Klajnik
8 621 bodů •
10
Věděl jsem, že výkon Joaquina Phoenixe bude skvělej, ale trochu jsem se obával kvality narativu. Chtěl jsem, aby ta one man show byla věrohodná po stránce toho propadu do šílenství. Přeci jen jsem šel na film o tom, jak se týpek zblázní. Jokera mám za charakter, který je vždy pánem situace a zde byl z tohoto trůnu sesazen a redefinován, jako velmi poškozený a ubohý člověk. Už první záběr je velmi působivý ve svých detailech. Sledujeme pološíleného člověka s nekontrolovatelnými záchvaty smíchu, které odhalují jeho křivé zuby. Divák se při pohledu na ty zkrabatělé grimasy ptá, jestli je tohle herec, nebo pacient z blázince. Ačkoliv nevěřím tomu, že Phoenix sošku dostane, tak si myslím, že by měl, protože tohle je dost možná i jeden z nejlepších hereckých výkonů vůbec. Ten herec bere svou profesi vážně. Jednak přetvořil své fyzično (zhubl přes 20 kg) a stal se kostnatou karikaturou a druhak přemýšlel nad tím, jakou by měl mít řeč těla, jak by se měl pohybovat, jak by měl běhat - dokonce studoval jedince trpící PLC (pathological laughter and crying), aby dobře odehrál ty záchvaty smíchu. Velká část toho, jaký nový Joker je, mu byla vtištěna hercem, nikoli jen scénářem. Tohle všechno na diváka působí jednak díky minimalistickým scénám Arthurova obličeje, při kterých vyniká šílenství v nitru osobnosti. Sympatizoval jsem s jeho smutnou situací a zároveň jsem z něj byl nesvůj. Druhak mě však film nutil postavě až fandit, páč v určitých scénách byl vykreslen s nutnou dávnou pompézního stylu. V těch chvílích jsem v něm viděl toho soběstačného Jokera, krále chaosu, kterému jsem přál, aby nějak rozložil ten nefungující systém zkorumpovaného Gothamu. Stále jsem však na vážkách s prohlášením, že Arthur Fleck skvěle překlenul do té postavy, kterou všichni známe. teď nemluvím o tom, že tento Joker je moc starý na to, aby za 15 - 20 let sváděl ideologickou válku s Brucem Waynem/Batmanem. Spíše si nejsem jist, jestli si Arthur Fleck vytvořil tu svou ideologii chaosu a tezi, že v každý člověk je zkažený. Arthur není geniální. Je vláčen okolnostmi a když pak využije určité šance, tak se projeví jako symbol toho, co se stane, když zkřížíte psychicky labilního člověka se společností, která na takové lidi šlape a to v kontextu ekonomické krize a sociálního napětí může vyburcovat lid. Ikona Jokera se tedy vpíjí do samotné společnosti. Na celém filmu však není téměř nic, na co si stěžovat. Snad jen jeden zvrat s přítelkyní nebyl zpracován s takovou grácií jako zbytek filmu. Vzhledem k tomu, že Todd Phillips dříve natočil jen pár podřadných komedií, tak mu to v jinak vybroušeném filmu dokáži odpustit. Ten zvrat však zapadá do obsahu děje, ale způsob jeho provedení se mi zdál poměrně levný - chyběla mu grácie, kterou si držel zbytek filmu. Nutno ale dodat, že toto řadového diváka pravděpodobně ani netrkne. Suma sumárum - na poli psychologickém, to funguje skvěle. Věřil jsem tomu, že se Arthur Fleck zbláznil. Představoval jsem si, jak jeho skleněné vědomí praská a mění se v střepy. Mohlo to být celé ještě více sociologické, páč pak by tam šlo virtuózněji pracovat s myšlenkou typu: "společnost do jisté míry vytváří své zrůdy..." což by film povzneslo na intelektuálnější rovinu a mohl by se ucházet ještě o vyšší hodnocení. Takto je to převážně solidní a mrazivá show, která dokáže vykreslit pompéznost i ve scéně, kde se jeden vychrtlý cvok kroutí v povislých slipech.
