Dominique Davray (27. ledna 1919, Paříž – 16. srpna 1998, Paříž) byla francouzská herečka, která se narodila jako Marie-Louise Gournay. Během své téměř čtyřicetileté kariéry se objevila ve více než devadesáti filmech a stala se jednou z charakteristických tváří francouzské kinematografie.
Počátky kariéry
Svou filmovou dráhu zahájila Dominique Davray v roce 1942, kdy se francouzský filmový průmysl potýkal s obtížemi válečného období. Postupně si budovala kariéru jako charakterní herečka, která se specializovala především na vedlejší role. Její výrazný herecký projev a schopnost ztvárnit různorodé postavy jí zajistily pravidelné angažmá ve francouzských filmech 40. a 50. let.
Zlatá éra francouzského filmu
Skutečný průlom v její kariéře přišel v roce 1952, kdy ztvárnila postavu Julie ve filmu Casque d'Or (Zlatá přilba) režiséra Jacquese Beckera. Tento film, odehrávající se v období Belle Époque, vypráví tragický příběh lásky mezi prostitutkou Marie (Simone Signoret) a bývalým kriminálníkem Mandou (Serge Reggiani). Davray zde ztvárnila jednu z přítelkyň hlavní hrdinky a její výkon přispěl k celkové autenticitě tohoto dnes již klasického díla francouzské kinematografie.
Spolupráce s Agnès Vardou
Jednou z nejvýznamnějších rolí Dominique Davray byla postava Angèle ve filmu Cléo from 5 to 7 (Cléo od 5 do 7) z roku 1962, který režírovala průkopnice francouzské nové vlny Agnès Varda. V tomto průlomovém snímku ztvárnila Davray služebnou hlavní hrdinky, mladé zpěvačky Cléo (Corinne Marchand), která čeká na výsledky lékařských testů a obává se, že má rakovinu. Film sleduje dvě hodiny jejího života v reálném čase, kdy se prochází ulicemi Paříže. Davray v roli Angèle vytváří postavu, která se snaží uklidnit svou zaměstnavatelku, ale zároveň jí připomíná, že by neměla mluvit o své nemoci, protože "muži to nesnáší". Její výkon v tomto filmu je považován za jeden z nejpůsobivějších v její kariéře.
Kontroverzní role v 70. letech
V roce 1974 se Dominique Davray objevila v kontroverzním filmu Going Places (Les Valseuses) režiséra Bertranda Bliera, kde ztvárnila dvojroli postav Ursuly a Suzanne. Tento provokativní snímek, který byl ve své době považován za jeden z nejkontroverznějších ve francouzské kinematografii kvůli zobrazení sexuality a amorálnosti, pomohl nastartovat kariéry Gérarda Depardieu a Patricka Dewaera. Davray zde prokázala svou všestrannost a schopnost přizpůsobit se měnícím se trendům francouzského filmu.
Televizní tvorba
Vedle filmové kariéry se Dominique Davray věnovala i televizní tvorbě. Významným projektem byla minisérie Émile Zola ou La conscience humaine z roku 1978, kde ztvárnila Alexandrine Zola, manželku slavného spisovatele. Tato čtyřdílná série, režírovaná Stelliem Lorenzim, zachycuje posledních sedm let života Émila Zoly, jeho zapojení do Dreyfusovy aféry a publikování slavného článku "J'accuse!" (Žaluji!). Davray zde vytvořila nuancovaný portrét Zolovy manželky, která musela čelit nejen veřejným kontroverzím spojeným s aktivismem svého muže, ale i jeho komplikovanému osobnímu životu.
Spolupráce s komediálními hvězdami
V průběhu své kariéry Dominique Davray spolupracovala s mnoha významnými francouzskými herci, včetně Louise de Funèse a Jeana Lefebvra. Objevila se v několika populárních komediích, jako byly filmy ze série o četnících (Le Gendarme se marie, Le gendarme en balade) nebo v gastronomické komedii L'aile ou la cuisse (Křídlo nebo stehno). Tyto role, ačkoli často menší, demonstrovaly její schopnost uplatnit se i v komerčně úspěšných filmech.
Závěr kariéry a odkaz
Dominique Davray pokračovala v herecké kariéře až do roku 1983, kdy se objevila ve svém posledním filmu. Za svůj život vytvořila desítky filmových rolí, které odrážejí vývoj francouzské kinematografie od 40. do 80. let 20. století. Ačkoli byla primárně herečkou vedlejších rolí, její výkony byly vždy přesvědčivé a pomáhaly dotvářet autenticitu filmů, ve kterých účinkovala. Zemřela 16. srpna 1998 v Paříži ve věku 79 let, zanechávajíc za sebou bohatý filmový odkaz, který zahrnuje spolupráci s některými z nejvýznamnějších režisérů francouzské kinematografie.