V serpentinách pod borskou věznicí v Plzni znovu zní střelba, v rozstříleném autě umírají lidé. Jiří Kajínek dostává u plzeňského soudu doživotí a utíká z mírovské věznice. Příběh, který začal před sedmnácti lety v Plzni, právě znovu ožívá. Ve filmařské střižně. Lidé kolem producenta Petra Jákla v těchto dnech dokončují finální sestřih filmu Kajínek.
Zažít aspoň jednu velkou lásku a něco pořádného ještě dokázat… Dokument Olgy Špátové je emotivně zaujatým průvodcem posledními třemi lety života architekta Jana Kaplického a zároveň dojemným svědectvím o hořkém (ne)naplnění obou jeho velkých tužeb.
Ve svém novém filmu Mamas & Papas používá Alice Nellis úplně opačné postupy než ve svých předchozích Tajnostech. Namísto životných postav jí ale opět vycházejí pouze sociální konstrukty.
Křišťálový glóbus za celoživotní přínos si z jubilejního 45. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech odveze Juraj Herz. Režisér více než pětadvaceti celovečerních snímků a držitel mnoha festivalových cen ji osobně převezme na přehlídce, která se koná od 2. do 10. července.
Všechny škály pocitů, tedy rozhořčení, nadšení i lhostejnost vyvolala včerejší předpremiéra "dokumentární komedie o americkém radaru v Čechách" Český mír režisérů Víta Klusáka a Filipa Remundy, která v Plzni odstartovala 23. ročník festivalu českých filmů Finále.
Láska je lichoběžník, který vám to nejdražší odnese a nečekané nadělí. Vždycky. Zas a znovu. Lenka Zahradnická jako osudová láska dvou nejlepších kamarádů - Petra Lněničky a Jaromíra Noska.
Praha - České ministerstvo kultury na doporučení Evropské komise odstartovalo proces digitalizace filmových děl. V první fázi by se mohlo převést 200 českých filmů - od prvních snímků Jana Kříženeckého z konce 19. století po Svěrákovu Obecnou školu nominovanou na Oscara.
Letošní nabídka čítá 38 filmů a rozhodně je z čeho vybírat. Na jídelníčku bude naprosto vše, co si oko filmového diváka žádá - láska, nenávist, bolest a to nejen ve filmech, ale i v dokumentech.
Kdo zná snímky Alice Nellis, bude možná zaskočen: režisérka, která svá díla brousí a leští jako klenotník šperk, náhle přichází s filmem, v němž nechala herce improvizovat. A vyšlo jí to. Zase. I když tentokrát ne stoprocentně.
Americký prezident Barack Obama, bývalý český premiér Mirek Topolánek a ochočený brdský kňour Jonáš obstarají v Plzni v neděli 18. dubna 2010 slavnostní zahájení 23. ročníku festivalu českých filmů Finále. Patří totiž k hlavním protagonistům "výbušné dokumentární komedie" Český mír režisérů Víta Janečka a Filipa Remundy, která bude na festivalu uvedena v předpremiéře. Vedle tradičních soutěžních sekcí, v nichž poměří síly nejnovější hrané filmy a dokumenty, organizátoři přichystali řadu dalších sekcí, mj. i pocty Karlu Zemanovi, Drahomíře Vihanové a Petru Čepkovi.
Mamas & Papas je název nového filmu Alice Nellis, v němž zkoumá nepříjemné aktuální téma adopcí a potratů. Odvážný pokus režisérky podpořily dobré herecké výkony, mínusem jsou dílčí nedostatky scénáře.
Skoroparodie Johnny English nepatřila k nejlépe hodnoceným komediím své doby. Kritici vyčítali Rowanu Atkinsonovi pramalou fantazii a celkový koncept byl možná až příliš nejasný. Na parodii málo bláznivé, na komedii paradoxně až příliš bondovské. Zkrátka se sedělo na více židlích a jako bonus nesmyslná fekální scéna.
Gympl, divácky nejúspěšnější film Tomáš Vorla, se ještě letos dočká volného pokračování. Hlavními hrdinu snímku Vejška budou opět Petr Kocourek a Michal Kolman, tedy Tomáš Vorel Jr. a Jiří Mádl. Paradoxní přitom je, že v mluvě přece jen poněkud peprnější Gympl dodnes neběžel na televizních obrazovkách. Loni na podzim se sice chystal do vysílání, ale ani vypípaná verze vedení České televize neuspokojila, takže titul z programu nakonec stáhla.
Masturbace, soulože, injekce i porod. Sperma, krev, zvratky, pot i plodová voda. Vyčerpávající bitvy o početí i život ve stínu smrti! Alice Nellis se svým hrdinům lepí na tělo a vypráví o těch nejintimnějších věcech mezi mužem a ženou.
Arteterapie je léčebný postup, který využívá umělecký projev pacienta jako prostředek k pozitivnímu ovlivnění jeho psychiky. Z tohoto hlediska je název filmu režiséra Ivana Vojnára Cinematerapie nepřesný, protože jeho aktéři filmové dílo nevytvořili. Přesnější pro označení projektu je tedy psychoterapeutický rozhovor, zaznamenaný na filmový pás.
