život a literární tvorba Kromě své uznávané filmové, televizní a divadelní práce je Celia Imrie také bestsellerovou autorkou podle Sunday Times. V osobním životě byla dříve vdaná za herce Benjamina Whitrowa, s nímž má syna Anguse Imrieho, který se objevil s matkou ve filmu Kingdom. Angus se narodil v roce 1994 a sám se stal hercem. Celia Imrie zůstává jednou z nejvšestrannějších a nejrespektovanějších britských hereček své generace, která dokáže přesvědčivě ztvárnit jak komediální, tak dramatické role. Její rozsáhlá filmografie, divadelní úspěchy a televizní práce z ní činí skutečnou ikonu britského herectví.