Andělé všedního dne (2014)

Na české poměry docela solidní snímek ve kterém jde ještě vycítit rukopis Alice Nellis. Film jsem dokoukal bez problému do závěrečných titulků a to už něco znamená. Herci jsou vynikající a svým výkonem mne nejvíce potěšil Bolek Polívka a Zuzana Bydžovská.

´Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku.´ Kdo by neznal tuto dětskou modlitbu. Každý máme svého anděla, který nad námi bdí, opatruje nás a snaží se o blaho našeho života. A děj tohoto snímku s tímto faktem závazně pracuje. Přináší zajímavý příběh o skupince andělů snažící se ovlivnit osud lidí, kterým ponurost jejich života zapříčiňuje šeď a tragičnost. Je tu několik charakterových postav se silným apetitem, ve kterých by se mohl klidně i někdo poznat. Vcelku úspěšný spisovatel Michal Viewegh vše pojal v takovém osudovém propletenci, až to zdánlivě vypadá, že řešení už snad ani není. Filozofování andělů v zájmu věci je velmi zajímavé a bez předsudků. Poklidně sledují vývoj událostí každé postavy a když se už vše blíží k tragédii, rozhodnou se po vášnivé debatě zasáhnout. Udělali však dobře? Režisérka Alice Nellis celou koncepci pojala velmi vnitřně a emocionálně. Proplouvající myšlenky celým dějem vyvolávají sílu se na danou věc podívat také z jiné stránky. Trochu mi vadí, že to nebylo pojato více artově. Takhle to spíše vyznívá jako obyčejný film bez aspektu oslovit co nejvíce vážných diváků. Nepochopitelný je také rodný jazyk Mariána Labudy. Proč v Česku jeden anděl mluví slovensky? Jinak jejich civilní ztvárnění je více než zajímavé. A tak tu máme snímek, který nevěřící v anděle buď zatratí a nebo se nad nim povznesou. Každopádně myšlenka je dobrá.

Úkolem andělů je ponouknout lidem nějaký nápad pro zlepšení zbývajících posledních dvaceti čtyř hodin života a povětšinou fungují jako průvodci příběhu pro diváka začátečníka nebo ignoranta. Komentují děj, který na plátně právě probíhá, případně, který v nejbližších minutách nastane. „A toto byla jeho poslední věta, kterou manželce řekl.“ No to publikum brzy zjistí také. Andělé kladou důraz na lidskou laskavost a pozornost vůči blízkým, protože někdy smrt přichází dříve, než odpovídá věkovému průměru ve zdejších končinách. Je dobré si to čas od času připomenout. Stejně jako se zamyslet nad pronášenými slovy. Co kdyby zrovna toto byla právě ta poslední věta, kterou jsem svému blízkému řekl? Jenže v Andělech je to občas příliš patetické, ukecané a povrchní. Mezitím čekáme, ve kterém momentu se osudy jednotlivých protagonistů protnou. Vyústění osciluje někdy mezi vycucáním si z prstu a tragikomedií.

na to, že je námět od Viewega se mi film zdál dobrý. Režisérka alice nelis se poprala s tématem u nás nijak běžném, dobře. Sic to měli ucouraný začátek, děj se pak dobře rozjel a byl myslím si decentně zakončený

Andělé všedního dne jsou milým rozvířením filmových vod české kinematografie. Alice Nellis opět příjemně našlapuje do dramatické tvorby za pisatelského doprovodu Michala Viewegha. Andělé jsou jistojistě stále kolem nás, jen my si to ve své uspěchanosti čím dál méně uvědomujeme. Jsem zvědav jaký anděl strážný má na starosti mou schránku bytostně spjatou se Zemí i doufám, že je zasypán minimem pracovní činnosti a má dost času na andělské zevlování.

Celkově docela příjemný film, který ale tápal mezi žánry. Chvíli komedie, chvíli drama, diváku rozhodni se, kam mě zařadit. Herecké výkony průměrné, ani Dyk to svým charisma nezachránil. Děj a struktura je trochu zmatená, ze začátku na vás vychrlí spoustu postav a než si člověk udělá pořádek ve všech rodinných i nerodinných stavech, už je v půlce filmu.

Jeden z mála filmů, u kterého jsem četla knižní předlohu dříve, než jsem shlédla film. Kniha je velmi vtipně pojatá a přestože nepatřím mezi fanynky Michala Viewegha, musím uznat, že jeho styl psaní mne mile překvapil. Asi i díky tomu, jsem z filmu vyloženě nadšená, a to jak z hereckých výkonů, tak vůbec celkového režijního pojetí Alice Nellis, která zachovala celkový nadhled a poetiku knihy. Po shlédnutí sice následovala dlouhá diskuze s mojí drahou polovičkou, když přítel z něj měl poněkud jiné pocity, ale myslím, že to chce čas, než odhalí jeho skutečnou podstatu a krásu. :o)

Jeden z dalších psychologických filmů v zásadě nepotřebných, snaha o komedialitu, ale ve své podstatě hluboká depka...

Ušlo to... Bylo to o něco lepší, než jsem očekávala.

Velice mile mě film překvapil. Alice Nellis je mou favoritkou až nesklamala.

Kniha byla sice lepší, ale Alice Nellis dělala co mohla. Film se mi líbil, byť k některému obsazení mám dost výhrady - především Klára Melíšková opravdu není krásná třicátnice Ester, je úplně jiný typ. Nejvydařenější scénou je ta, kde Zdeněk stojí na Nuselském mostě, ta má opravdu sílu.