monolitická něha

Záběry ubíjejících fasád z oceli a skla prostupují zpočátku jen téměř nepostřehnutelné záblesky organických tvarů – holých větví, rozčeřené hladiny, rosy, listů. Ty postupně houstnou, vytlačují obraz budov a prolamují se do obrysu ještě nenarozeného dítěte, který zůstává latentně přítomen i při návratu do urbánního prostoru. Pulzující obrazy doprovází koláž nevyžádaných telefonátů a asociativních ruchů města i domova. (MFDF Ji.hlava)