Tom Hanks nabídl ostrou sebereflexi. Na své filmy se nedívá kvůli vlastním výkonům, za dobré označil jen čtyři

Kariéra šestašedesátiletého Toma Hankse mohla být těžko úspěšnější. Od sklonku osmdesátých let se pravidelně objevuje v oceňovaných dílech těch nejlepších filmařů a své nadání dal na odiv v obdivuhodném žánrovém spektru. Zazářil v romantických komediích, závažných dramatech, válečných eposech, gangsterkách či v epických sci-fi. Vyhrál dva Oscary pro nejlepšího herce v hlavní roli za filmy Philadelphia a Forrest Gump a další čtyři nominace získal za komedii Velký, Zachraňte vojína Ryana, Trosečníka a Výjimečné přátele.

Roku 2012 v Atlasu mraků prokázal, že s bravurou zvládá také vypočítavé a odpudivé postavy, což loni podtrhl pozoruhodnou kreací hamižného Presleyho agenta v životopisném velkofilmu Elvis. Aktuálně promuje americký remake švédské dramedie Muž jménem Ove s názvem Muž jménem Otto, který do českých kin dorazí 2. února, v němž hraje odměřeného mrzouta.

Hanks se těší popularitě také pro své příjemné a laskavé vystupování. To, že zůstává nohama na zemi, dokládá i jeho upřímná kariérní sebereflexe. V minulosti už několikrát prohlásil, že se nerad dívá na své filmy a že pouhou hrst z nich považuje za opravdu dobré. Tento otevřený přístup nyní dotáhl do extrému během účasti v podcastu The Great Creators with Guy Raz, kde své herectví ostře zpochybnil. „Zápolím s autenticitou,“ přiznal herec, jehož brzy uvidíme také v novince Wese Andersona Asteroid City. „Potýkám se s rozdílem mezi tím, že jako herec se živím lhaním a jako člověk lžu sám sobě,“ pokračoval Hanks, jenž se ke svým projektům nevrací, jelikož v nich spatřuje faleš.

„Všímám si okamžiků, kdy si říkám: ‚Tady jsem tu příležitost vůbec nevyužil,‘“ kál se častý spolupracovník Stevena Spielberga s tím, že mohl dosáhnout mnohem lepších výkonů. „Po dokončení filmu jsem si často uvědomil, že jsem nedospěl tam, kam bylo potřeba. A proč? Uspokojilo mě to, co jsem předvedl? Nedokázal jsem se naladit na text? Neměl jsem v kapse dost nápadů? Nebo proto, že jsem ten den přišel pozdě a místo šesti pokusů absolvoval jen dva? Z toho pramení všechny pochybnosti,“ vysvětlil.

Hanks dokonce přiznal, že takřka s žádným ze svých pamětihodných charakterů se nedokázal plně ztotožnit. Žádnému se prý nepodobá. Přesto zmínil Forresta Gumpa jako film, který ho zastihl v nejlepší formě a v nejpoctivější přípravě. „S Robertem Zemeckisem jsme nad tím seděli celé týdny a přemýšleli, co si s tím počneme,“ tvrdil herec. Na mysli měl přístup ke knižní předloze Winstona Grooma, kterou snímek svým úspěchem zastínil. „Mluvili jsme o všem ve scénáři. A také o scénách, které v něm neskončily, a o tom, co pro děj znamenají. S textem se musíte seznámit, jelikož představuje interpretaci tématu. A kvůli tématu to všechno děláme,“ vysvětloval.

Právě témata jsou pro Hankse klíčová, přičemž je umí zpětně nahlížet velice kriticky. V zářijovém rozhovoru pro magazín People překvapil tvrzením, že natočil maximálně čtyři velmi povedené filmy. Forresta Gumpa staví na piedestal a několikrát veřejně adoroval také Atlas mraků, v němž si zahrál několik různých rolí. Dále si cení ještě Zemeckisova Trosečníka a překvapivě vybral ještě sportovní komedii Velké vítězství z roku 1992.

Mezi svými filmy, jimiž oscarový herec vyloženě pohrdá, patří například komedie Muž s červenou botou (1985), kterou roku 1989 pomluvil v rozhovoru pro Playboy. „Mizerný a nesoustředěný film. Nepojednává o ničem, čemu byste mohli porozumět,“ řekl. V oblibě nemá také Ohňostroj marnosti (1990) a pyšný není ani na svůj výkon v Zachraňte vojína Ryana. Pro New York Times rovněž zpochybnil kvality Šifry mistra Leonarda a jejích pokračování.

Tvorba filmů je podle něj nesmírně náročná a málokdo ji ovládá tak, aby stvořil hodnotné dílo. „Podílel jsem se na vzniku spousty filmů a jejich výroba mě stále fascinuje. Ze záblesku jediné myšlenky k blikajícímu obrazu na plátně. Celý ten proces nahlížím jako zázrak,“ řekl pro People. Hanks možná lituje některých zmařených šancí, ale filmařinu považuje za nejlepší práci na světě.

Dokonce o ní napíše svůj první román, který nazval The Making of Another Major Motion Picture Masterpeace. Nakladatelství Penguin Random House ho vydá 9. května letošního roku. Pojednává o fiktivním natáčení hvězdně obsazeného superhrdinského filmu. Příběh se rozpíná do několika dekád, začíná roku 1947 u válečného veterána, jehož synovec se pro svůj komiks inspiruje jeho hrdinskými činy.

Po 13 letech přichází pokračování 3D sci-fi Avatar. Je podobně technicky revoluční jako jednička, ale rozdílů si všimne jen trénované oko. Nadšení brzdí, že i druhý díl vychází z podobně problematických dějových konceptů.