Definovala dobu a pak se s ní míjela. Fantastická čtyřka proplouvá kinematografií od 90. let

Jedním z největších milníků komiksů společnosti Marvel přišel roku 1961, kdy se objevil sešit The Fantastic Four #1. Jeho hlavní postavy tvořila čtveřice astronautů, kteří se při poslední misi setkají s nevysvětlitelnou anomálií, jež je navždy změní. Génius Reed Richards získá schopnost natahovat libovolnou část svého těla. Jeho přítelkyně a později manželka Susan Storm se umí zneviditelnit a vytvářet silová pole. Její bratr Johnny se umí silou vůle zapálit, ovládat oheň, který vytváří, a létat. Čtvrtý člen posádky Ben Grimm to schytal nejvíce, jeho tělo je nyní silné, nicméně neforemné a kamenité. Jejich schopnosti a vědecká expertíza je předurčují k ochraně světa.

Nápad na marvelovský superhrdinský tým vzešel z prostého faktu, že konkurenční komiksové nakladatelství Detective Comics slavilo nemalé úspěchy s týmem Justice League, navazující na dvacet let starou sérii Justice Society of America. Oproti konkurenci přinesli autoři Fantastické čtyřky Stan Lee a Jack Kirby nové prvky, v první řadě ten, že členové týmu nemají dvojí identitu. Jejich totožnost je veřejnosti široce známá, díky čemuž existují ve svém fikčním světě jako obdivované celebrity i obávané nadpřirozené entity zároveň. V týmu jsou přitom rodinné vazby a autoři kladou důraz na fungování skupiny jako týmu. Často se mezi sebou hádají, mívají rozdílný pohled na věc, ale nakonec se musejí sladit, aby zachránili svět.

Fantastická čtyřka byla prvním marvelovským superhrdinským týmem, který v sobě spojoval různé superhrdinské vzorce, později uplatňované u jiných týmů i samostatných figur. V první řadě šlo o tým nadpřirozeně nadaných osobností bojujících proti nadpřirozeným hrozbám, což například u DC Comics nebylo nic moc převratného. Fantastická čtyřka ale navíc těžila například z motivu tzv. „vědeckého hrdiny,” jakým byli svého času například Doc Savage, profesor Quatermass nebo Doctor Who, a to především skrze geniálního Reeda Richardse.

Díky rodinným vazbám využíval i rozměr rodinného dramatu a konfliktů rodinného i profesního života. Skrze Bena Grimma také komiks pracoval se vzorcem superhrdiny jako zrůdy nebo minimálně vyvržence. O rok později na tento motiv navázala postava Neuvěřitelného Hulka a o další rok později celý nový superhrdinský tým X-Men. Společně s tím vytěžoval komiks motiv superhrdiny jako veřejné figury, lidem známé celebrity, před jejíž základnou se shromažďují novináři i obdivovatelé, což je něco, na čem později stavěli Avengers. Fantastická čtyřka v jednom čtyřčlenném týmu ustavila několik pojetí, která ovlivnila následující značky a pro americkou superhrdinskou fikci měla nedozírný význam.

Díky vědeckému zázemí, technickému talentu a neuvěřitelným schopnostem měla Fantastická čtyřka značný potenciál a scenáristé komiksů je nechávali chránit náš svět před superpadouchy, mimozemšťany, interdimenzionálními monstry či králem potopené Atlantidy. Sváděli superhrdinské bitvy v ulicích New Yorku, v různých částech světa, ale také často cestovali do vesmíru nebo do jiných dimenzí. Byl to zkrátka tým, přes nějž scenáristé interpretovali širokou škálu fikčních fantastických schémat. Díky rozměru rodinného dramatu byli také v rámci svého žánru dostatečně polidštění a pro čtenáře snáze ztotožnitelní. Komiks měl neuvěřitelný úspěch, na nějž navázalo několik animovaných seriálů, videoher a samozřejmě filmů.

O převedení slavného týmu na velké plátno projevil počátkem osmdesátých let zájem německý producent Bernd Eichinger. Jeho produkční společnost Constantin Film získala autorská práva za 250 000 dolarů. O látku měla poté zájem také studia Warner Bros. a Columbia, brzdily je ale obavy z výše rozpočtu. Velká studia by si ale nakonec poradila a jen čekala, až studiu Constantin vyprší licence na držení práv. Eichinger, jenž požádal o prodloužení licence počátkem let devadesátých, se rozhodl natočit svou Fantastic Four jako nízkorozpočtový film, hlavně proto, aby si udržel práva do budoucna. Práva jsou totiž podmíněna povinností za určitou dobu natočit jednu adaptaci. Za tímto účelem se spojil s legendou béčkové produkce Rogerem Cormanem, jenž film zaštítil jedním milionem dolarů. Po dlouhých přípravách, výrobě kostýmů a natáčení nastala bizarní situace. 

Trailer byl promítán v kinech a diváci čekali na svůj film, nicméně premiéra byla zrušena, hercům bylo nakázáno film nepropagovat a studio zabavilo všechen natočený materiál. Obecně se má za to, že film nikdy neměl být určen pro komerční projekce, vznikl jen proto, aby si Eichinger udržel práva na franšízu a získal čas natočit větší film. To ale tvůrci filmu popírali. Podle nich do celého projektu nejspíš hodil vidle Avi Arad, tehdejší výkonný producent Marvelu a budoucí zakladatel Marvel Studios, který mimo jiné produkoval spoustu animovaných seriálů podle marvelovských komiksů. Zjevně mu nepřišlo vhodné, aby filmový svět poznal vlajkovou loď Marvelu skrze podfinancovaný film. 

Byť tedy nebyl oficiálně uveden, dočkal se snímek aspoň neoficiálních projekcí. Na Rotten Tomatoes obdržel hodnocení 27 %. Dnes je film vnímán spíše jako roztomilé béčko, na němž je sice malý rozpočet až bolestně vidět, nicméně spadá do skupiny filmových rarit. Estetika snímku skutečně vypovídá něco o jeho rozpočtu – mizerné efekty a lacině působící kostýmy působí, jako by film byl spíš testovacím videem než pro kinodistribuci míněným filmem, a tak se nelze nijak divit, že Marvel už hotovému filmu zarazil postup. Film je téměř zapomenut a většina diváckého světa ani neví, že vůbec existuje, nicméně je ke zhlédnutí na YouTube.

Vedení Marvelu chtělo pořádný film. Práva koupila společnost 20th Century Fox, která na pozici režiséra najala Chrise Columba. Ten napsal scénář, nakonec se ale rozhodl, že bude film pouze produkovat. Scénář se následně několikrát přepsal a na režijním postu se vystřídalo několik osobností. Nakonec zůstal na křesle člověk, jenž se prohlašoval za fanouška komiksu a studio zaujal svým remakem komedie Taxi – komediální režisér Tim Story. Poslední verzí scénáře byl pověřen Mark Frost, známý díky seriálu Městečko Twin Peaks. Jejich Fantastická čtyřka vydělala v kinech uspokojivý peníz, ale na kritiky dojem neudělala. Fantastická čtyřka je totiž film pro jinou dobu.

Komiksový filmový svět se totiž počátkem roku 2000 výrazně proměnil a vzdálil přímočaré zábavě, ke které se hlásil snímek z roku 1994. Singerovi X-Meni nabídli vizi superhrdinského světa, který nepůsobí jako superhrdinský svět. Místo toho se film soustředí na psychologickou stránku hrdinů a značnou civilnost. O dva roky později se objevil Spider-Man Sama Raimiho. Ten šel na věc zdánlivě opačně – využíval barevnou paletu, sázel na okázalé kostýmy, nabídl efektivní spektakulární podívanou. Přitom však vyprávěl tragický osobní příběh.

Storyho Fantastická čtyřka vyrazila v roce 2005 do kin jako barevná efektní oddychovka, vybavená sytými barvami, rozeznatelnou podobou členů týmu a situačním humorem. Film tak místy působil jako volně propojená série gagů než jako celistvý příběh, navíc nenabízel příliš kvalitní akci. Zároveň se projevil problém, který mají filmoví tvůrci s Fantastickou čtyřkou celkem často. Velkou část filmu se členové týmu snaží přijít na své schopnosti a zůstat v karanténě, dokud nepřijde čas na první záchrannou akci, drama, jež prožívá Ben Grim, milostnou linku Reeda a Sue a nakonec souboj s věčnou nemesis Doctorem Doomem.

Problematický byl i tón filmu, odkazující spíš k lehkovážným sci-fi taškařicím. Ve stejný rok měl premiéru film Christophera Nolana Batman začíná, který uhranul diváky svým nebývale seriózním pojetím. Storyho Čtyřka se zkrátka netrefila do své doby, jež začínala přát mnohem drsnějším a ponuřejším franšízáckým kouskům. Slova „drsnější, temnější a realističtější” byla hesla, na něž diváci a kritici slyšeli, a Fantastická čtyřka šla naprosto mimo tento rámec. Nicméně diváci na film i tak přišli a snímek, jehož rozpočet činil 100 milionů dolarů vydělal po celém světě 335 milionů dolarů. Stačilo to k tomu, aby schválili sequel.

Vedení studia 20th Century Fox tak vrátilo do hry prověřený tým – scenáristu Marka Frosta a režiséra Tima Storyho. Námět druhého dílu vycházel z komiksového oblouku známého jako The Galactus Trilogy. Jejím padouchem byl Galactus, gigantický mimozemšťan, jenž měl zálusk na naši planetu. Frost a Story chtěli více šlápnout do komiksového kánonu, do příběhu vložili Fantasticar, létající auto Fantastické čtyřky, a zásadní roli hrál v příběhu Nick Fury. Výraznou figurou filmu se stal Silver Surfer. Ten byl vytvořený pomocí technologie Motion Capture, přičemž předlohou se stal herec Doug Jones. Hlas postavě propůjčil Lawrence Fishburne. Nicméně Marvel odmítl poskytnout autorská práva na Nicka Furyho, a tak byla jeho postava přepsána na generála Hagera. Dalším problémem byl poněkud se táhnoucí design hlavního padoucha Galactuse. Nakonec bylo rozhodnuto, že místo obřího humanoida v divném kostýmu se Galactus stane energetickou bytostí, takže ve výsledku vypadá jako mrak.

Film s názvem Fantastická čtyřka: Silver Surfer byl uveden roku 2007 a měl solidní první víkend. Po něm ale začaly tržby klesat a druhý díl Fantastické čtyřky kromě kritiků nezabodoval ani u diváků. Film s rozpočtem 130 milionů dolarů nicméně ve Spojených státech utržil pouze 131 milionů dolarů a 300 milionů dolarů celosvětově. Diváci i kritici se shodli, že ani druhý film nemá nijak dobrý scénář a nijak zajímavě nepracuje s postavami. Obzvláště velkou nevoli vyvolala postava Sue, která Reedovi vyčítá, že se soustředí na záchranu světa více než na jejich svatbu. Děj byl podobně rozplizlý jako u prvního dílu a příliš dobra nepřinesla ani Storyho tradičně unylá režie. Tvůrci i herci sice podepsali smlouvy i na třetí díl, ale vzhledem k ještě nižším tržbám a faktu, že scénář ke třetímu filmu ani neexistoval se žádný další díl nerealizoval. 

Rok poté se svět komiksového superhrdinského filmu proměnil ještě víc. Iron Man z roku 2008 pracoval s ustálenými a úspěšnými vzorci superhrdinských filmů a formou a stylem navazoval například na poetiku Raimiho Spider-Mana. Jeho silnou vizuální stránkou byly syté barvy, akce i určitý dravý styl, zároveň se ale dokázal ponořit do silné a psychologicky zajímavě propracované postavy. Kombinoval prvky velkolepého komiksového blockbusteru i civilního sci-fi a ustavil tím budoucí MCU. Předznamenal typický sebeshazovačný humor, posedlost technologiemi i kouzlo nerdství, což marvelovský vesmír definovalo. V následujících letech se rozrostlo Marvel Studios, které začalo vytvářet svůj hollywoodský systém uvnitř hollywoodského systému, s vlastním produkčním týmem, hvězdami a svým stylem, kdy z často druhořadých hrdinů vytvořilo populární postavy. Jak do filmového světa přivádělo víc a víc charakterů a vytvářelo více úspěšných sérií, chybělo mu jediné – nejslavnější superhrdinský tým nakladatelství Marvel.

Superhrdinský film začal být vyhledávaným a hlavně výdělečným filmovým artiklem, přičemž vážnější konkurenci tvořilo Sony Pictures s licencí na Spider-Mana a 20th Century Fox se svými X-Meny a stále drženými právy na Fantastickou čtyřku. Foxové ale stáli před stejným problémem jako kdysi studio Constantin. Jestli nechtěli ztratit autorská práva k Fantastické čtyřce a dívat se, jak na nich vydělává konkurenční Marvel, potřebovali natočit film. Třetí díl Storyho série nepřicházel v úvahu, a tak vedení rozhodlo, že to vezme od píky. Scénář měl tentokrát napsat Jeremy Slater a jako režisér byl najat Josh Trank.

Trank vešel ve známost díky nezávislému sci-fi thrilleru Kronika, v němž tři teenageři získají schopnost telekineze. Trank a Slater bohužel netvořili příliš sladěný tým. Slater chtěl navázat na styl Marvelu, konkrétně na způsob, jakým se ve filmu objevili Avengers, Trank to ale odmítal. Neměl zájem o superhrdinský žánr a jediný vztah, jaký měl k Fantastické čtyřce, se vázal na animovaný seriál z devadesátých let, který sledoval v dětství. Trank usiloval o zcela jiný typ filmu, komorní sci-fi zaměřené na osobnosti hrdinů. Spíš než od marvelovek se chtěl odpíchnout od sci-fi thrillerů Davida Cronenberga (Moucha, Scanners), které sledují psychologický vliv fyzické proměny a nadpřirozené schopnosti ukazují v temnějším a syrovějším světle. Film se měl podle jeho představ podobat Nolanovu Batmanovi v tom smyslu, že superhrdiny vrátí do všední reality. Spory mezi Trankem a Slaterem došly tak daleko, že režisér nebral scenáristu na schůzky se studiem a zatajil před ním většinu požadavků, jaké mělo vedení.

Scénář byl během natáčení přepisován a znepokojené studio nařídilo jisté přetáčky. Sestřih, který mu Trank předložil, totiž působil spíš jako volné pokračování Kroniky než superhrdinský blockbuster, který chtěli vidět. Trank byl navíc na place čím dál náročnější a nepříjemnější, o to víc, že v požadovaných přetáčkách zanikla jeho údajně temnější a mnohem lepší vize. Ze všeho toho chaosu na place i mimo něj nakonec vzešel pozoruhodný, i když nepříliš dobrý film.

Z komiksu o partě, která je větší než život a bojuje se superpadouchy a příšerami z jiných dimenzí, se stal film o hledání sebe sama, vzdoru vůči autoritám či vyrovnávání se se schopnostmi jako s postižením, a to na úkor tradičních superhrdinských vzorců. I Doctor Doom se objeví až v posledním aktu. První dvě třetiny snímku se přitom soustředí na vědecký problém a třetí akt na problémy se superschopnostmi. Trank se pokusil vytvořit film, který je, stejně jako Storyho verze, filmem ve špatné době. Následoval vizi, jakou měl Nolan se svým psychologickým Batmanem či Ang Lee s psychoanalytickým Hulkem, přičemž se provedením blíží spíš zelenému vzteklounovi.

Batman začíná i Hulk byly filmy z počátku nového tisíciletí, kdy filmaři experimentovali s komiksovým superhrdinským filmem jako vážně míněným uměleckým dramatem. Nicméně tu byly dva problémy. První byl ten, že u Hulka tento přístup divácky nevyšel, fanoušci už tenkrát požadovali více akce a o něco přímočařejší dobrodružný příběh. A druhý představovaly samotné marvelovky, které začaly udávat tempo. Film byl ze všech Fantastických čtyřek odmítnut asi nejdrsněji. Na Rotten Tomatoes snímek získal 9 % pozitivních recenzí, navíc film propadl i finančně. S rozpočtem 120 milionů dolarů utržil po světě pouhých 168 milionů dolarů. 

V roce 2017 navíc společnost Disney, vlastníci Marvel, koupila Fox, čímž Marvelu přihrál možnost začlenit do svého univerza X-Meny i Fantastickou čtyřku. Tento týden má tak premiéru snímek Fantastická 4: První kroky. Na rozdíl od ostatních adaptací není filmem o vzniku superhrdinského týmu a rovnou ustavuje tým jako nějakou dobu fungující v daném světě, což může značně urychlit zápletku. Estetika filmu je záměrně stylizovaná do podoby 60. let. Zda se konečně povedla slušná adaptace slavného komiksu a zda se konečně trefí do nálady publika, můžete v kinech zjistit už nyní.

Pokud jste již novou Fantastickou čtyřku viděli, nezapomeňte ji u nás ohodnotit. Podívejte se také na nejlepší komiksové adaptace podle Kinoboxu.

Zdroje: Kinobox, Wikipedie, Tv Tropes