Maximilian Schell

Maximilian Schell, rakousko-švýcarský herec, režisér a producent, se narodil 8. prosince 1930 ve Vídni. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 jeho rodina uprchla do Švýcarska, kde Schell vyrůstal v Curychu. Jeho matka byla herečka a otec spisovatel, což ovlivnilo jeho umělecký vývoj. Studoval filozofii a dějiny umění na univerzitách v Curychu, Mnichově a Basileji, ale nakonec se rozhodl pro hereckou dráhu.

Schellův mezinárodní průlom přišel v roce 1961 s filmem Judgment at Nuremberg (česky Norimberský proces), kde ztvárnil obhájce nacistických soudců Hanse Rolfa. Za tento výkon získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon, čímž se stal prvním německy mluvícím hercem oceněným po druhé světové válce. Tato role mu otevřela dveře k dalším významným projektům v Hollywoodu.

V 60. a 70. letech Schell účinkoval v řadě mezinárodních filmů. Ve snímku Topkapi (1964) hrál zloděje uměleckých děl, v The Odessa File (1974) ztvárnil bývalého nacistu a ve válečném eposu A Bridge Too Far (1977) generála Wilhelma Bittricha. Jeho role v dramatu Julia (1977) mu vynesla nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

Kromě herectví se Schell věnoval i režii a produkci. Jeho režijní debut Erste Liebe (1970) byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Dalšími významnými režijními počiny byly filmy Der Fußgänger (1973) a dokument Marlene (1984) o herečce Marlene Dietrich, který získal mezinárodní uznání a nominaci na Oscara za nejlepší dokumentární film.

Schell se objevil i v řadě televizních projektů, například jako Otto Frank v televizní adaptaci Deníku Anne Frankové (1980) nebo jako Petr Veliký v minisérii Peter the Great (1986). V 90. letech hrál ve filmech jako The Freshman (1990) a Deep Impact (1998). V roce 2002 natočil dokumentární film Meine Schwester Maria o své sestře, herečce Marii Schell.

Mimo filmovou kariéru byl Schell vášnivým hudebníkem. Spolupracoval s dirigenty jako Leonard Bernstein a Claudio Abbado a vystupoval jako klavírista a vypravěč v hudebních pořadech. Také psal knihy, včetně autobiografie Ich fliege über dunkle Täler (2012).

Během své kariéry získal Schell řadu ocenění, včetně Oscara, Zlatého glóbu a několika nominací na Emmy. V roce 2002 obdržel rakouský Kříž cti za vědu a umění 1. třídy.

Maximilian Schell zemřel 1. února 2014 v Innsbrucku ve věku 83 let po náhlé a vážné nemoci. Jeho smrt byla široce komentována v médiích, která zdůrazňovala jeho význam pro světovou kinematografii. Je pohřben v Preiteneggu v Rakousku.