Jiří Krampol

Jiří Krampol byl český herec, moderátor a dabér. Narodil se v roce 1938 v Buštěhradě, ale dětství strávil na pražském Žižkově. Byl sportovně založený, věnoval se boxu, vzpírání i plavání. Původně se vyučil soustružníkem v Aero Vodochody a později pracoval jako údržbář v nakladatelství Naše vojsko. O herectví začal uvažovat až když ho učarovala Milena Dvorská a on se kvůli tomu přihlásil na DAMU. Po absolutoriu v roce 1962 získal angažmá v Divadle Na Fidlovačce a ještě téhož roku přešel do Divadla Na zábradlí. Nejdůležitějším obdobím jeho divadelní kariéry jsou ale 80. léta. V roce 1983 totiž přešel do divadla Semafor a utvořil humoristickou autorskou dvojici s Miloslavem Šimkem. V této době vznikla řada legendárních povídek a scének, v nichž později pokračovali i v Divadle Jiřího Grossmanna, které po neshodách s Jiřím Suchým v roce 1990 založili. Po několika letech se ale Miloslav Šimek zaměřil na politickou satiru, Jiří Krampol se s tím umělecky neztotožnil, z divadla odešel a od té doby byl na volné noze.

Televizní a filmová kariéra Jiří Krampola

Před kamerou debutoval Jiří Krampol ve snímku Tři přání z roku 1958. O rok později se objevil v dramatu Pět z milionu (1959) a menší úlohu získal i v dramatu Přežil jsem svou smrt (1960). Do většího povědomí diváků se ale Jiří Krampol dostal až díky komedii Bylo nás deset (1963), komedii Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) a seriálu Záhada hlavolamu (1969), kde si zahrál jednoho z vontů. V pohádce Čert a Káča (1970) byl ovčákem Martinem a příležitost dostal i ve sci-fi Akce Bororo (1972). V komedii Holky z porcelánu (1974) se ujal postavy řidiče Stáni, v rodinné komedii Jak se točí rozmarýny (1977) se stal kameramanem a v kriminální komedii Pumpaři od Zlaté podkovy (1978) pomáhal rozkrádat benzín. Následovalo několik televizních pohádek jako O hruškách ušatkách a jablíčku parohátku (1979), O zakleté princezně (1979) a Pohádka o mokrosuchém štěstí (1981).

Většina diváků si ale Jiřího Krampola pamatuje jako jednoho z kriminalistů ze seriálu Malý pitaval z velkého města (1982), jako syna hlavního hrdiny v dobovém seriálu Synové a dcery Jakuba skláře (1985) nebo jako ráčkujícího rádce v pohádce O princezně, která ráčkovala (1986). V pohádce Jak se mele babí hněv (1986) se stal písničkářem a režisér Karel Kachyňa si jej vybral do role Hejtmánka v dramatu Smrt krásných srnců (1986). V roce 1978 vznikl hudebně zábavný pořad divadla Semafor Zajíc v pytli, na němž se Krampol autorsky podílel spolu s Miloslavem Šimkem. Pořad si rychle získal velkou popularitu a některé jeho scénky doslova zlidověly – například Rozhovor s japonským železničářem (1987), Havarijní údržba pražských chodníků (1987), Železná neděle (1987) nebo Reportáž z maškarního plesu národního podniku Špuntana (1989).

Ve výčtu filmů Jiřího Krampola by ale nemělo chybět ani drama Pasťák (1990), komedie Den, kdy unesli papeže (1995), historické drama Bumerang (1996), komedie 2Bobule (2009) a velmi úspěšný komediální televizní pořad Nikdo není dokonalý (1998), který Jiří Krampol moderoval přes deset let.

Významnou roli v kariéře Jiřího Krampola hrál také dabing, kterému se věnoval od 70. let. Jeho jméno bylo neodmyslitelně spjato především s francouzskou hereckou legendou Jean-Paulem Belmondem, a i proto se mu občas přezdívalo „český Belmondo“. V roce 2018 pak Krampol obdržel Cenu Františka Filipovského za své dlouholeté herecké mistrovství v dabingu.

Osobní život

Jiří Krampol byl čtyřikrát ženatý a měl čtyři děti. Poprvé se oženil v roce 1966 s televizní moderátorkou Janou Fořtovou. Z krátkého manželství vzešel syn Tomáš, se kterým však manželka emigrovala do Austrálie, a Krampol s ním na mnoho let ztratil kontakt. Nakonec souhlasil i s tím, aby přijal příjmení Fořt po svém nevlastním otci. Ze druhého manželství měl syna Jiřího Suvajdiče, který rovněž nesl příjmení po nevlastním otci – a tak se příjmení Krampol paradoxně nedostalo ani jednomu z jeho synů. Z třetího manželství s modelkou Martou se narodil syn Jan, který však bohužel zemřel v pouhých sedmi měsících. Krampol si poté osvojil partnerčina syna Martina a stejným způsobem přijal za vlastního i syna Petra, kterého vychovával s poslední manželkou Hankou. S ní žil v manželství od roku 1993 až do její tragické smrti v roce 2020.