Vladimír Huber

Vladimír Huber (9. března 1913, Plzeň – 7. července 2004, Praha) byl český herec, který se narodil jako Vladimír Schmiedhuber. Jeho herecká kariéra začala poměrně pozdě, ale přesto se stal významnou postavou českého filmu a divadla. Divadelní začátky K hereckému povolání se začal připravovat jako elév plzeňského Městského divadla v letech 1937–1938. Během okupace působil v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích a ve Středočeské činohře ředitele Josefa Burdy v Poděbradech. Po válce se vrátil do svého rodného města jako člen Městského divadla v Plzni (1945–1949). Následně přesídlil do Prahy, kde působil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1949–1962) a od roku 1962 se stal dlouholetým členem Divadla E. F. Buriana, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1979. Filmová kariéra S filmem navázal pracovní kontakt až po příchodu do Prahy počátkem 50. let, kdy mu bylo téměř čtyřicet let. Jeho filmový debut přišel v roce 1952, kdy ztvárnil roli strojmistra Kostky ve filmovém dramatu Nad námi svítá režiséra Jiřího Krejčíka. V 50. letech se objevil také jako sedlák ve filmu Ztracenci, listonoš v Honzíkově cestě, strážmistr SNB Josef Čech v psychologickém snímku Bomba (1957) a jako muž u soudu v povídkovém filmu O věcech nadpřirozených (1959). Charakteristické role Vladimír Huber byl typickým představitelem menších, ale výrazných rolí. Díky svému hlasu a vzhledu často ztvárňoval postavy starců, dědečků, úředníků a sluhů. V 60. letech se objevil v řadě filmů jako listonoš (Rychlík do Ostravy), železničář (Čas jeřabin), domovník (Strach), profesor matematiky (Zločin v dívčí škole) a v mnoha dalších epizodních rolích, které však vždy dokázal ztvárnit s osobitým charakterem. Vrchol kariéry V 70. a 80. letech pokračoval v budování své filmografie, která nakonec čítala téměř 80 filmových rolí. K jeho významnějším filmům z tohoto období patří Rytmus 1934, kde ztvárnil postavu Mareše, Záchvěv strachu jako rytec Adler, Zánik samoty Berhof v roli německého lékárníka, Cesta kolem mé hlavy (1985) jako profesor Šálek a Druhý tah pěšcem (1985) v roli knihkupce Sergia Lombardiho. Pozdní tvorba V závěru své filmové kariéry se objevil v několika významných filmech, jako byl Poklad hraběte Chamaré (1984) v roli sluhy Kryštofa, Lev s bílou hřívou (1986) jako kustod Národního divadla a O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) v roli královského mistra ševce. Jeho poslední filmové role zahrnují snímky Evropa tančila valčík, Vážení přátelé, ano (jako správce Paleček) a Zvířata ve městě (jako hlídač Skála). Další umělecké aktivity Kromě filmové a divadelní tvorby byl Vladimír Huber aktivní také v rozhlase, kde účinkoval v řadě rozhlasových her jako O Honzovi, Noc se mění v den, Tunel či Luční harfa. Významná byla i jeho práce v dabingu, kde propůjčil svůj hlas postavám ve filmech jako Manželství po italsku, Muž z Ria, Vinnetou, Paša nebo Křidýlko nebo stehýnko. Objevoval se také v televizních filmech (Návrat pana Ryšánka, Spor herečky Kvapilové) a seriálech (Muž na radnici, Dnes v jednom domě, Panoptikum města pražského, Dobrodružství kriminalistiky). Divadelní tvorba Na divadelních prknech vytvořil Vladimír Huber téměř 160 rolí. Díky svému hlasu často ztvárňoval postavy starců a dědečků, furiantských, rozšafných a veselých. Mezi jeho významné divadelní role patřily postavy ve hrách jako Bílá nemoc (Syn), Lakomec (Harpagon), Zlý jelen (Strachoš), Sen noci svatojánské (Kdoulička), Jan Hus (Šembera), Zdravý nemocný (Argan a Berald), Loupežník (Učitel), Revizor (Číšník), Romeo a Julie (Stařec) a mnoha dalších.