Tohle je nejpitomější sci-fi všech dob. Podle věhlasného astrofyzika pokořuje i legendární Armageddon
Pád Měsíce | Lionsgate
Tyson v minulosti bez skrupulí poukázal na to, že ArmageddonMichaela Baye je hloupým výstřelkem už z podstaty svého námětu. Rozhodně totiž nepovažuje za dobrý nápad zasáhnout proti kolizně směřovanému meteoru tím, že do něj parta těžařů ve vesmíru naláduje atomové bomby a nechá ho rozprášit. A to byla přitom jen špička z kaskády nesmyslů, jimiž se zábavný akčňák s Brucem Willisem hrdě vyznačuje. Jak ostatně ví už studenti základních škol, ve vesmíru se například nešíří zvuk, což tvůrci pro lepší spektákl často ignorují.
Sci-fi filmy nicméně bývají komplikované logistické konstrukty a Tyson, zvaný i do populárních talk shows, jim dokáže řadu přešlapů odpustit. Zamiloval si ostatně i problematickou Gravitaci, zbožňuje Návrat do budoucnosti jakožto výborně napsanou zábavu a slova uznání chová také směrem k Matrixu (navzdory nepraktičnosti využívání lidských mozků jako zdroje energie), Interstellaru, Kontaktu a především Marťanovi. Survival z Marsu v režii Ridleyho Scotta si Tyson považuje pro jeho praktické zužitkování reálné fyziky a skutečných problémů kolem cestování vesmírem.
Moonfall: trailer | Bioscop
Nic z toho se ovšem nedá vztáhnout na Pád Měsíce. Pandemický propadák od kdysi kasovně neomylného tvůrce Dne nezávislosti a Dnu poté pojednává o dvojici astronautů (Patrick Wilson a Halle Berry), kteří při vesmírné misi poblíž Měsíce konfrontují mimozemskou formu života. O dekádu později musí znovu vyletět vstříc zemskému satelitu, když konspirátor v podání Johna Bradleyho s jistotou určí, že Měsíc je dutou mimozemskou superstavbou. Navíc se vychýlil ze své osy a rychle se přibližuje k Zemi, což způsobuje značný gravitační nepořádek.
Tyson se ani neobtěžoval sáhodlouze vypisovat, co všechno jej na neseriózním škváru iritovalo. V loňské epizodě pořadu The Jess Cagle Show se nejprve vrátil ke svému online příspěvku ohledně Armageddonu, jenž podle něj během jediné minuty porušil víc zákonů fyziky než jakýkoli jiný film ve vesmíru. To prý do té doby dokázala leda Disneyho nechvalně proslulá Černá díra z roku 1979. „To jsem si myslel, než jsem uviděl Pád Měsíce,“ prohlásil následně a pustil se do všeříkajícího povzdechu.
„Byl to film z období pandemie… Víte, Halle Berry — a Měsíc se přibližuje k Zemi a zjistili, že je dutý. A uvnitř něj žije bytost z kamenů, ze kterých je Měsíc tvořen. A mise Apollo byly o tom, že navštíví tu bytost a nakrmí ji. A já… Já to prostě nemohl… Myslel jsem, že Armageddon má na tenhle titul pevný nárok. Ale očividně ne,“ velmi obecně nastínil koncept Emmerichova filmu, aniž by se namáhal jej shrnout věrněji.
Nenechte se ale ošálit. Tyson pochopitelně propaguje fyzikální realismus, avšak některé hollywoodské projekty o jeho hodnotné postřehy zkrátka nestojí. Pád Měsíce je typickou vysokorozpočtovou blbinou s nakažlivou energií, kde zábavu obstarává kolosální destrukce zemského povrchu, smělé konspirace či neuvěřitelné zvraty za pět minut dvanáct, kdy obstarožní raketoplán například vzlétne jen díky působící přitažlivé síle Měsíce, zdvihající současně i provazce vyplavené mořské vody. Věda nevěda, nežer to.