MFDF Ji.hlava

MFDF Ji.hlava 2025: nominace a vítězové

29. ročník

Předávání cen: 1. 11. 2025

Opus Bonum: Nejlepší mezinárodní dokumentární film

Vítěz
  • Stříbro
    Stříbro
    Nepřikrášlený pohled na realitu života v nejvýše položeném stříbrném dole v Bolívii uprostřed pusté krajiny. Horníci zde žijí se svými rodinami a celý jejich život je spjat s prací v dole a hledáním stříbrných žil v nekonečných masách šedého kamene. Práce je fyzicky vyčerpávající, ničí zdraví a zároveň přináší neustálý psychický tlak – smrt může přijít kdykoli. Děti se ve škole učí, jak se bránit zlodějům, kteří v noci kradou stříbro, vraždí a znásilňují a jejichž oběťmi jsou i malé děti. V takové realitě je oporou téměř cokoli, včetně neutuchající spirituality. Film je vyprávěn i očima dvanáctiletého chlapce, jenž se kromě školní docházky už zaučuje v dole: malé ruce svírají nástroje, zatímco si uvědomuje, že jiný osud už jej patrně nečeká. Hra se slepicemi nebo bobování na štěrku se pak stávají jedinou radostí. Vizuálně ohromující záběry na měsíční krajinu kontrastují s tíhou existence jejích obyvatel. Snímek vypovídá o kolonialismu jako o základu evropského bohatství a kritizuje jeho ničivý dopad na generace těch, jejichž prací byl blahobyt zaplacen. (MFDF Ji.hlava)
    Nepřikrášlený pohled na realitu života v nejvýše položeném stříbrném dole v Bolívii uprostřed pusté krajiny. Horníci zde žijí se svými rodinami a celý jejich život je spjat s prací v dole a hledáním stříbrných žil v nekonečných masách šedého kamene. Práce je fyzicky vyčerpávající, ničí zdraví a zároveň přináší neustálý psychický tlak – smrt může přijít kdykoli. Děti se ve škole učí, jak se bránit zlodějům, kteří v noci kradou stříbro, vraždí a znásilňují a jejichž oběťmi jsou i malé děti. V takové realitě je oporou téměř cokoli, včetně neutuchající spirituality. Film je vyprávěn i očima dvanáctiletého chlapce, jenž se kromě školní docházky už zaučuje v dole: malé ruce svírají nástroje, zatímco si uvědomuje, že jiný osud už jej patrně nečeká. Hra se slepicemi nebo bobování na štěrku se pak stávají jedinou radostí. Vizuálně ohromující záběry na měsíční krajinu kontrastují s tíhou existence jejích obyvatel. Snímek vypovídá o kolonialismu jako o základu evropského bohatství a kritizuje jeho ničivý dopad na generace těch, jejichž prací byl blahobyt zaplacen. (MFDF Ji.hlava)

Nominace

Opus Bonum: Zvláštní uznání

Vítěz

Opus Bonum: Cena za nejlepší film ze střední a východní Evropy

Vítěz
  • Návratové centrum Bürglkopf
    Návratové centrum Bürglkopf
    Snímek zachycuje ambivalentní povahu tyrolské krajiny v okolí hory Bürglkopf. Idylu alpské přírody, pasoucí se dobytek, zurčící potoky a dechberoucí panoramata narušuje vědomí, že na vrcholu hory se nachází uprchlické centrum. Vstup nepovolaným je zakázán, kontakt s lidmi uvnitř nežádoucí, pohled za stěny kamerám zcela odepřen. Přísný režim, který musí žadatelé o azyl dodržovat, jim zajišťuje jediné: minimální šanci na setrvání v bezpečí Rakouska. Režisérka však navzdory restrikcím nachází způsob, jak mimo areál centra v kulisách hlubokých lesů v podhůří vést rozhovory s jeho obyvatelstvem. Jejich autentická svědectví odhalují nejen osobní zkušenosti a důvody k útěku, ale i realitu každodenního života samotného zařízení. Komplexní obraz doplňují výpovědi těch, kteří centrem prošli a usadili se v Rakousku, i kritické hlasy místních projevujících silnou empatii. Ukazuje se, že i tváří v tvář nelidskému byrokratickému aparátu si člověk může zachovat důstojnost a naději. (MFDF Ji.hlava)
    Snímek zachycuje ambivalentní povahu tyrolské krajiny v okolí hory Bürglkopf. Idylu alpské přírody, pasoucí se dobytek, zurčící potoky a dechberoucí panoramata narušuje vědomí, že na vrcholu hory se nachází uprchlické centrum. Vstup nepovolaným je zakázán, kontakt s lidmi uvnitř nežádoucí, pohled za stěny kamerám zcela odepřen. Přísný režim, který musí žadatelé o azyl dodržovat, jim zajišťuje jediné: minimální šanci na setrvání v bezpečí Rakouska. Režisérka však navzdory restrikcím nachází způsob, jak mimo areál centra v kulisách hlubokých lesů v podhůří vést rozhovory s jeho obyvatelstvem. Jejich autentická svědectví odhalují nejen osobní zkušenosti a důvody k útěku, ale i realitu každodenního života samotného zařízení. Komplexní obraz doplňují výpovědi těch, kteří centrem prošli a usadili se v Rakousku, i kritické hlasy místních projevujících silnou empatii. Ukazuje se, že i tváří v tvář nelidskému byrokratickému aparátu si člověk může zachovat důstojnost a naději. (MFDF Ji.hlava)

Opus Bonum: Cena za nejlepší film z visegrádského regionu

Vítěz
  • Stříbro
    Stříbro
    Nepřikrášlený pohled na realitu života v nejvýše položeném stříbrném dole v Bolívii uprostřed pusté krajiny. Horníci zde žijí se svými rodinami a celý jejich život je spjat s prací v dole a hledáním stříbrných žil v nekonečných masách šedého kamene. Práce je fyzicky vyčerpávající, ničí zdraví a zároveň přináší neustálý psychický tlak – smrt může přijít kdykoli. Děti se ve škole učí, jak se bránit zlodějům, kteří v noci kradou stříbro, vraždí a znásilňují a jejichž oběťmi jsou i malé děti. V takové realitě je oporou téměř cokoli, včetně neutuchající spirituality. Film je vyprávěn i očima dvanáctiletého chlapce, jenž se kromě školní docházky už zaučuje v dole: malé ruce svírají nástroje, zatímco si uvědomuje, že jiný osud už jej patrně nečeká. Hra se slepicemi nebo bobování na štěrku se pak stávají jedinou radostí. Vizuálně ohromující záběry na měsíční krajinu kontrastují s tíhou existence jejích obyvatel. Snímek vypovídá o kolonialismu jako o základu evropského bohatství a kritizuje jeho ničivý dopad na generace těch, jejichž prací byl blahobyt zaplacen. (MFDF Ji.hlava)
    Nepřikrášlený pohled na realitu života v nejvýše položeném stříbrném dole v Bolívii uprostřed pusté krajiny. Horníci zde žijí se svými rodinami a celý jejich život je spjat s prací v dole a hledáním stříbrných žil v nekonečných masách šedého kamene. Práce je fyzicky vyčerpávající, ničí zdraví a zároveň přináší neustálý psychický tlak – smrt může přijít kdykoli. Děti se ve škole učí, jak se bránit zlodějům, kteří v noci kradou stříbro, vraždí a znásilňují a jejichž oběťmi jsou i malé děti. V takové realitě je oporou téměř cokoli, včetně neutuchající spirituality. Film je vyprávěn i očima dvanáctiletého chlapce, jenž se kromě školní docházky už zaučuje v dole: malé ruce svírají nástroje, zatímco si uvědomuje, že jiný osud už jej patrně nečeká. Hra se slepicemi nebo bobování na štěrku se pak stávají jedinou radostí. Vizuálně ohromující záběry na měsíční krajinu kontrastují s tíhou existence jejích obyvatel. Snímek vypovídá o kolonialismu jako o základu evropského bohatství a kritizuje jeho ničivý dopad na generace těch, jejichž prací byl blahobyt zaplacen. (MFDF Ji.hlava)

Opus Bonum: Cena za originální přístup

Vítěz
  • Střecha bez nebes
    Střecha bez nebes
    Mladý Diego trpí neustálou únavou, která ho postupně ochromuje a zbavuje chuti k jakékoli činnosti. Je bez práce, bez motivace a jeho dny se rozpouštějí v nehybnosti. Matka se ho snaží přimět k jakékoliv aktivitě v domácnosti, aby mu pomohla znovu najít smysl či jej prostě přiměla vstát z postele. Diego hledá pomoc u lékařů, motivačních řečníků i vykládání tarotu, avšak každý pokus o uzdravení naráží na hlubší pocit prázdnoty. Jedinou osobou, s níž komunikuje, je jeho kamarádka Liz – její nespavost a chuť do života jsou protikladem jeho neustálého spánku. Liz se pokouší dokončit svůj umělecký projekt, ale chybí jí sny, které by ji inspirovaly. Vytváří se mezi nimi tiché spojenectví, v němž se střetává vyčerpání s přetlakem energie, nečinnost s tvůrčím pohybem. Jejich rozhovory o paměti a každodennosti se postupně proměňují v kontemplativní studii ztracené životní síly. Film s meditativním rytmem a poetickým obrazem zkoumá stav generace oscilující mezi paralýzou a přebytkem. (MFDF Ji.hlava)
    Mladý Diego trpí neustálou únavou, která ho postupně ochromuje a zbavuje chuti k jakékoli činnosti. Je bez práce, bez motivace a jeho dny se rozpouštějí v nehybnosti. Matka se ho snaží přimět k jakékoliv aktivitě v domácnosti, aby mu pomohla znovu najít smysl či jej prostě přiměla vstát z postele. Diego hledá pomoc u lékařů, motivačních řečníků i vykládání tarotu, avšak každý pokus o uzdravení naráží na hlubší pocit prázdnoty. Jedinou osobou, s níž komunikuje, je jeho kamarádka Liz – její nespavost a chuť do života jsou protikladem jeho neustálého spánku. Liz se pokouší dokončit svůj umělecký projekt, ale chybí jí sny, které by ji inspirovaly. Vytváří se mezi nimi tiché spojenectví, v němž se střetává vyčerpání s přetlakem energie, nečinnost s tvůrčím pohybem. Jejich rozhovory o paměti a každodennosti se postupně proměňují v kontemplativní studii ztracené životní síly. Film s meditativním rytmem a poetickým obrazem zkoumá stav generace oscilující mezi paralýzou a přebytkem. (MFDF Ji.hlava)

Opus Bonum: Cena za nejlepší střih

Opus Bonum: Cena za nejlepší kameru

Opus Bonum: Cena za nejlepší zvukový design

Opus Bonum: Cena studentské poroty

Vítěz
  • Dokud roste zelená tráva: Deník v sedmi částech
    Dokud roste zelená tráva: Deník v sedmi částech
    Autorův filmový deník je osobní, hlubokou meditací o lidském bytí, času a místech, která obýváme. Odehrává se v americké přírodě, od kaňonů a pouští po lesy a jeskyně, kde skrze individuální osudy postav odhaluje univerzální zkušenosti života a smrti. Sleduje, jak lidská mysl strukturuje příběhy a vnímá plynutí času: mikrovteřiny se rozvíjejí do celých scén, měsíce ubíhají během vteřin. Vizuální odysea střídá velkolepé krajinné obrazy s intimními detaily každodennosti, v nichž stírá hranice mezi přírodou a civilizací a ukazuje člověka jako jejich průsečík. Skrze intimní výpovědi protagonistů divák postupně proniká do jejich životů a odhaluje jejich vzájemnou provázanost. Vrstvy významu se odhalují konfrontací různých záběrů, od plání přes městské scenérie až po interiér obývacího pokoje režisérovy matky, jejíž odchod je jedním z podstatných motivů. Sledování filmu je až psychedelickou zkušeností, která nabízí hluboký filozofický pohled na jsoucno, smrt a hodnotu přítomného okamžiku. (MFDF Ji.hlava)
    Autorův filmový deník je osobní, hlubokou meditací o lidském bytí, času a místech, která obýváme. Odehrává se v americké přírodě, od kaňonů a pouští po lesy a jeskyně, kde skrze individuální osudy postav odhaluje univerzální zkušenosti života a smrti. Sleduje, jak lidská mysl strukturuje příběhy a vnímá plynutí času: mikrovteřiny se rozvíjejí do celých scén, měsíce ubíhají během vteřin. Vizuální odysea střídá velkolepé krajinné obrazy s intimními detaily každodennosti, v nichž stírá hranice mezi přírodou a civilizací a ukazuje člověka jako jejich průsečík. Skrze intimní výpovědi protagonistů divák postupně proniká do jejich životů a odhaluje jejich vzájemnou provázanost. Vrstvy významu se odhalují konfrontací různých záběrů, od plání přes městské scenérie až po interiér obývacího pokoje režisérovy matky, jejíž odchod je jedním z podstatných motivů. Sledování filmu je až psychedelickou zkušeností, která nabízí hluboký filozofický pohled na jsoucno, smrt a hodnotu přítomného okamžiku. (MFDF Ji.hlava)

První světla: Hlavní cena

Vítěz
  • Tak blízko, tak daleko
    Tak blízko, tak daleko
    Devastující kroniku o pozvolném rozkladu jedné rodiny propadající se do dluhové pasti natočil režisér Zhu Yudi především ve společnosti svého otce. Jeho renovační firma se totiž v posledních letech stále více propadá do dluhů díky investicím do různých projektů v čínských městech. Zhu se se svým otcem vydává na jednu z jeho pravidelných obchodních cest, na nichž se pokouší vymáhat neproplacené pohledávky od zadavatelů. Zachycuje ale také stále se stupňující rodinné rozmíšky a pád otce do čím dál většího zoufalství. Na jedné osobní tragédii tak snímek ukazuje existenční tíseň vyvolanou nedávnou krizí čínského realitního sektoru. Mladý filmař s profesionální kamerou zachycuje konfrontační situace a skládá je do tvaru, v němž figuruje nejen jako pozorovatel, ale coby jejich přímý účastník, který zpoza kamery komentuje dění a zároveň mluví se svými protagonisty. Jeho film je bezprostředním autentickým dramatem, které zůstává v intimní sféře, ale zároveň vypovídá o stavu čínské společnosti. (MFDF Ji.hlava)
    Režie:Yudi Zhu
    Devastující kroniku o pozvolném rozkladu jedné rodiny propadající se do dluhové pasti natočil režisér Zhu Yudi především ve společnosti svého otce. Jeho renovační firma se totiž v posledních letech stále více propadá do dluhů díky investicím do různých projektů v čínských městech. Zhu se se svým otcem vydává na jednu z jeho pravidelných obchodních cest, na nichž se pokouší vymáhat neproplacené pohledávky od zadavatelů. Zachycuje ale také stále se stupňující rodinné rozmíšky a pád otce do čím dál většího zoufalství. Na jedné osobní tragédii tak snímek ukazuje existenční tíseň vyvolanou nedávnou krizí čínského realitního sektoru. Mladý filmař s profesionální kamerou zachycuje konfrontační situace a skládá je do tvaru, v němž figuruje nejen jako pozorovatel, ale coby jejich přímý účastník, který zpoza kamery komentuje dění a zároveň mluví se svými protagonisty. Jeho film je bezprostředním autentickým dramatem, které zůstává v intimní sféře, ale zároveň vypovídá o stavu čínské společnosti. (MFDF Ji.hlava)
    Režie:Yudi Zhu

Nominace

První světla: Zvláštní uznání

Vítěz
  • Kočky, moře a všechno mezi tím.
    Dokumentaristka Karel Malkoun pochází z Libanonu, ale poslední roky žije v Kanadě. V roce 2022, kdy v její rodné zemi vrcholila ekonomická krize, se rozhodla, že se sem vypraví navštívit svou rodinu. Z krátkého výletu vytvořila kolážovitý deník, ve kterém reflektuje svůj vztah k vlasti, jež se nachází ve vleklém rozkladu. Snímek je složený z bezprostředních momentek zachycujících autorčin pobyt, které prokládá vloženými titulky sloužícími jako osobní, často poeticky formulované glosy a postřehy. Film díky tomu nezastírá silně subjektivní perspektivu, ale zároveň na ní staví důležitou výpověď, která ukazuje proměnu libanonské společnosti na všednodenních detailech typu vzhledu samotného města nebo v intimní sféře života autorčiny rodiny. Malkoun vytvořila bezprostřední, surovou a záměrně neutříděnou impresi zachycující absurditu a náhlost situací, jež ji samotnou coby rodačku navracející se z ciziny zaskočily. (MFDF Ji.hlava)
    Dokumentaristka Karel Malkoun pochází z Libanonu, ale poslední roky žije v Kanadě. V roce 2022, kdy v její rodné zemi vrcholila ekonomická krize, se rozhodla, že se sem vypraví navštívit svou rodinu. Z krátkého výletu vytvořila kolážovitý deník, ve kterém reflektuje svůj vztah k vlasti, jež se nachází ve vleklém rozkladu. Snímek je složený z bezprostředních momentek zachycujících autorčin pobyt, které prokládá vloženými titulky sloužícími jako osobní, často poeticky formulované glosy a postřehy. Film díky tomu nezastírá silně subjektivní perspektivu, ale zároveň na ní staví důležitou výpověď, která ukazuje proměnu libanonské společnosti na všednodenních detailech typu vzhledu samotného města nebo v intimní sféře života autorčiny rodiny. Malkoun vytvořila bezprostřední, surovou a záměrně neutříděnou impresi zachycující absurditu a náhlost situací, jež ji samotnou coby rodačku navracející se z ciziny zaskočily. (MFDF Ji.hlava)

První světla: Cena za nejlepší kameru

První světla: Cena za originální přístup

Vítěz
  • Chuť soli
    Ammar a Bilal mají oba za sebou zkušenost uprchlíků žijících v současném Německu. Potkávají se díky tomu, že s nimi vedou rozhovor herečka a herec, pro něž to má být inspirace pro připravovanou inscenaci. Dokumentární film Chuť soli ale sleduje jejich vzájemné rozhovory, každodenní život každého z nich a nakonec i divadelní performanci, která na základě rozhovorů vznikne. Snímek tak vypráví o zkušenosti exilu třemi různými prostředky. Ammar a Bilal mluví o svých tíživých zkušenostech se samotnou migrací i s jejich životem v novém domově. Kamera je zároveň sleduje v distancovaných záběrech podtrhujících jejich vykořeněnost v německém městském prostředí a nakonec i v uměleckém divadelním ztvárnění. Díky tomu se snímek dá sledovat jako svědectví na téma současných migračních vln, zachycení jejich každodenní existence i empatické ztvárnění jejich životního pocitu. (MFDF Ji.hlava)
    Ammar a Bilal mají oba za sebou zkušenost uprchlíků žijících v současném Německu. Potkávají se díky tomu, že s nimi vedou rozhovor herečka a herec, pro něž to má být inspirace pro připravovanou inscenaci. Dokumentární film Chuť soli ale sleduje jejich vzájemné rozhovory, každodenní život každého z nich a nakonec i divadelní performanci, která na základě rozhovorů vznikne. Snímek tak vypráví o zkušenosti exilu třemi různými prostředky. Ammar a Bilal mluví o svých tíživých zkušenostech se samotnou migrací i s jejich životem v novém domově. Kamera je zároveň sleduje v distancovaných záběrech podtrhujících jejich vykořeněnost v německém městském prostředí a nakonec i v uměleckém divadelním ztvárnění. Díky tomu se snímek dá sledovat jako svědectví na téma současných migračních vln, zachycení jejich každodenní existence i empatické ztvárnění jejich životního pocitu. (MFDF Ji.hlava)

Svědectví: Nejlepší film

Vítěz
  • Strom autenticity
    Strom autenticity
    Pralesy v Kongu, druhé největší svou rozlohou, tvoří biologickou paměť planety, kolonizace i klimatických změn. Konžské deníky z let 1937–1958, objevené profesorem Hufkensem z Univerzity v Gentu, jsou naopak exaktní vědeckou pamětí zkoumající podnebí, reálie i přírodní bohatství krajiny zmítané politickými a ekonomickými bouřemi posledních staletí. Somnambulní dokumentární esej osciluje mezi etnografickou studií, historickou detektivkou a poetickou freskou. Ambientní zvuková stopa je soundtrackem fantazií děsivé džungle, extenzivní těžby kaučuku či palmového oleje i civilizačního teroru. (MFDF Ji.hlava)
    Pralesy v Kongu, druhé největší svou rozlohou, tvoří biologickou paměť planety, kolonizace i klimatických změn. Konžské deníky z let 1937–1958, objevené profesorem Hufkensem z Univerzity v Gentu, jsou naopak exaktní vědeckou pamětí zkoumající podnebí, reálie i přírodní bohatství krajiny zmítané politickými a ekonomickými bouřemi posledních staletí. Somnambulní dokumentární esej osciluje mezi etnografickou studií, historickou detektivkou a poetickou freskou. Ambientní zvuková stopa je soundtrackem fantazií děsivé džungle, extenzivní těžby kaučuku či palmového oleje i civilizačního teroru. (MFDF Ji.hlava)

Nominace

Svědectví: Zvláštní uznání

Vítěz
  • Jaképak soužití, sakra!
    Jaképak soužití, sakra!
    Noam Shuster-Eliassi, izraelská stand-up komička se smíšenými kořeny, se stala milovanou i nenáviděnou celebritou. Se svou palestinskou kamarádkou Ranin byly vychovány ve „skanzenu přátelství“, osadě Neve Shalom (Oáza míru), a vystavovány světu jako příklad možného mírového soužití. Osadu navštívili Hillary Clinton, Jane Fonda i Dalajláma. Noam to ale nestačí – v dospělosti se rozhodne mít skutečný vliv a bojovat za mír. Navzdory síle nekorektního humoru, hudby i sociálních sítí však zjišťuje, že není schopna vymýtit dehumanizovanou zbrojní mašinérii vlastní země ani globální pohled na genocidu v Gaze. (MFDF Ji.hlava)
    79%
    Noam Shuster-Eliassi, izraelská stand-up komička se smíšenými kořeny, se stala milovanou i nenáviděnou celebritou. Se svou palestinskou kamarádkou Ranin byly vychovány ve „skanzenu přátelství“, osadě Neve Shalom (Oáza míru), a vystavovány světu jako příklad možného mírového soužití. Osadu navštívili Hillary Clinton, Jane Fonda i Dalajláma. Noam to ale nestačí – v dospělosti se rozhodne mít skutečný vliv a bojovat za mír. Navzdory síle nekorektního humoru, hudby i sociálních sítí však zjišťuje, že není schopna vymýtit dehumanizovanou zbrojní mašinérii vlastní země ani globální pohled na genocidu v Gaze. (MFDF Ji.hlava)

Svědectví: Zvláštní uznání pro nejlepší film o politice

Vítěz
  • Polsko proti dějinám
    V roce 2001 vydal polský historik židovského původu Jan Tomasz Gross knihu Sousedé, která zcela rozvrátila roky budovaný mýtus o tom, že známý pogrom ve vesnici Jedwabne v roce 1941 spáchali Němci. Svědectví jediného přeživšího svědka této tragédie odhaluje odpovědnost loajálních Poláků za druhé světové války, kvetoucí obchod s cennostmi v Treblince, ale také náruživou domýšlivost většiny polského národa. Pátrání v minulosti totiž vnáší nové světlo na pogromy v Radzilowě nebo poválečných Kielcích v roce 1946 a ukazuje, že antisemitismus je zarytý hlouběji, než si konzervativní polské elity dokáží připustit. (MFDF Ji.hlava)
    V roce 2001 vydal polský historik židovského původu Jan Tomasz Gross knihu Sousedé, která zcela rozvrátila roky budovaný mýtus o tom, že známý pogrom ve vesnici Jedwabne v roce 1941 spáchali Němci. Svědectví jediného přeživšího svědka této tragédie odhaluje odpovědnost loajálních Poláků za druhé světové války, kvetoucí obchod s cennostmi v Treblince, ale také náruživou domýšlivost většiny polského národa. Pátrání v minulosti totiž vnáší nové světlo na pogromy v Radzilowě nebo poválečných Kielcích v roce 1946 a ukazuje, že antisemitismus je zarytý hlouběji, než si konzervativní polské elity dokáží připustit. (MFDF Ji.hlava)

Svědectví: Zvláštní uznání pro nejlepší film o poznání

Vítěz
  • Dospívání přerušeno
    Dospívání přerušeno
    Nevysvětlitelná epidemie chronické únavy, malátnosti a ochromení končetin paralyzuje životy desítek norských teenagerek. Dvojice specialistů z univerzitní nemocnice v Tromsø nabízí nezvyklou léčbu. Zkušený pediatr Hans Petter Fundingsrud a dětská psychiatrička Elin Drivenes nabourávají dominantní trend instantní medikace. Nabízí dívkám vysvobození ze zajetí společenských očekávání a tenat sociálních sítí v podobě holistického přístupu, upřímného zájmu a důvěry. Cesty k uzdravení jsou podloženy záběry kontemplativní norské krajiny i hledáním vlastní duševní rovnováhy lékařů v psychicky náročné klinické praxi. (MFDF Ji.hlava)
    Nevysvětlitelná epidemie chronické únavy, malátnosti a ochromení končetin paralyzuje životy desítek norských teenagerek. Dvojice specialistů z univerzitní nemocnice v Tromsø nabízí nezvyklou léčbu. Zkušený pediatr Hans Petter Fundingsrud a dětská psychiatrička Elin Drivenes nabourávají dominantní trend instantní medikace. Nabízí dívkám vysvobození ze zajetí společenských očekávání a tenat sociálních sítí v podobě holistického přístupu, upřímného zájmu a důvěry. Cesty k uzdravení jsou podloženy záběry kontemplativní norské krajiny i hledáním vlastní duševní rovnováhy lékařů v psychicky náročné klinické praxi. (MFDF Ji.hlava)

Česká radost: Hlavní cena

Vítěz
  • Čas do zásahu
    Čas do zásahu
    Poslední tři roky bojuje Ukrajina za svou nezávislost proti ruské agresi. Jak vypadá „poklidný život“ daleko od frontové linie, v týlu? Režisér Vitalij Manskij jeden a půl roku dokumentoval život ve svém rodném městě Lvově, kde každodenní život lidí ovlivňuje neustálá hrozba nepřátelských raket. Čas, který těmto raketám trvá, než dosáhnou svého cíle, nyní určuje život každého Ukrajince. (Hypermarket Film)
    Poslední tři roky bojuje Ukrajina za svou nezávislost proti ruské agresi. Jak vypadá „poklidný život“ daleko od frontové linie, v týlu? Režisér Vitalij Manskij jeden a půl roku dokumentoval život ve svém rodném městě Lvově, kde každodenní život lidí ovlivňuje neustálá hrozba nepřátelských raket. Čas, který těmto raketám trvá, než dosáhnou svého cíle, nyní určuje život každého Ukrajince. (Hypermarket Film)

Nominace

Česká radost: Zvláštní uznání

Vítěz
  • Co s Péťou?
    Co s Péťou?
    • iVysílání
    Dokumentární film Co s Péťou?, premiérově uvedený na festivalu v Jihlavě, vzdává hold všem pečujícím osobám. Režisér Martin Trabalík v něm zachycuje život Petra Jochece, který po náhlé smrti manželky musí převzít péči o své dvě dospívající děti, přičemž syn Petr trpí vážnou poruchou autistického spektra. Petr st., který dříve často pracoval v zahraničí, se musí naplno vžít do otcovské role a současně komunikovat s bezmála dospělým synem, který propadá nekontrolovaným výbuchům vzteku.
    Dokumentární film Co s Péťou?, premiérově uvedený na festivalu v Jihlavě, vzdává hold všem pečujícím osobám. Režisér Martin Trabalík v něm zachycuje život Petra Jochece, který po náhlé smrti manželky musí převzít péči o své dvě dospívající děti, přičemž syn Petr trpí vážnou poruchou autistického spektra. Petr st., který dříve často pracoval v zahraničí, se musí naplno vžít do otcovské role a současně komunikovat s bezmála dospělým synem, který propadá nekontrolovaným výbuchům vzteku.

Česká radost: Cena za nejlepší střih

Česká radost: Cena za nejlepší zvukový design

Česká radost: Cena za nejlepší kameru

Česká radost: Cena za originální přístup

Vítěz
  • Má to cenu?!
    Má to cenu?!
    Dokumentární film Má to cenu?! přináší rozhovory s kontroverzním sběratelem umění Robertem Runtákem, galeristkou Olgou Trčkovou nebo intermediálním umělcem Jiřím Davidem. Společně s nimi hledá dokumentarista Jan Strejcovský odpověď na otázku, co určuje hodnotu uměleckého díla. Zdá se, že svou roli hraje příběh, pověst, čas, emoce, trendy, kontakty… V konečném důsledku jde ale o dohodu mezi umělcem a kupujícím. Snímek byl vyznamenán cenou za originální přístup na MFDF v Jihlavě.
    Dokumentární film Má to cenu?! přináší rozhovory s kontroverzním sběratelem umění Robertem Runtákem, galeristkou Olgou Trčkovou nebo intermediálním umělcem Jiřím Davidem. Společně s nimi hledá dokumentarista Jan Strejcovský odpověď na otázku, co určuje hodnotu uměleckého díla. Zdá se, že svou roli hraje příběh, pověst, čas, emoce, trendy, kontakty… V konečném důsledku jde ale o dohodu mezi umělcem a kupujícím. Snímek byl vyznamenán cenou za originální přístup na MFDF v Jihlavě.

Česká radost: Cena studentské poroty

Vítěz
  • Co s Péťou?
    Co s Péťou?
    • iVysílání
    Dokumentární film Co s Péťou?, premiérově uvedený na festivalu v Jihlavě, vzdává hold všem pečujícím osobám. Režisér Martin Trabalík v něm zachycuje život Petra Jochece, který po náhlé smrti manželky musí převzít péči o své dvě dospívající děti, přičemž syn Petr trpí vážnou poruchou autistického spektra. Petr st., který dříve často pracoval v zahraničí, se musí naplno vžít do otcovské role a současně komunikovat s bezmála dospělým synem, který propadá nekontrolovaným výbuchům vzteku.
    Dokumentární film Co s Péťou?, premiérově uvedený na festivalu v Jihlavě, vzdává hold všem pečujícím osobám. Režisér Martin Trabalík v něm zachycuje život Petra Jochece, který po náhlé smrti manželky musí převzít péči o své dvě dospívající děti, přičemž syn Petr trpí vážnou poruchou autistického spektra. Petr st., který dříve často pracoval v zahraničí, se musí naplno vžít do otcovské role a současně komunikovat s bezmála dospělým synem, který propadá nekontrolovaným výbuchům vzteku.

Fascinace: Hlavní cena

Vítěz
  • Země Berberů
    Země Berberů
    Podobenství utvářené evokativními obrazy odhalených i zahalených tváří, tradičních látek a volně se pasoucích zvířat, je vklíněno mezi řádky jednoho odstavce z Boccacciova Dekameronu. Vizuální intermezzo v příběhu dívky, jež – spící – připlula z Liparských ostrovů na severoafrické pobřeží poblíž města Súsy v dnešním Tunisu, zrcadlí západní představy o někdejším berberském pobřeží. (MFDF Ji.hlava)
    Podobenství utvářené evokativními obrazy odhalených i zahalených tváří, tradičních látek a volně se pasoucích zvířat, je vklíněno mezi řádky jednoho odstavce z Boccacciova Dekameronu. Vizuální intermezzo v příběhu dívky, jež – spící – připlula z Liparských ostrovů na severoafrické pobřeží poblíž města Súsy v dnešním Tunisu, zrcadlí západní představy o někdejším berberském pobřeží. (MFDF Ji.hlava)

Nominace

Fascinace: Zvláštní uznání

Vítěz

Fascinace: Exprmntl.cz: Hlavní cena

Vítěz
  • malý film o znásilnění
    malý film o znásilnění
    Kompozice koláží z časopisů, deníkových skic a otisků na kůži, doprovázená dívčí zpovědí ve voice-overu, vypráví příběh o tom, jak se ženské tělo proměňuje v objekt – pouhou nádobu mužské touhy – v celé škále forem sexuálního násilí: od nenápadného pouličního harašení až po znásilnění. Nápaditá stop-motion animace propojuje kresbu, fotografii i reálné objekty. (MFDF Ji.hlava)
    Kompozice koláží z časopisů, deníkových skic a otisků na kůži, doprovázená dívčí zpovědí ve voice-overu, vypráví příběh o tom, jak se ženské tělo proměňuje v objekt – pouhou nádobu mužské touhy – v celé škále forem sexuálního násilí: od nenápadného pouličního harašení až po znásilnění. Nápaditá stop-motion animace propojuje kresbu, fotografii i reálné objekty. (MFDF Ji.hlava)

Nominace

Fascinace: Exprmntl.cz: Zvláštní uznání

Vítěz
  • The Totalitarian Society of the Image
    Třetí část trilogie o reprezentaci, umění a politice je koláží obrazů a citací s kongeniálním zvukovým designem Iana Mikysky. Zatímco Signatury některých věcí (2022) zkoumaly roli uměleckých děl a institucí ve společnosti a The Commodity Catalogue (2023) se věnoval zbožnímu charakteru umělecké tvorby, závěrečná část namísto syntézy přináší subverzi: odhaluje rozpory umělecké analýzy, které neústí v jasnou politickou pozici, ale samy sebe podrývají. (MFDF Ji.hlava)
    Třetí část trilogie o reprezentaci, umění a politice je koláží obrazů a citací s kongeniálním zvukovým designem Iana Mikysky. Zatímco Signatury některých věcí (2022) zkoumaly roli uměleckých děl a institucí ve společnosti a The Commodity Catalogue (2023) se věnoval zbožnímu charakteru umělecké tvorby, závěrečná část namísto syntézy přináší subverzi: odhaluje rozpory umělecké analýzy, které neústí v jasnou politickou pozici, ale samy sebe podrývají. (MFDF Ji.hlava)

Krátká radost

Vítěz
  • wedLOCK tradWIFE
    Manželka má svého muže poslouchat na slovo a žít jen pro něj. Tak by se dal ve zkratce vyjádřit postoj části žen hlásících se k fenoménu wedLOCK tradWIFE. Tento film je vystavěn z jejich výpovědí na sociálních sítích, v šokující koncentraci a bolestné brikoláži s dobovými záběry z 50. let 20. století. (MFDF Ji.hlava)
    Manželka má svého muže poslouchat na slovo a žít jen pro něj. Tak by se dal ve zkratce vyjádřit postoj části žen hlásících se k fenoménu wedLOCK tradWIFE. Tento film je vystavěn z jejich výpovědí na sociálních sítích, v šokující koncentraci a bolestné brikoláži s dobovými záběry z 50. let 20. století. (MFDF Ji.hlava)

Nominace

Virtuální realita: Cena za nejlepší VR projekt

Vítěz
  • Explodující dívka
    Explodující dívka
    Candice poslední tři měsíce každý den exploduje. Někdy dokonce i dvakrát nebo třikrát za den, rekordní počet je sedm výbuchů za den. Aktuálně už má na kontě 192 explozí. Francouzské tvůrčí duo Poggi-Vinel a jejich další neuchopitelně dojemný ponor do vybydlených zákoutí lidské duše. (Pragueshorts)
    Hrají:Grace Seri
    AI
    61%
    Candice poslední tři měsíce každý den exploduje. Někdy dokonce i dvakrát nebo třikrát za den, rekordní počet je sedm výbuchů za den. Aktuálně už má na kontě 192 explozí. Francouzské tvůrčí duo Poggi-Vinel a jejich další neuchopitelně dojemný ponor do vybydlených zákoutí lidské duše. (Pragueshorts)
    Hrají:Grace Seri

Nominace

Virtuální realita: Zvláštní uznání

Cena publika

Vítěz
  • Pan Nikdo proti Putinovi
    Pan Nikdo proti Putinovi
    Film Pan Nikdo proti Putinovi nás zavede na 1. základní školu v ruském městě Karabaš, která má svého vlastního kronikáře-kameramana v osobě učitele Pashi. Poté, co Putin vyhlásil „speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině, má Pasha zachytit, kterak se děti prostřednictvím zvláštních akcí učí milovat svou vlast. Pasha se ovšem odmítá stát nástrojem státní propagandy a rozhodne se jít svou vlastní cestou. Odvážný dánsko-český dokument získal v roce 2025 Cenu publika na festivalu v Jihlavě.
    76%
    Film Pan Nikdo proti Putinovi nás zavede na 1. základní školu v ruském městě Karabaš, která má svého vlastního kronikáře-kameramana v osobě učitele Pashi. Poté, co Putin vyhlásil „speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině, má Pasha zachytit, kterak se děti prostřednictvím zvláštních akcí učí milovat svou vlast. Pasha se ovšem odmítá stát nástrojem státní propagandy a rozhodne se jít svou vlastní cestou. Odvážný dánsko-český dokument získal v roce 2025 Cenu publika na festivalu v Jihlavě.