Miloš Šubrt

Miloš Šubrt, 15. března 1886, Praha – 8. března 1948, Praha, herec Divadelní začátky Miloš Šubrt se narodil 15. března 1886 v Praze. Již v mladém věku ho učarovalo divadlo, a přestože neměl odbornou hereckou průpravu, rozhodl se v roce 1908 odejít sbírat zkušenosti ke kočovným a venkovským divadelním společnostem. Na venkovských jevištích strávil čtrnáct let svého života, během nichž si osvojil základy hereckého řemesla. Po první světové válce získal angažmá na stálé scéně – v letech 1922-1925 působil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, jeho další štací bylo Východočeské divadlo v Pardubicích (1925-1932). Karlínské divadlo Již jako vyzrálý herec a osvědčený představitel menších rolí se Šubrt vrátil do Prahy a až do svého odchodu na penzi hrál v karlínském divadle, které původně neslo název Velká opereta, po druhé světové válce pak Divadlo v Karlíně (s touto scénou byl Miloš Šubrt spjat patnáct sezón v letech 1932-1947). V karlínském divadle zúročil své dlouholeté zkušenosti při vytváření svérázných komediálních epizodních a malých roliček v operetních představeních. Filmová kariéra S příchodem do Prahy se Šubrtovi také naskytly první příležitosti před filmovou kamerou. Svou filmovou kariéru zahájil v roce 1934 a tím odstartoval velmi aktivní práci pro kinematografii. Jméno Miloše Šubrta dnes mnohým divákům řekne jen málo, ale jeho tvář známe dodnes z bezmála padesáti filmů, i když hrál pouze malé až epizodní role. Nevelkou postavou a specifickým zabarvením hlasu byl předurčen k drobným komickým figurkám, jaké ztvárňoval i ve filmech dramatičtějšího ražení. Typické filmové role Režisér Martin Frič mu poskytl příležitosti ve svých filmech Švadlenka (1936) nebo Hordubalové (1937). V Burianově komedii Tři vejce do skla (1937) se uvedl postavou drožkáře a stejnou roli pak zopakoval v několika dalších filmech vyšších uměleckých hodnot (Batalion, 1937; Dívka v modrém, 1939; Z českých mlýnů, 1940). Častěji také hrál dělníky (Dědečkem proti své vůli, 1939; Nebe a dudy, 1941), sluhy nebo zahradníky (Sobota, 1944). Jen výjimečně se objevil v rolích výše postavených mužů, jako profesora jej můžeme zaznamenat v moralizující veselohře Studujeme za školou (1939), v historické komedii Počestné paní pardubické (1944) hrál konšela (opět v režii Martina Friče). Vrchol a závěr kariéry Jestliže na přelomu třicátých a čtyřicátých let hrál Miloš Šubrt až v osmi filmech ročně, po druhé světové válce se jeho práce pro film značně zúžila, což byl úděl mnohých osobností spjatých s operetním žánrem karlínského divadla. V nevelké roli se objevil naposledy v historickém dramatu O ševci Matoušovi (1948); tento film měl premiéru až čtrnáct dní po Šubrtově úmrtí – Miloš Šubrt zemřel v Praze 8. března 1948 krátce před svými 62. narozeninami. Filmový odkaz Miloš Šubrt patřil k té generaci českých herců, kteří svými drobnými, ale výraznými rolemi pomáhali utvářet charakter české kinematografie 30. a 40. let 20. století. Přestože nikdy nezískal hlavní role, jeho typická tvář a charakteristický projev zůstávají dodnes součástí klasických českých filmů zlaté éry. Jeho schopnost ztvárnit různorodé epizodní postavy od drožkářů přes dělníky až po konšely svědčí o jeho všestrannosti a profesionalitě. Zajímavost Postava herce Františka Šubrta ve filmu Nejistá sezóna (1987), který je v civilu lékař a těžký kuřák a zemře náhle na infarkt, byla inspirována MUDr. Františkem Petiškou, který působil v Divadle Járy Cimrmana. Jméno filmové postavy bylo zvoleno jako odkaz na skutečného herce Miloše Šubrta.