Hvězda blockbusterů i oscarových rolí. Julianne Moore patří mezi největší jistoty Hollywoodu

Stala se hvězdou oceňovaných oscarových dramat, nezávislých produkcí, romantických komedií, točila pod křídly velikánů jako David Cronenberg, Paul Thomas Anderson či Robert Altman a sem tam se nebojí vyblbnout ani u známé franšízy či blockbusteru (Hunger Games, Kingsman: Zlatý kruh). Ať se objeví kdekoliv, její účast je zárukou herecké kvality. Následující sedmička jejích nejvýraznějších rolí to jasně dokazuje.

Herecký start Julianne Moore byl v 90. letech poměrně raketový. Po začátcích v nezávislých produkcích se rychle přesunula k peckám typu Uprchlík, druhému Jurskému parku a pravidelně byla v hledáčku slavných režijních jmen. Tu pravou šanci herecky zazářit a naplno roztáhnout křídla svého talentu jí dal ale až Paul Thomas Anderson, pod jehož vedením začala Moore naplno vzkvétat. V jeho skvělém náhledu do pornoprůmyslu 70. let si zahrála jednu z ústředních postav, hvězdu filmů pro dospělé Amber, která se snaží vyhrát právní bitvu o výchovu svého dítěte, v čemž jí nemravná kariéra přeci jen malinko překáží. Tím více se sbližuje se svou „druhou rodinou,“ v níž nechybí ani Dirk Diggler v podání Marka Wahlberga. Moore zde prokázala svou hereckou bravuru a citlivý přístup k postavám, což jí vyneslo první nominaci na Oscara.

Na legendární černohumornou jízdu bratří Coenů si většina z nás vzpomene zejména kvůli ikonické roli Jeffa Bridgese, Johnu Goodmanovi v životní formě či Johnu Turturrovi v nezapomenutelné vedlejší roli. Julianne Moore se však coby tajemná dcera toho bohatšího Lebowskiho, která má poněkud podivné sexuální přání, v téměř chlapském castingu plném výstředních postav rozhodně neztratila. Její odlišnější herecký projev se do správně bizarního a neodolatelného celku perfektně hodil. Moore zde prokázala i svůj komediální talent a výjimečný timing.

Po velmi úspěšné spolupráci na Hříšných nocích na sebe další spolupráce s Paulem Thomasem Andersonem nemohla nechat dlouho čekat. V jeho bravurně natočené mozaice plné hvězd na sebe sice z hereckého i mediálního hlediska strhával pozornost Tom Cruise, Moore se ovšem v roli mladé ženy umírajícího magnáta stala jedním z nejpevnějších a nejemotivnějších základů mnohovrstevnatého příběhu o smrti i hledání štěstí a odpuštění.

Další velkou oscarovou šanci měla Julianne Moore v ambiciózním dramatu Stephena Daldryho o síle ženství, seberealizace či hledání životních jistot. V hvězdně obsazeném počinu sledujeme příběhy tří žen z různých časových období – spisovatelky Virginie Woolfové píšící komplexní Paní Dalloway, životem zkoušenou Lauru Brown, jež knihu čte v 50. letech, a „skutečnou“ Paní Dalloway ze současnosti. Oscarové ovace nakonec sklidila Nicole Kidman, Moore zde ale předvádí jeden ze svých nejvíce pohlcujících a nejsoustředěnějších výkonů. Jako depresemi sužovaná matka Laura, jež se snaží utéct ze svého nešťastného života, v celém snímku vyčnívá a je zásadním prvkem silného motivu a emotivního sdělení snímku. S Meryl Streep a Nicole Kidman dohromady tvoří komplexní a mnohovrstevnatou filmovou podívanou.

Pohlcující a mistrovsky natočená sci-fi Alfonse Cuaróna člověka rozloží svou bezútěšnou atmosférou, tragickými motivy a bravurně natočenými sekvencemi na jeden záběr, stěžejní je zde však samozřejmě i soustředěné a správně civilní obsazení. Vedle výtečného Clivea Owena nejvíce září právě Julianne Moore, která v roli hrdinovy bývalé ženy a aktivistky dodává temnému příběhu správnou dávku cynismu, ale také empatie a naděje navzdory tragicky se odvíjejícím okolnostem.

Julianne Moore se pořád nevzdávala snu o svém prvním Oscarovi a pomoci jí měla na papíře perfektně znějící role v nezávislém dramatu Děcka jsou v pohodě. Sice to nakonec nedotáhla ani k nominaci, na další silný a výrazný výkon, v němž dokonale uplatnila své herecké přednosti, to však bohatě stačilo. S Annette Bening zde tvoří malinko rozdílný, ale přesto sehraný lesbický pár, jenž se musí vyrovnat s faktem, že se v jejich rodinném životě objevil biologický otec jednoho z jejich potomků. Civilní a emotivní drama stojí zejména na silných výkonech a výtečných dialogových výměnách.

Vytouženého Oscara se ale přeci jen dočkala, po ambiciózních dramatech si k němu ale nakonec dokráčela v malém, nenápadném snímku Pořád jsem to já. V citlivě natočené a velmi emotivní psychologické sondě ztvárnila ženu, matku tří dětí, které byla diagnostikována Alzheimerova choroba. Alice ale nechce navzdory diagnóze nic vzdát a stále se snaží být tím samým člověkem, jímž byla dříve. Začíná však pomalu zapomínat slova a silné rodinné pouto začne procházet největší životní zkouškou. Snímek nabízí komplexní náhled do osudu člověka, jehož osobnost se mění následkem vážné nemoci. Moore dokázala navíc výtečně vystihnout proměnu z bojovné hrdinky v ženu, nad níž choroba čím dál znatelněji vyhrává. Ani na vteřinu přitom nesklouzne k podbízivému ždímání slz. Zasloužený Oscar.

Podívejte se na žebříček nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox