Josef Vondráček

Josef Vondráček, 5. října 1932, Hradec Králové – 23. srpna 1991, Praha, český herec Divadelní začátky a vzdělání Josef Vondráček pocházel z Hradce Králové a herectví vystudoval na pražské DAMU, kterou absolvoval v roce 1956. Po dokončení studia vystřídal v poměrně rychlém sledu několik oblastních scén, působil v divadlech v Trutnově, Benešově, Příbrami a Kolíně (1956-1963). V době angažmá v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami (1959-1962) dostal první možnost zahrát si i ve filmu a debutoval menšími postavami vojáků ve filmech Práče (1960) a Kde řeky mají slunce (1961). Činoherní klub a vrchol kariéry Z kolínského angažmá přišel v roce 1963 do Prahy, kde začínal v kabaretním souboru Paravan. Od roku 1965 se stal členem hereckého souboru Činoherního klubu, kde působil až do své smrti v roce 1991 a ztvárnil zde 29 rolí. Osobnosti Činoherního klubu zaplnily v té době stěžejní filmová díla spadající do československé nové vlny, v několika z nich hrál i Josef Vondráček (Návrat ztraceného syna, 1966; Soukromá vichřice, 1967; Ohlédnutí, 1968), v menší roli četníka se objevil i v Menzelových Ostře sledovaných vlacích (1967). Divadelní role V Činoherním klubu ztvárnil Josef Vondráček řadu významných rolí. Patřily mezi ně například role v inscenacích Ladislava Smočka Bludiště (1966) a Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho (1966), kde hrál postavu Tichého. V Gogolově Revizorovi (1967) v režii Jana Kačera ztvárnil Bobčinského. Mezi jeho další role patřily Doktor ve hře Tři v tom (1978) a několik postav v inscenaci Hejtman z Kopníku (1980). Filmová kariéra Herce Josefa Vondráčka můžeme vídat v necelých třiceti filmech, ale i když hrál jen vedlejší role, jeho filmografie je zajímavou přehlídkou kvalitních filmařských počinů 60. až 80. let, protože si zakládal na tom, že nikdy nebude hrát v dílech jakkoliv podporujících tehdejší komunistický režim. Během sedmdesátých let začal Vondráček příležitostně pracovat i pro televizi, která mimo jiné uvedla některá zásadní představení Činoherního klubu (Revizor, 1971; Hejtman z Kopníku, 1983). Významné filmové role Větší hereckou příležitost v rámci filmu dostal v psychologickém příběhu Stín létajícího ptáčka (1977). V tomto psychologickém dramatu režiséra Jaroslava Balíka hrál po boku Petra Haničince, Věry Galatíkové a Evy Sitteové. Film vypráví příběh rodiny, která ztratila jediného syna při havárii na motorce. Jeho rodiče se nedokáží smířit s dívkou, která nehodu přežila a je ošetřována v místní nemocnici. Diváci si Josefa Vondráčka pamatují především jako otce hlavní hrdinky v Kachyňově filmu Sestřičky (1983). Tento psychologický snímek vypráví o mladé začínající zdravotní sestřičce Marii Sahulové, která je po maléru v nemocnici přeložena do venkovského zdravotního střediska, kde společně se starým lékařem a svéráznou zdravotní sestrou musí v drsném prostředí zanedbaných vesnic padesátých let objíždět pětadvacet vesnic a řadu samot. Průvodkyní, která ji osobitým způsobem zasvěcuje do praxe i úskalí soukromého života, se stává zdravotní sestra, které nikdo neřekne jinak než babi. V mozaice každodenních starostí a více či méně vážných lékařských zákroků Marie dozrává a nachází smysl své práce a života. Další významnou rolí Josefa Vondráčka byla postava herce Šubrta v hořké komedii Nejistá sezóna (1987) režisérů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Ztvárnil zde postavu inspirovanou zemřelým Františkem Petiškou. Ve filmu Nejistá sezóna (1987) má Josef Vondráček, který ve filmu představuje Františka Petišku, jméno František Šubrt, což na původní jméno lékaře v Bobši naráží. Vondráčkovu filmografii uzavírá Feničův film Zvláštní bytosti (1990), kde hrál menší roli venkovského bratrance. Josef Vondráček zemřel v Praze 23. srpna 1991. Odkaz a význam Josef Vondráček byl originální i vzhledově zajímavý herec s velkým citem pro civilnost a expresní nadsázku zároveň. Přestože hrál převážně vedlejší role, jeho filmografie představuje zajímavou přehlídku kvalitních filmařských počinů 60. až 80. let. Vondráček si zakládal na tom, že nikdy nebude hrát v dílech jakkoliv podporujících tehdejší komunistický režim, což svědčí o jeho morálních hodnotách a profesní integritě. Díky svému charakteristickému hereckému projevu a nezaměnitelné tváři se zapsal do historie českého filmu a divadla jako spolehlivý a výrazný herec druhého plánu, který dokázal i v menších rolích zaujmout a přesvědčit.