Jan Krafka

Jan Krafka, narozen 15. listopadu 1964 v Novém Jičíně, je český divadelní a televizní herec. Pochází z herecké rodiny, jeho otcem byl herec Jan Krafka starší. V současnosti je členem souboru Divadla na Vinohradech.

Divadelní kariéra
Jan Krafka nastoupil do Středočeského loutkového divadla v Kladně roku 1990 a zahájil tak svou divadelní kariéru jako Jiřík v Kainarově Zlatovlásce, která měla premiéru 23. ledna 1991 a režíroval ji Karel Brožek. Roku 1996 plynule přesídlil na prkna kladenské činohry titulní rolí v inscenaci Petera Gábora Werther. Městské divadlo Kladno tehdy neslo název Středočeské divadlo Kladno. Do roku 2014 zde ztvárnil více než 120 rolí. V Městském divadle Kladno působil v letech 1996–2015 jako člen souboru a v letech 2016–2019 jako jeho jednatel. V lednu 2016 nastoupil do divadla nový umělecký šéf Jaroslav Slánský a jednatelem společnosti byl k 1. říjnu 2016 jmenován Jan Krafka. V polovině září 2020 byl znovu jmenován jednatelem MDK, když na tuto pozici nastoupil po Ireně Žantovské.

K výrazným a zaručeně nepřehlédnutelným hercům Středočeského divadla v Kladně zcela určitě patřil Jan Krafka, který se na zdejším jevišti za deset roků dokonale zabydlel. Jeho doménou jsou především komediální role a za své výkony v muzikálech Kdekdo to rád horké a Šakalí léta získal v minulých letech dvakrát za sebou i divácké ocenění jako nejoblíbenější herec. Jan Krafka slavil úspěchy i v hudební hře Tajný deník Adriana Molea.

Kromě kladenského divadla spolupracoval také s Divadlem Palace, Divadlem Bez zábradlí, Divadlem J. K. Tyla v Plzni (inscenace Viktroka Plzeň aneb Jinak to nevidím, režie Tomáš Svoboda, 2015) a v březnu roku 2020 přešel do angažmá v Divadle na Vinohradech. Jan Krafka se stal členem souboru Divadla na Vinohradech v sezoně 2019/2020. Byl přijat jako zralý, divadelním žargonem "vyhraný" herec Městského divadla v Kladně, v době, kdy z tamního divadla odešel. V Divadle na Vinohradech ztvárnil například roli Osipa v Gogolově Revizorovi v režii Juraje Deáka (premiéra 19. prosince 2018) a roli v inscenaci Český román podle Olgy Scheinpflugové v režii Radovana Lipuse (světová premiéra 11. září 2020).

Filmová a televizní kariéra
Jako chlapec si zahrál v úspěšném filmu Pan Tau. Pan Tau byl dětský televizní seriál, který vytvořila Československá televize ve spolupráci s Barrandov Studios a západoněmeckou televizní sítí Westdeutscher Rundfunk. Pilotní film byl natočen v roce 1966 a 33 epizod bylo vyrobeno v letech 1970 až 1979. Projekt byl zakončen celovečerním filmem v roce 1988.

Jan Krafka je známý především díky filmům Královská aféra (2012), Pan Tau (1970) a seriálu Kapitán Exner (2017). Proslavil se také v seriálech České století, Vyprávěj a dalších. Jeho filmografie zahrnuje řadu televizních seriálů, včetně Einstein - Případy nesnesitelného génia (2020), Pouť (2018), Dáma a Král (2017), Specialisté (2017), Polda (2016), Ohnivý kuře (2016), Die Himmelsleiter (2015), Vraždy v kruhu (2015), České století (2013), Sanitka 2 (2013) a O mé rodině a jiných mrtvolách (2011).

Královská aféra je příběhem vášnivé a zakázané lásky, která změnila celý národ. Lásky, která propukla na začátku 70. let 18. století mezi Johanem Struenseem, německým lékařem pološíleného dánského krále Kristiána VII., a jeho manželkou, mladičkou královnou Karolinou Matyldou Hannoverskou. Tuto historickou zápletku zfilmoval Nikolaj Arcel, který do hlavních rolí fascinujícího dramatu obsadil Madse Mikkelsena a Alicii Vikander. Film byl z 90% natáčen v Čechách. Pro české diváky je přidanou hodnotou filmu i to, že byl natáčen v České republice. Kromě toho získal i dva Stříbrné Medvědy na Berlinale - za scénář a hlavní mužský herecký výkon.

Kapitán Exner je dvanáctidílný český detektivní televizní seriál, vysílaný televizí Prima v roce 2017. Je inspirován románovými detektivními příběhy o kapitánu Exnerovi, jejichž autorem je Václav Erben.

Osobní život a umělecké zaměření
Od dětství měl Jan Krafka blízko k hudbě, proto hrál často v muzikálových představeních. Ačkoliv se nepovažuje za profesionálního muzikanta, hraje na sedm nástrojů a obstojně zpívá. Celý život se pohybuje v různých kapelách. Začínal bigbítem na základní škole se spolužáky, kdy hráli na rádia a doma postavené zesilovače. Později zkusil folk, což byla pro něj velká škola akustické kytary a především zpívání v dvoj- a trojhlasech. Zpívá, hraje na kytaru, trubku a saxofon.

S herečkou Barborou Kvapilovou (*21. 1. 1969) mají syna a dceru. Je jedním z mála umělců, který se ve svém životopise nezmiňuje o uměleckých školách. Jeho otec divadlo miloval, ale v roce 1968 se odmítl podřídit politickým změnám a měl nadlouho stopku, tak jako mnoho dalších herců. Jan Krafka nastoupil v roce 1990 do Středočeského loutkového divadla ke Karlu Brožkovi, kterého považuje za svého divadelního tátu, vynikajícího režiséra a bohéma.