Frankenstein (1994)

Po věhlasném zpracování Frankensteina z roku 1931 je tento druhý, který si zaslouží zařadit mezi klasická filmová díla. Takhle zvýrazněný psychologický obraz Victora Frankensteina a citová stránka vytvořeného monstra tu skutečně ještě nebyla. Kenneth Branagh a Robert De Niro si zaslouží úctu a uznání. Frankenstain krapet vyvolává otázku: Je vylíčen jako bláznivý šílenec nebo zběsilý génius? Především je to dobrý lékař, který si usmyslel porazit smrt. Stvořené monstrum prochází poznáním života plného zášti, nepřátelství a násilí. Poznal kruté chování lidí k někomu, kdo je prostě jiný. Při sebepoznání vlastní ohavnosti přináší jistou vůli po pomstě, které však zabrání citový vztah ke svému stvořiteli. Atmosféra je jednoznačná, kulisy typické na svou dobu a speciální efekty na výbornou. Snímek šokuje a dojímá zároveň. Hluboký smutný lidský příběh, jaký tu snad ještě nebyl.

Monstrum
Tenhle Frankenstein je docela o něčem jiném než dvě klasiky z 30. let a hlavně proto se ho oplatí také vidět. Branagh pojal látku mnohem epičtějším způsobem a téměř každý důležitější moment pojímá dramatičtěji/tragičtěji než je obvyklé a co je hlavní, věnuje se zde stejnou měrou jak Frankensteinovi, tak jeho monstru a lze je tak stejnou měrou chápat, jako nenávidět. I díky tomu je Frankenstein poměrně netradičním zážitkem s dobrou režií, herci a občas se vytasí s opravdu výbornými myšlenkami (např. když monstrum přemítá o tom, kdo je a kdo byli ti lidé, ze kterých sestává) a je jen škoda, že Branagh věnuje příliš času Frankensteinově výzkumu a mnohem méně klade důraz na finále, kde jsem přeci jen čekal nějaký ten hlavní střet stvořitele a jeho výtvoru.