
Analytický pohled na albánskou diktaturu Envera Hodži prostřednictvím archivních materiálů, původně vytvořených jako nástroje státní propagandy. Snímek sleduje čtyři desetiletí vývoje země od konce druhé světové války po závěr komunistického režimu a činí tak bez komentáře, pouze prostřednictvím obrazu a montáže. Tento postup zdůrazňuje, že archiv není neutrálním svědkem minulosti, ale aktivním činitelem, který historii nejen zaznamenává, ale také ji utváří. Výběr obrazů kombinuje chronologii s tematickými bloky, které ukazují monumentalitu masových přehlídek či politických rituálů i intimnější momenty diktátora, například jeho průjezdy černým mercedesem. Tyto motivy získávají symbolickou hodnotu a naznačují osamělost i izolaci moci. Film otevírá otázku, jak se formy propagandy proměnily a do jaké míry dnešní mediální obrazy navazují na historické vzorce. Výsledkem je dílo, které překračuje rámec národních dějin a zkoumá funkci obrazu v politickém prostoru i jeho schopnost vytvářet kolektivní paměť. (MFDF Ji.hlava)
Témata:diktaturatotalitapropagandaarchivní záběryhistoriekomunismus