Slavný historický velkofilm před 65 lety inspiroval Gladiátora. Kubrickův Spartakus vedl zákulisní boje

„Spartakus je jediný film, nad nímž jsem neměl naprostou kontrolu. Když mi Kirk nabídl práci na režii Spartaka, myslel jsem si, že bych z toho mohl něco udělat, pokud by se podařilo upravit scénář. Ale zkušenost ukázala, že pokud není ve smlouvě výslovně uvedeno, že vaše rozhodnutí budou respektována, je velmi pravděpodobné, že respektována nebudou,“ posteskl si Kubrick roku 1973 Genu D. Phillipsovi. Antický velkofilm za 12 milionů dolarů totiž v Universalu nejprve svěřili zkušenějšímu Anthonymu Mannovi, s nímž se ale mocný Douglas hned v prvním týdnu rozkmotřil. Prstem se ukázalo na mladého Newyorčana, s nímž Kirk dle vedení studia natočil svůj vůbec nejlepší snímek, protiválečné drama Stezky slávy.

Kubrick po jeho premiéře roku 1957 dva roky nic nerežíroval a nabídku přijal i navzdory tomu, že podobná velkoprodukce pod palcem narcistické hollywoodské hvězdy nezaručovala kompletní uměleckou svobodu. Jaký paradox v příběhu zotročeného muže, jehož přibližně sedm dekád před narozením Krista odvlečou z těžkých prací do gladiátorské školy, kde zosnuje hromadný útěk a následně vede mytickou rebelii a tažení na Řím. „Svobodný“ je to poslední, co fyzicky poražený Spartakus pronese na kříži jako mučedník plebejské třídy, jejíž povstání za svobodný region se v kinematografii ozývá ve výkřicích Williama Wallace ze Statečného srdce i v hrdinském intrikaření Maxima Decima Meridia.

Scenárista Dalton Trumbo, jenž na Douglasův rozkaz nahradil původně najatého spisovatele Howarda Fasta, přitom vykreslil paralely s celkem nedávnou politickou minulostí. Zakázaný autor, jehož vyšetřoval Výbor pro neamerickou činnost jako možného komunistického vlastizrádce, do scénáře propašoval Kubrickovi očividné narážky na Velkou říjnovou revoluci z roku 1917, kdy bolševici v Rusku svrhli Prozatímní vládu. Režisér ale politické alegorie neřešil a bojoval spíš proti obecné „nadutosti“ Trumbova scénáře, který řídkost historických záznamů o Spartakovi kompenzoval rozvětvením vymyšlených dějových linií. Příběh byl zahlcený pochodovými dialogy a všemožnými implikacemi včetně těch homosexuálních a Kubrick stál před výzvou, aby ho dokázal proměnit v historický spektákl.

Když už mu v tom nepomáhal Douglas, jenž odmítal zalepovat díry ve scénáři a zaujímal tvrdohlavé postoje, mladý režisér s nadějí vzhlížel alespoň k silnému mezinárodnímu obsazení. Britské herecké šlechtě včetně Laurence Oliviera, Petera Ustinova a Charlese Laughtona Kubrick přidělil aristokratické role, čímž mohl zužitkovat jejich distingovaný přízvuk a charisma. Američané včetně Tonyho Curtise zase ztvárňovali zotročenou lidovou vrstvu. Slavní herci ovšem dle Douglase neměli před Kubrickem valný respekt, ačkoli cílevědomý tvůrce prokazoval nesporné známky sebevědomí. Nejenže se chopil mnohamilionové produkce s deseti tisíci komparzisty a vynutil si začlenění závěrečné bitevní sekvence, pro finanční výhodnost natáčené ve Španělsku, ale také ignoroval uštěpačné poznámky zkušeného kameramana Russella Mettyho, jenž byl zvyklý pracovat rychle.

Kubrick, jenž kdysi pracoval jako fotograf v magazínu Life a některé jeho fotky obletěly celou Ameriku, se ale jakoukoli sabotáží nenechal rozhodit. Pečlivě kalibroval záběry pro širokoúhlý formát a nevybíravě zamítal Mettyho interiérová světelná řešení – jeden z nejslavnějších záběrů filmu na rozprášenou Spartakovu armádu při západu slunce měl vzniknout v ateliéru, ale Kubrick se vysmál kameramanovu kýčovitému aranžmá a připravenou scénu nakonec přesunul ven. Výsledek? Metty si odnesl svou první cenu Akademie za nejlepší barevnou kameru, i když sám Kubrick neměl s barevným filmem takřka žádné předešlé zkušenosti.

Výpravný snímek celkem obdržel šest oscarových nominací, z nichž proměnil hned čtyři. Kromě kamery Spartakus uspěl také v kategoriích kostýmů, výpravy a herce ve vedlejší roli (Ustinov jako patolízalský majitel gladiátorské školy). Kubrick s mnohočetným štábem vytvořil své celkově nejrozsáhlejší dílo o délce 196 minut a prokázal komerční potenciál, přestože se mu tento studiový způsob práce jevil poněkud nešťastným a útrpným. „Ve skutečnosti to celé spočívalo v tom, že je třeba učinit tisíce rozhodnutí — a pokud je neděláte sami a nejste na jedné vlně s lidmi, kteří je dělají za vás, stává se z toho velmi bolestná zkušenost. A přesně taková to byla,“ prozradil roku 1968 pro East Village Eye.

Soudobá kritika si pochvalovala odklon od opakujících se klišé velkých biblických eposů včetně jedenáctioscarového Ben-Hura, což později příhodně shrnul Peter Ustinov v rozhovoru pro A Life in Pictures. „Velkou doménou toho filmu je, že šlo o jedinou epiku takového měřítka, která neměla Ježíše.“ Spartakus si nicméně ponechal některé citlivé reference včetně homosexuálních návrhů generála Crassa (Olivier), jenž svádí svého mladého pohledného otroka. Kubrick se po žánrovém filmu noir (Zabíjení) a protiválečném dramatu (Stezky slávy) ostatně zajímal o psychosexuální lidské aspekty. „Nemám žádné pevně dané představy o tom, že bych chtěl točit konkrétní typy filmů — westerny, válečné filmy a podobně. Vím ale, že bych chtěl natočit film, který by vystihoval ducha doby — současný příběh, který by opravdu zachytil, jaká ta doba je: psychologicky, sexuálně, politicky, osobně. Takový film bych chtěl natočit ze všeho nejvíc. A pravděpodobně to bude ten nejtěžší film, jaký se dá natočit,“ zveřejnil The Observer režisérův výrok předtím, než se Kubrick vrhl na kontroverzní Lolitu a satirického Dr. Divnolásku.

Nejen Spartakus, ale také sám Kubrick ve filmu bojoval za vlastní svobodu projevu. Do tří hodin otiskl kus své autorské filosofie a můžeme si všimnout paralel s osobnějšími Stezkami slávy například při závěrečném odchodu zlomeného opozičního senátora Gracchuse (Laughton), mizejícího v širokoúhlém rámu – podobně scénu opouštěl i generál Mireau v režisérově prvoválečné klasice. Kubrick naopak odešel se vztyčenou hlavou a Spartakus je ve svém žánru rovněž nedostižnou klasikou, která zpečetila individuální a nekompromisní umělecký výraz jednoho z nejvlivnějších filmařů 20. století.

Podívejte se na žebříček nejlepších historických filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: The Stanley Kubrick Archives, The Observer, A Life in Pictures, Kinobox